Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Nelítáme na koštěti a nesbíráme děti, říká sociální pracovník

  19:56
Do dětské duše má Josef Smrž náhled jak z pozice psychologa, tak sociálního pracovníka. S tou druhou se ale často pojí s předsudky a špatným renomé. „Lidé nás pořád vnímají jako zlé pracovníky na koštěti, kteří sbírají děti, napravit naši pověst potrvá ještě dlouho,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Psycholog a sociální pracovník Josef Smrž | foto: Archiv Josefa Smrže

Oddělení sociálně-právní ochrany dětí nemají v Česku nejlepší pověst. Čím to podle vás je?
Mají velice špatnou pověst, ale podle mě ne zcela oprávněně. Myslím, že je to tím, že si lidé stále představují, jak sociální pracovník tahá dítě od milující matky nebo u soudu říká: „Dítě patří matce a otec ho nikdy neuvidí.“ Nebudu říkat, že to je představa, která nemůže být založena na pravdivých zkušenostech z minulosti, protože jinak by nikdy nevznikla.

Na druhou stranu se myšlení sociálních pracovníků a jejich postupy v dnešní době posouvají směrem k tomu, aby byla dodržována práva dítěte, aby odebrání z rodin bylo nejkrajnějším řešením. Je kladen důraz na práva rodiny. Lidé si často neuvědomují, že pokud je dítě rodičům odebráno, rozhoduje o tom soud, není to jen tak, že se sociální pracovník rozhodne a dítě rodičům vezme. Vždy přitom musí sociální pracovník vyčerpat všechny možnosti práce s rodinou a snahu, aby dítě v rodině mohlo zůstat. Bude trvat ještě dlouho, než bude špatná pověst napravena.

V jakých případech se na vás obracejí školy?
Nejčastěji když se objevují výchovné problémy dětí, ale dáváme pozor na to, jaké možnosti již škola vyčerpala. Sociální pracovníci by totiž měli zasahovat až v momentě, kdy škola vyčerpala všechny možnosti, tedy udělila výchovné opatření, promluvila si s rodiči a podobně. Druhý důvod, proč se na nás obracejí, je záškoláctví, ale jen v případech, kdy překročí určitou hranici a škola už si neví rady. Třetím méně častějším důvodem jsou konflikty mezi rodiči a nejméně případů je, když si škola všimne týrání, zneužívání nebo sebepoškozování dítěte.

Josef Smrž

  • Psycholog, sociální pracovník a lektor, absolvent psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
  • Pracoval jako kurátor pro mládež na oddělení sociálně-právní ochrany dětí a jako krizový intervent na Lince bezpečí.
  • V současné době působí jako metodik sociálně-právní ochrany dětí Krajského úřadu Středočeského kraje.
  • Ve své soukromé psychologické praxi v Praze se věnuje psychologickému poradenství pro děti a dospělé, krizové intervenci a sociálně-právnímu poradenství.
  • Je externím psychologem organizace Barevný svět dětí, spolupracovníkem portálu Šance dětem a supervizorem on-line poradny zaměřené na LGBT problematiku Sbarvouven.cz.

Vzpomenete si na nějaký takový případ?
Pamatuji si, že volala v pátek odpoledne škola s tím, že jim ve výuce brečí holčička a odmítá jít domů. V takovém případě se situace řeší ihned. Jeli jsme do školy, kontaktovali jsme policii. Zjistili jsme, že se holčička bála svého otce, svěřila se, že je na ni ošklivý a následně se zjistilo, že ji i sexuálně zneužíval. Kontaktovali jsme rodinu, ale matka odmítala bohužel cokoliv řešit a spolupracovat, protože podle ní bylo všechno v pořádku. Jelikož dívka nemohla zůstat doma a nebyl nikdo z rodiny, kdo by se o ni mohl postarat, dali jsme ji do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a následně soud rozhodl o svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu.

Je pravda, že sociální pracovníci nově kontrolují rodiče, kterým poradenská zařízení doporučila, aby dítě začlenili do běžné školy v rámci inkluze, a oni to odmítli?
V současné době sociální pracovníci takové rodiče nekontrolují a ani k tomu nemají důvod, pokud nejsou žádné jiné známky možného ohrožení dítěte.
V tomto případě právě narážíme na rozdílný výklad ministerstva školství a ministerstva práce. Podle ministerstva práce by měl být rodič primárně zodpovědný za to, co se s dítětem bude dít. Sociální pracovníci by měli do rodiny zasahovat pouze v případě ohrožení dítěte. Není to jen tak, že škola pošle papír, že rodič něco nesplnil a sociální pracovník by měl hned jít trestat rodiče. Není důvod, aby stát do rodiny a práv rodičů za každých okolností zasahoval. Pak bychom byli vnímáni pořád jako ta zlá sociální pracovnice na koštěti, která sbírá děti. Proto je důležité najít vzájemný kompromis a dohodu, jak takové situace řešit.

Práce s rodinou je čím dál náročnější

Podle stanoviska ministerstva práce a sociálních věcí mohou patnáctiletí odejít z dětského domova, aniž by jim v tom kdokoliv mohl zabránit a mohou bydlet sami. Jaký na to máte názor?

Na jedné straně se v současné době sociálně-právní ochrana dětí soustředí na práva dítěte, která by se měla respektovat. Dítě má mít od určitého věku svobodu vyjádřit, jakým způsobem chce žít, což je určitě v pořádku. Proti tomu ale stojí, jakým způsobem pak budou takové děti vyrůstat. Stát by měl dítěti garantovat bezpečné výchovné prostředí, pokud nemůže vyrůstat v rodině. Nechat rozhodnout patnáctiletého o tom, že bude žít samostatně, představuje určitá rizika.

Využil už nějaký mladistvý možnosti odejít z dětského domova před dovršením osmnáctého roku?
Zatím se to nestalo, příklad z praxe zatím nemáme.

Jednou z povinností sociálního pracovníka je navštěvovat děti v dětských domovech. Jak to v praxi vypadá?
S dítětem mluvíme o samotě, probíráme, jak tráví čas, jestli má brigádu, jak se učí, co by si přálo, jestli se stýká s rodinou. Snažíme se posoudit všechny věci, které se kolem něj dějí, a zjišťovat, co se dá udělat pro to, aby se dítě mohlo vrátit domů nebo mu zajistit náhradní rodinnou péči.

Podle zákona je kontakt sociálního pracovníka s jedním dítětem z dětského domova povinný jednou za tři měsíce. Stačí to?
Dostatečné to nemůže být. Sociální pracovník má být ten, který se snaží o návrat dítěte do rodiny, a když se s ním vidí jednou za tři měsíce, nelze mluvit o nějaké intenzivní práci. Na druhou stranu nepracujeme jen s dětmi v ústavech a máme spoustu případů, které je potřeba intenzivně řešit. Při tom náporu si nelze představit, že bychom chodili do dětských domovů každý týden.

Školy hlásí žáky sociálce hlavně kvůli záškoláctví. Bojí se reakce rodičů

Co by se tedy podle vás mělo změnit?
Ideální by bylo, kdyby byl třeba specializovaný pracovník, který by s dětmi intenzivně pracoval, nebo kdyby došlo k lepšímu propojení ústavů a sociálních pracovníků, což by bylo možné, kdyby tady nepanovala roztříštěnost systému. Nápor je veliký a práce s rodinou čím dál náročnější.

Co myslíte tou roztříštěností systému?
Ministerstvo práce a sociálních věcí pod sebou sdružuje sociální pracovníky, jejichž cílem je pracovat s ohroženými rodinami a udělat všechno pro to, aby dítě vyrůstalo v rodině. Na druhé straně je ministerstvo školství, které metodicky řídí ústavní zařízen, jako jsou dětské domovy a výchovné ústavy, a často se stává, že jeho primární motivací není dostat dítě za každou cenu domů, ale nechat ho v ústavu, kde je mu podle ústavu často lépe, a návrat do rodiny považuje za velké riziko.

Do těchto případů vstupují také soudy, tedy ministerstvo spravedlnosti. Soudy ale mají někdy jiný výklad zákona a pohled na práci s rodinou, než mají ve své metodice sociální pracovníci. A pak je zde ministerstvo zdravotnictví a kojenecké ústavy. Takže vždy se dostaneme do bodu, kdy narážíme na rozdílný pohled jednotlivých ministerstev a na to, že nejsou schopna se dohodnout. Roztříštěností systému vzniká vakuum, ve kterém se mohou snadno nacházet ohrožené děti.

Čili podle vás je potřeba, aby byla ministerstva jednotná?
Ano. Neříkám, že se všechno musí sloučit pod jedno ministerstvo, ale je potřeba, aby spolu úřady a zejména ministerstva komunikovaly. Praktickým příkladem je „nekomunikace“ ministerstev v otázce předškolního vzdělávání. Ministerstvo školství razí teorii, že se všechny děti, které nenastoupily do školek v rámci povinného předškolního vzdělávání, musí hlásit na sociálku. Ministerstvo práce a sociálních věcí ale má za to, že to není věc sociálních pracovníků, s čímž rozhodně souhlasím. Kvůli tomu se potom jednotlivé úřady nejsou schopny mezi sebou domluvit.

A kdo má v takovém případě vyšší moc?
To je právě ono, na co pak i narážíme v praxi. My se řídíme doporučením ministerstva práce, zatímco školy a ústavy jednají podle ministerstva školství, takže se často dostáváme do střetu, kdy se hádáme, který metodický pokyn nebo nařízení je správné. Nikdo neví, které má vyšší váhu, a každý hájí svůj pohled. Ve finále vždycky rozhoduje soud nebo se řídíme názorem nadřízeného orgánu, v praxi to ale činí velké problémy a čím dál víc vznikají třecí plochy u práv dětí.

Lidé po odchodech z dětských domovů často padají na dno

Jednou z vašich pravomocí je prodloužit pobyt mladistvého v dětském domově do devatenácti let. V jakých případech se to děje?
O prodloužení ústavní výchovy rozhoduje vždy soud. Je to hlavně v případech, kdy děti potřebují dostudovat. Musí s tím samozřejmě souhlasit dětský domov, dítě a případně i jeho zákonný zástupce.

Dvě třetiny mladých nezvládnou odchod z dětského domova, chybí podpora

Mají mladiství motivaci z dětského domovu odejít?
Většina dětí chce odejít, protože si představují svobodu bez pravidel a příkazů, které musely respektovat v ústavu. Mají představu, že si budou žít po svém, ale často narážejí na veliké zklamání a často padají i na dno. Pokud chtějí zůstat v domově, tak je motivací studium, protože vědí, že pokud by odešly, nebudou mít takové podmínky a podporu, jako mají v ústavu, a školu by nedokončily.

Jak často se děti z dětských domovů vracejí k původní rodině?
Děti si to často přejí, představují si, že rodina najednou začne fungovat a k té představě se upnou. Často dochází k idealizaci a následnému zklamání, protože návrat do původní rodiny se daří bohužel jen v malém počtu případů. Stává se, že dítě rodina využije, vezme peníze, které dostane při odchodu z dětského domova, třeba ho i zatáhne do trestné činnosti, a když už jim nevyhovuje, tak ho znovu opustí.

Proč se děti, které odcházejí z dětských domovů, dopouštějí trestné činnosti?
Nemají kam jít, zůstanou na ulici, nebo se chytnou party, která jim poskytne bezpečí, pocit, že někam patří. Následují krádeže, loupeže, u chlapců se až překvapivě často objevuje prostituce a prodej drog. Někdy se vlivem okolností zapojí do organizovaných zločineckých skupin a z takového prostředí se jen složitě dostávají ven, protože v té svojí partě dostávají vlastně vše, co potřebují, ačkoliv nesprávným způsobem.

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Řidič Porsche srazil na chodníku ženu s kočárkem

  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  18:53

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Obří požár haly se škodou 1,8 miliardy založil člověk, technickou závadu vyloučili

3. května 2024  11:15

Příčinou rozsáhlého požáru průmyslové haly v Žebráku na Berounsku, který loni v létě podle policie...

Učil na škole scientologů. Manipulují dětmi a vydělají miliony, líčí pedagog

3. května 2024  11:15

Premium Jsou mezi námi a i přes snahu se skrývat tahají za nitky v různých sektorech. Řeč je o...

Část vykolejené soupravy u Klínce vyprostili. Dva vagony zůstávají kus od tratě

3. května 2024  11:11

Nehodový vlak Správy železnic (SŽ) v noci na pátek vrátil na koleje hnací soupravu osobního vlaku...

Kopání do mrtvol, říká o rozsudku bývalý příslušník StB. Padly podmínky

3. května 2024  11:09

Dvě dvouleté a jednu tříletou podmínku uložil ve čtvrtek Obvodní soud pro Prahu 1 trojici bývalých...

Dara Rolins je po další plastice. Kritiku fanoušků nechápe, cítí se svěží

Zpěvačka Dara Rolins (51) se na čas stáhla z veřejného života. V tom období prodělala „estetický zákrok“ a na sociální...

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...