Účast na promocích patří k povinnostem každého děkana. A nemusí jít jen o formální nudu, jak ukazuje historka Markéty Selucké.
„Všichni akademici jsme byli v řadě a blahopřáli promujícím. Najednou ke mně přišla jedna z čerstvých absolventek a se slovy ‚Paní děkanko, mohu vás obejmout?‘ se mi vrhla kolem krku. To je důkaz, že jste jako pedagog neselhal,“ líčí děkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity.
Přitom na tak prestižní povolání, jakým právničina je, v jejím případě vůbec nemuselo dojít. Dnes šestačtyřicetiletá rodačka z Koryčan u Kyjova totiž v mládí ještě za minulého režimu navštěvovala Střední průmyslovou školu potravinářské technologie v Pardubicích a pracovala v pekárně.
„Prostě jsem pekla chleba. Kdyby mi tehdy, když jsme tajně na intru zpívali písně Karla Kryla, řekli, že se ze mě jednou stane děkanka práv, nevěřila bych,“ směje se.
Se sametovou revolucí ale přišel zlom. Selucká začala pracovat jako sociální pracovnice a po bakalářském studiu místní správy promovala v roce 2004 i jako magistra právní vědy. „Zpočátku jsem se věnovala advokacii, poté také vyučovala. Do čela brněnské fakulty jsem nastoupila před dvěma lety,“ popisuje svou cestu od chlebové pece až k děkanskému křeslu.
Každý den s dobrou náladou
Nicméně potravinářská minulost jí alespoň částečně zůstala dodnes. „Domácí bramborové knedlíky? Těm se nic nevyrovná,“ prozrazuje své oblíbené jídlo.
Ženy jižní MoravyTímto článkem startuje seriál o pozoruhodných ženách spjatých s Jihomoravským krajem. Ten každý týden představí jednu ženu, která je nejen úspěšná ve své profesi, ale k tomu ještě dokáže působit na svoje okolí, přispět k lepší atmosféře ve společnosti, nastartovat pozitivní změnu nebo zlepšit život jiným lidem. |
Tak jako se nenudí doma, ani v práci rozhodně nezažívá rutinu, i když by se to tak mnohým mohlo zdát. „Někdy sedím celý den zavřená v pracovně. Řeším administrativu, mám schůzky s podřízenými nebo vyjednávám spolupráci s advokátními kancelářemi či soudy,“ vysvětluje a dodává, že kromě toho také stíhá učit.
Děkanský post v sobě ovšem skýtá i řadu společenských povinností. „Jindy pro změnu jezdím na různá setkání, sněmy či vědecké rady. To se na fakultě neukážu i několik dní v řadě,“ vypráví Selucká. Pracovní doba se tak běžně odvíjí od počtu schůzek, výuky a dalších povinností. „Stává se, že po celodenním maratonu odcházím domů kolem sedmé nebo i později,“ svěřuje se.
Unavenou ji ale kolegové nikdy nepotkávají, což potvrzuje i její osobní sekretářka Hana Hrušková.
„Paní děkanka je velmi energická žena. Každý den bez výjimky má dobrou náladu a na tváři jí září charakteristický úsměv,“ chválí svoji nadřízenou a upozorňuje na její zarputilost i nároky na ostatní. „Každý úkol chce mít vyřešený vždycky rychle a precizně, bez jakýchkoli nedostatků. Za dobře odvedenou práci ovšem umí pochválit,“ dodává Hrušková.
Tři pilíře: teorie, praxe, etika
Brněnská práva Selucká žene malými krůčky vpřed a snaží se na nich vylepšit výuku, která má již dnes v právnickém světě zvuk.
„V září spustíme nové postgraduální kurzy Master of Laws zaměřené na obchodní právo, nemovitosti a kybernetickou bezpečnost. Uvítají je například manažeři bez právnického vzdělání, kteří ovšem ke svému povolání právnické znalosti potřebují,“ vysvětluje.
„Dříve jsme na těchto programech spolupracovali s Nottingham Trent University, teď je na fakultě budeme vyučovat sami za sebe. Považuji to za přelom v nabídce vzdělávání, které poskytujeme,“ pochvaluje si Selucká.
A co ještě řadí do kategorie úspěchů? „Radost mám i z dokončené rekonstrukce přízemí. Studenti zde využijí novou soudní síň, kde si na simulovaném jednání ověří své znalosti prakticky.“
Koneckonců, praktičnost je jedním ze tří pilířů, na nichž Selucká staví kvalitní výuku na brněnských právech. „Od teorie ale neupouštíme. Správný právník vyřeší neobvyklý problém pouze s obecnými právními zásadami, i přesto však nabídne individuální a funkční řešení. To ovládne jen pomocí teoretických znalostí,“ vysvětluje druhý princip.
Třetí pilíř pak podle ní spočívá v etických hodnotách a povinnostech, které pedagogové studentům vštěpují.
Laskavost se mi párkrát nevyplatila, říká
Když zrovna nepracuje, pečuje o květiny na zahrádce, jezdí na kole nebo sbírá motýly. „Doma mám krabice s různými druhy všech barev. Nejpyšnější jsem na martináče hrušňového, což je největší noční motýl ve střední Evropě,“ předvádí jeho velikost se široce roztaženými prsty.
Oblíbila si i vycházky po horách. „Nejvýš jsem vyšplhala do tří tisíc metrů kdesi v Alpách. A netradiční dámskou jízdu jsem zažila na nejvyšší hoře Skandinávie Galdhopiggenu, kam jsem vylezla se svými kamarádkami,“ usmívá se.
Když si chce odpočinout od přízemní právničiny, jak ji sama nazývá, začte se do knížek o existenciální filozofii, která je podle ní mnohem vzletnější a volnější.
Bývalou šermířku občas mrzí, že v práci i životě nedokáže jednat razantněji. „Když se chováte moc slušně, druhý si řekne ‚Ha, to je ale trouba!‘ a vaší dobroty zneužije. Někdy si říkám, že bych měla v té laskavosti, která se mi párkrát nevyplatila, polevit,“ zamýšlí se nad svým nedostatkem Selucká.
„Věřím, že věci se dají měnit, když se chce. Mám ideály. Doufám, že ne iluze,“ uzavírá.
