S hudbou začínali už na střední škole, kde později dostali k dispozici místnost ke zkoušení. Dlouhých pět měsíců vymýšleli, jak se chtějí profilovat, a pak do toho skočili po hlavě. „Od začátku jsme chtěli, aby to nějak vypadalo, aby to bylo divoké, se vším všudy,“ vzpomíná Pavel Štursa – zpěvák, kytarista a jeden ze zakladatelů skupiny The 6 Fireballs.
Nyní má brněnská kapela na české rock’n’rollové scéně výsadní postavení. Přestože už před pěti lety byli Fireballs uvedeni do Síně slávy českého rock’n’rollu, jako by ve veřejném povědomí nezanechali výraznější stopy. „Ostatní skupiny si jdou za popularitou. Když jsme viděli, nakolik deformované to prostředí slávy je, rozhodli jsme se, že se toho nechceme účastnit. Chceme hrát hudbu, za niž se nemusíme stydět, chceme se tím živit, ale ne být slavní,“ vysvětluje kapelník Petr Pospíšil, proč skupina zdánlivě stojí mimo záři reflektorů.
Do skladeb vkládají vlastní invenci
Místo slávy tak podle svých slov staví na první místo kvalitu. „Ceníme si toho, že si nás zvou na zahraniční festivaly, kam jedou pouze kapely, které se orientují v kontextu toho, jak má rock’n’roll správně vypadat. Naše portfolio je naplněné prestižními zahraničními akcemi a to je právě to, co jiné kapely nemají,“ tvrdí Pospíšil.
Skladby nehrají přesně tak jako jejich předchůdci a samotní interpreti, ale naopak do nich vkládají vlastní invenci. „Snažíme se zůstat v tom žánru, který byl definovaný v padesátých letech, ale přidat si k tomu náš vlastní přístup, dát tomu svůj ksicht a tvořit vlastní hudbu,“ popisuje Pospíšil.
A právě fakt, že skládají i své vlastní songy, jim dodává punc výjimečnosti. „Je však zvláštní, že v Česku chtějí lidé slyšet hlavně známé věci. Co je nové, toho se bojí. Naprosto opačně je to v zahraničí,“ tvrdí kapelník a dodává, že kvůli tomu vytvořili druhou kapelu Gone Hepsville ve stejném složení, se kterou hrají jen své autorské skladby.
Umět tančit? Polovina úspěchu
Kromě hudby členy kapely pojí i tanec. Dokonce znalost rock’n’rollových kroků považují za základ dobrého hudebního výkonu, a proto je všichni ovládají. „Pokud se k naší hudbě přidá správný tanec, není to pak příliš rychlé,“ poznamenává Štursa, který sám vede swingový taneční klub RugCutters v Brně.
Vhodnému tanci se říká rockabilly jive a pochází z Anglie, v Česku je známý pod názvem holanďan. „Důležité je, že jde o pohyb do strany a dolů, nikoli nahoru jako disco. Je to podobné jako swing a jazz, prostě improvizovaný tanec. Stačí umět úplný základ a pak už si s tím můžete dělat, co chcete,“ usmívá se Štursa.
Fireballs si zakládají na správné technice, atmosféře, ale i na image, což se odráží také na publiku. „Naši fanoušci se dělí na dvě skupiny. První je rock’n’rollová komunita. Jsou to lidé, co padesátými léty žijí. Nosí dobové oblečení, jezdí ve starých autech a nadávají nám, že nemáme vše na vinylech. Ta druhá jsou většinou swingoví tanečníci, které baví tanec, ale už se tolik nezajímají o tu dobu. Tyto dvě skupiny se krásně doplňují a tvoří na koncertech příjemnou atmosféru,“ říká Pospíšil.
Začátkem října Fireballs vydali novou desku s názvem 6-2-6. Je plná známých hitů doplněných o specifický styl kapely. Naživo ji zájemci můžou vidět na festivalu v Country Saloonu ve Zbýšově poslední říjnovou sobotu. Sezonu pak zakončí na předvánočním festivalu v Aténách.
