Když uznávaný divadelní dramaturg a scenárista Petr Oslzlý obhajoval v pondělí před senátem Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) svoji kandidaturu na rektora, přiznal: „Jsem všechno, jen ne úředník, život mě ale naučil úřady vést.“ Tato slova pronesl muž, který jako blízký přítel bývalého prezidenta Václava Havla stál dva roky v čele sekce kultury v Kanceláři prezidenta republiky a hlavně už 24 let šéfuje Centru experimentálního divadla v Brně (CED).
Tyto a další zkušenosti například z dlouholeté dramaturgie Divadla Husa na provázku i ze svého působení ve funkci proděkana Divadelní fakulty JAMU nyní Oslzlý může využít pro další rozvoj a prosperitu školy. Jeho schopnosti i vize totiž členy senátu přesvědčily. Rektorské funkce, v níž ho ještě musí potvrdit prezident, se ujme v únoru a setrvá v ní až do roku 2022.
Co vás jako první napadá po úspěšné kandidatuře?´
Že jsem do přípravy vložil hodně energie a práce, takže mohu být spokojen, že jsem ji nevynaložil nadarmo. Ale dopředu jsem si říkal, že nemohu prohrát. Kdybych neuspěl, vyhrál bych pro vlastní tvorbu čas, který teď musím funkci rektora obětovat. Když jsem zvažoval, mám-li kandidaturu přijmout, bral jsem to nejen jako práci na koncepci školy, ale i jako přemýšlení o smyslu toho, co dělám. Jsem pedagogem JAMU již 25 let, takže takové přemýšlení by nebylo ztraceným časem nikdy. Samozřejmě mám radost, že jsem uspěl, na druhé straně mě trochu mrazí v zádech z toho, co všechno mne čeká. Ale s vědomím, že to nebude lehké, jsem do toho šel.
Už víte, jaké budou vaše nejdůležitější úkoly v pozici rektora?
Tuto funkci chápu jako službu, ne jako významnou pozici. V první řadě chci rozvíjet atmosféru demokracie. Komunikace s fakultami musí probíhat v demokratickém a dělném prostředí, v rovnocenném vztahu. Nic by nemělo bránit tomu, aby byl otevřeně a rychle vysloven jakýkoli problém, který vyvstane. A zapřel bych sám sebe, kdybych nekladl velký důraz na mezinárodní vztahy. Už 24 let jsem ředitelem festivalu divadelních škol Setkání/Encounter, jejž pořádá divadelní fakulta. Naprosto hlavní důraz však musí být kladen na kvalitu výuky a samozřejmě vždy budu hájit, že jsme vysokou uměleckou školou univerzitního typu.
Petr Oslzlý
|
JAMU je pro obyčejné lidi tak trochu vzdálený bohémský svět. Co jako rektor uděláte pro to, aby byla víc otevřená a věděli o ní i ostatní Brňané?
Nemyslím si, že je JAMU uzavřenou školou. Divadelní i hudbení fakulta mají v průběhu každého akademického roku bohatý program určený a otevřený veřejnosti. Jde tak hlavně o propagaci. Nicméně chci podporovat i všechny akce, jimiž budeme vstupovat do veřejného prostoru města. Teď jsme to ukázkově předvedli pouličním divadlem Leošovy stopy uspořádaným k oslavám 70. výročí založení školy na počest Leoše Janáčka. Neměli bychom takové akce dělat jen výjimečně při kulatých výročích. JAMU má a měla by mít podíl na kulturním rozvoji města. Jako rektor budu navíc všemožně podporovat stavbu Janáčkova kulturního centra. Právě všemi těmito cestami by měl být vytvářen co nejlepší obraz Janáčkovy akademie u brněnské veřejnosti.
Vyučujete na divadelní fakultě. Jak to půjde dohromady s pozicí rektora? Chystáte se omezit svoje pedagogické působení?
Jsem vedoucí jednoho ze tří ateliérů dramaturgie a režie. Již Václav Cejpek, který byl také rektorem a je vedoucím vedlejšího ateliéru, ukázal, že to jde spojit. Myslím si, že by rektor měl být zároveň pedagogem, aby neztratil přímý kontakt se studenty. Velmi rychle však budu do ateliéru hledat mladšího pedagoga dramaturgie.
Jste divadelník, ale jako rektor dostanete na starosti i hudební fakultu. Nebudete té své tak trochu nadržovat?
Uznávám, že problematiku divadelní fakulty dobře znám, s tou hudební se musím podrobně seznámit. Co nejdříve se chci zúčastnit jejich kolegia. Není povinností rektora, aby řídil fakulty, ty musí suverénně řídit děkani. Povinností rektora však nesporně je, aby jejich chodu rozuměl. Každopádně k hudbě mám velmi blízko, je součástí mého života. Husa na provázku je divadlem, které v českém i mezinárodním prostředí proslulo právě svou hudebností a jež vždy spolutvořili divadelníci a hudebníci. Zakládajícím členem je třeba skladatel a pedagog Miloš Štědroň. S kolegy z hudební fakulty jsem navíc vždy dobře vycházel.
Prohlásil jste, že rektorát je nejvyšším úřadem, ale ne nejdůležitějším. Jak jste to myslel?
Rektorát je institucionálně nejvýš, ale smyslem školy je výuka a ta se odehrává na úrovni fakult. Stejně jako funkce rektora je službou, je službou i rektorské pracoviště. Na druhou stranu mu nelze upřít momenty, kdy musí rozhodnout v určitých záležitostech. Není tedy nejdůležitějším pracovištěm, ale rozhodně na něm leží nejvyšší zodpovědnost.
Pojďme k brněnskému Centru experimentálního divadla, pod nějž spadá Provázek, HaDivadlo a Divadlo U stolu. Jako ředitel centra sice končíte, ale nebudou se vaše funkce krýt?
Nový ředitel CED by měl být vybrán v březnu, já bych měl do funkce rektora nastoupit v únoru, takže se to mírně překryje. Kdyby už nebylo rozhodnuto o březnovém termínu, kandidaturu na rektora bych nepřijal.
Odchod z CED jste oznámil už před časem. Proč jste ve funkci nechtěl pokračovat?
Ve spolupráci s kolegou Peterem Scherhauferem jsem v druhé polovině osmdesátých let vymyslel a napsal koncepci tohoto centra a pak jsem ji uváděl v život. Ředitele CED dělám již 25 let, myslím si, že jsem pro něj, Provázek i HaDivadlo udělal maximum. Bude teď pro mě zajímavé, kdo a kam centrum nově povede. Svůj odchod jsem ale ohlásil už asi před rokem a půl, tedy dříve, než jsem o rektorství JAMU vůbec uvažoval. Takže mi to pomohlo kandidaturu přijmout.
