Chovatelé přemýšlejí, jak se bránit. „Kdybych nastražil past, ještě budu mít opletačky s policií nebo ochránci zvířat. Jsme opravdu zoufalí, máme problémy my i sousedi,“ popisuje oblekovický chovatel Bohumil Kupka.
Liška přitom obvykle loví v noci a do lidmi obydlených oblastí se odvažuje většinou jen na jaře, kdy rodí mladé. Zkušení myslivci říkají, že pokud liška objeví nějaký snadný přístup k potravě, zvláště v blízkosti lesa, místa se drží. „Na lišku platí jediné – pes a jeho štěkání, pak se tam znovu nepřiblíží,“ tvrdí Jaroslav Šumpich z Českomoravské myslivecké jednoty ve Znojmě.
Ve velmi suchém počasí a po žních ubývají přirozené potravní zdroje – nezkušená mláďata, hmyz a divoké plody. A tak se jindy bázlivé lišky stahují k lidským obydlím, vysvětluje veterinář Lubomír Borkovec. V boji s liškou jsou podle něj neúčinnější výkaly šelem ze zoo. „Tygra, medvěda nebo dalších velkých dravců, které nezná, ale instinktivní hrozbou pro lišku budou,“ radí.
Narušený potravní řetězec
Ačkoli jsou lišky známé spíše kvůli nákaze vzteklinou, v Česku se nemoc neobjevila minimálně jedno desetiletí. Reálnějším problémem jsou ale nákazy virovými a bakteriálními infekcemi.
Myslivci i veterináři pozorují teď častěji lišky u cest a občas i v zahradách, kde okusují angrešt, protože mají nedostatek vody. „Lišky mohou být nebezpečné přenosem zárodků tasemnic ze svého trusu na plody konzumované v syrovém stavu,“ upozorňuje Borkovec. Z potřísněných plodů ovoce nebo zeleniny se tak může nakazit člověk, ale i pes nebo kočka.
Kombinace sucha a mrazivých dnů na jaře vedla k tomu, že pomrzla spousta stromů, a tím se urodilo jen málo plodů a semen. A to znamená nedostatek potravy. Tím ubývá i živočichů, kteří se rostlinnou potravou živí, třeba hmyz nebo hlodavci.
„Mně zadávila slepice kuna. V lese není téměř žádná drobná zvěř, zvířata tam nemají co žrát. Ani ptáci nejsou letos slyšet, neměli se kam dostat pro vodu pro mladé. V přírodě se jedno odvíjí od druhého,“ sděluje Šumpich.
V zahradách není místo pro život
Hmyz a hlodavci ubývají, ale může to souviset třeba i se stylem hospodaření v krajině nebo na zahradách.
„Stačí se podívat, jak vypadají dnešní zahrady – anglický trávník a pár jehličnanů a nic víc. To je místo, kde prakticky nemůže žít vůbec nic,“ vysvětluje Ladislav Suchomel.
Faktorů se tak najednou sešlo několik. „To, že se zvířata z volné přírody objevují u lidských sídel, může znamenat, že opravdu nemají dostatek potravy, popřípadě to, že kvalita té, kterou najdou, je nízká. A nedostatek a nízká kvalita potravy a málo vody k pití úzce souvisí i se suchem. Pak při hledání potravy pro mladé musíte být hodně drzí, abyste něco našli,“ dodává zoolog z Mendelovy univerzity.
A je to aktuálně patrné i u agresivních vos – ty teď živí svoje larvy a mají se co ohánět. Krmí je totiž pouze hmyzem, který obsahuje dostatek bílkovin. Čím více larvy rostou, tím jsou hladovější.
