„Nový okruh zaujal nejen v Evropě, ale i ve světě,“ vzpomíná tehdejší zástupce investorů František Tranda, který se dodnes podílí na provozu automotodromu. Nejen on může být na moderní závodiště uprostřed žebětínských lesů náležitě pyšný.
Trať od 18. července 1987, kdy tehdejší asfalt jako první otestovali českoslovenští jezdci při závodech krajského přeboru, se může chlubit mimořádnou bezpečností.
Prvními úvahami o vybudování speciálního okruhu se v Brně, kde se v západní části města na běžných silnicích závodilo od roku 1930, zabývali od počátku sedmdesátých let. Nutnost bezpečnějšího závodiště podtrhla tragédie z května 1972, kdy italský pilot Luigi Rinaldi zemřel po nárazu do zdi řídicí věže. Rinaldiho neovladatelný vůz zabil také jednoho traťového komisaře.
Udržet motocyklové mistrovství světa na brněnské trati, která i přes zkracování a úpravy byla nadále životu nebezpečná, bylo rok od roku složitější. Nové závodiště však začalo vznikat až o desetiletí později.
Vybíralo se z devíti lokalit
Jednou z příčin průtahů bylo hledání vhodné lokality. Projektanti uvažovali, že by okruh mohli zasadit poblíž Tetčic, v Kohoutovicích, nebo dokonce až u Devíti křížů u dálnice D1.
„Vybíralo se celkově z devíti lokalit. Nakonec se zvolila ta nejvýhodnější z hlediska postavení vůči Brnu, dálnici a připojení na ni,“ přibližuje Tranda, proč zvítězil prostor v oblasti nad Žebětínem. „Také panoval názor, že trať bude v lůně původního Masarykova okruhu.“
Těsně před zahájením stavby však projekt stoplo tehdejší ministerstvo zemědělství. A tenkrát zasáhl jeden z duchovních otců nového okruhu, jeho pozdější ředitel Miroslav Čada.
„Rozhodl jsem se napsat stručný, ale věcný dopis Štrougalovi,“ líčil před lety pro MF DNES již zesnulý Čada, jak tajně oslovil předsedu komunistické vlády Lubomíra Štrougala. „Nikomu jsem o tom neřekl, jen moje sekretářka o tom věděla, protože jej psala.“
Z cílové rovinky měla být přistávací plocha
A přímluva zafungovala. Projektanti také museli poupravit původní plány. Počítalo se, že cílová rovinka bude mít jeden kilometr, aby v nouzi mohla posloužit také jako přistávací plocha pro letadla.
Trať by však až příliš „čouhala“ do cenné oblasti Podkomorských lesů, které z části musely okruhu ustoupit. Stavět se začalo v roce 1984. Tranda koordinoval hned šestnáct podniků, jež okruh budovaly. K tomu vypomáhaly desítky nadšenců.
Trať umně do členité krajiny zakomponoval inženýr Jaroslav Suchý. „Splynutí se stávajícím povrchem se dokonale podařilo,“ vyzdvihoval Čada. „Když se v roce 1987 trať otevřela, znalci a fotografové byli z podoby okruhu u vytržení,“ dodal jeden z hybatelů vzniku nového automotodromu.
Po červencové zkoušce tuzemských jezdců přijela v závěru srpna po čtyřleté pauze – byť se původně plánovala pouze roční odmlka – i světová špička. „Při závodě nedošlo k žádné tragédii, a to byl jasný signál, že nám mistrovství zůstane,“ poznamenal Čada.
Hotel k výročí
Současný moderní okruh, jehož název se po revoluci upravil dle příjmení prvního československého prezidenta, měří 5 403 metrů. Skýtá šest levých a osm pravých zatáček. A s patnácti metry se řadí k nejširším v seriálu mistrovství světa silničních motocyklů.
Za těch třicet let se okruh a jeho zázemí neustále vyvíjí. Nejnověji v jeho areálu dělníci dokončují nový Grid Hotel, který by měl fungovat už první srpnový víkend při MotoGP.
Návštěvníci se mohou ubytovat v jednom ze 64 pokojů. „Zvyšuje se tak možnost ubytování pro MotoGP. Do budoucna počítáme, že by měl fungovat především pro členy závodních týmů a další hosty,“ nastínil mluvčí Masarykova okruhu Petr Boháč.
