Pravý rum ochutnal až před rokem, teď už o tomto nápoji školí druhé. A tenhle destilát ho natolik oslnil, že doma pěstuje cukrovou třtinu.
Poprvé se s ním setkal, když připravoval nápojový lístek svého Chill baru. „Pokud se nepočítají buchty od babičky nebo rumové pralinky, tak jsem rum – navíc ten třtinový – ochutnal opravdu až loni,“ směje se.
Po degustaci nevěřil, že takhle vůbec může chutnat. „Zkoušeli jsme další a další, poslouchali jejich příběhy, učili se o jejich historii. Po několika měsících se ukázalo, že do sebe všechno neuvěřitelně zapadá. Konceptem našeho podniku je poznávání, to rumy splňují dokonale,“ vypráví.
Zlomem pro něj bylo setkání s Ianem Burrelem, samozvaným rumovým ambasadorem, který v tomto oboru vzdělává lidi po celém světě. „Tak proč já bych nemohl být první český rumeliér,“ směje se Stejskal.
Za sebou má už rumové degustace a nyní jsou na řadě školení v projektu RumSoul.
„Svým způsobem už ale začala. Jezdí k nám rumoví nadšenci i zaměstnanci barů a kaváren, aby se něco o rumu dozvěděli. Netvrdím, že všichni, ale hodně školitelů má o rumu pouze načteno. My jsme se inspirovali na velkých akcích v Berlíně, Londýně, navštívili jsme destilerky na Madeiře, kde nás prováděli celým provozem. Neskutečný zážitek,“ vypráví.
Na degustacích nabízejí melasu
Říká, že on rum nenašel, ale rum si našel jeho. „Jakmile se mu začnete věnovat více, zjistíte, že vlastně nepracujete, ale bavíte se a díky tomu se cítíte dobře. Poznávání rumu vás navíc láká cestovat, chcete poznat, jak se rum dělá, chcete všechno vidět na vlastní oči. A najednou zjistíte, že si užíváte život víc, než kdybyste jen pracovali, pracovali a pracovali,“ líčí Stejskal.
Podporu má v rodině, rumy si podmanily i manželku Dorku a bratra Vítka. Z práce se tak stal společný koníček. Tak velký, že chtějí svým zákazníkům ukázat i vlastní výrobu. Pokoušejí se dokonce o pěstování cukrové třtiny a nabízejí melasu z ní, tedy lepkavý základ slavné lihoviny, která se do světa rozšířila z karibských Antil.
„Chceme degustace posunout na úplně jinou úroveň. Lidé mají možnost ochutnat melasu, tekutinu, z níž rum vzniká, a zakousnout se do čerstvé cukrové třtiny. Melasu jsme lidem přivezli a dáváme ji na degustacích, ale dáme ji rádi ochutnat komukoliv,“ popisuje Stejskal.
„Stačí na lžičku, je hodně sladká, obsahuje až pětapadesát procent cukru. Takže ještě vypěstovat tu třtinu,“ směje se.
Devět z deseti hostů se diví: takhle může chutnat rum?
Neodrazuje ho ani to, že mu pěstování všichni vymlouvají. „Říkají, že to v Česku nepůjde, že na to není klima. Ale už jsme zasadili semínka i stonek třtiny do květináče za oknem, venku by to ještě nemělo šanci. Tak uvidíme, možná z toho nic nebude, možná to posuneme na další level,“ přemítá.
Přiznává, že zpočátku byl militantní, co se kultury popíjení rumů týče. Ale naučil se už tolerantnosti.
„Vadilo mi, že na spoustě prezentací říkali: ‚Dávat do rumu pomeranč? Proč ne. Dát si do něj kolu? Klidně.‘ Strašně mě to rozčilovalo. A pak jsem pochopil jednu důležitou věc. Člověk by měl pít to, co mu chutná, a k tomu občas něco vyzkoušet,“ říká.
Často se setkává s tím, že když se hosta zeptá, jestli má chuť poznat nějaký zajímavý rum, přiznává, že pil jen český tuzemák. „Devět z deseti hostů je pak překvapených: ‚Takhle může chutnat rum?‘ A ten desátý řekne, že tuzemák je stejně nejlepší. Když si za tím dotyčný stojí, rozhodně se nehádám. To pití prostě má rád a je to,“ uzavřel Stejskal.
