Několikanásobný olympijský medailista, mistr světa a Evropy si sám zkusil třeba curling. Děti z něj a jeho sportovních kolegů pětibojaře Davida Svobody, hokejisty Dominika Haška, vodního slalomáře Jiřího Prskavce nebo stolní tenistky Ivety Vacenovské byly u vytržení.
Hvězdní sportovci mezi ně vyrazili do pavilonu G2, kde testovali jednotlivé sportovní disciplíny a představili čapky, které budou nosit čeští sportovci na zimní olympiádě v jižní Koreji.
V Brně vyrůstají veslaři na Brněnské přehradě. Závodil jste tam někdy?
Já jsem tady nejen závodil, ale také trénoval. Na přehradě jsem byl několikrát na soustředění, spíš v mládežnických letech. Měli jsme tu vždycky mezinárodní regatu, což byly velké závody a pro nás malé kluky z Brandejsa to byl ohromný zážitek. Brněnská přehrada je jednou ze tří lokalit, kde nejsou natažené bójky i z toho důvodu zde takové závody mohou být. A vzpomínám na to moc rád, byla tehdy velká sranda a pro nás několikadenní dobrodružný výlet. Jediné, co mne na Brněnské přehradě štvalo, byly velké vlny, protože nám vždycky hodně foukalo.
A co parníky?
Ty jsme při závodech ani tréninku moc nevnímali. Jednou jsme se srazili se surfařem, ale naštěstí to dobře dopadlo.
Do Brna jste dojel i proto, že zřejmě máte přestávku před startem nové sezony. Je něco, co vám teď z toho zápřahu opravdu nechybí?
Všechno (smích). Teď mi to právě končí, od pondělí zase začínám. Veslování je sport, kdy musíte trénovat opravdu celý rok. Po mistrovství světa máme jen pět týdnů volna, které jsem si už užil. A teď začne ta drsná zimní fáze, kdy se hodně posiluje, běhá, jede na trenažéru a tak dál. Trénink je celkově náročný, takže když není, jsem rád, že není.
Když odpočíváte, tak si třeba nejdete ani zaběhat?
Opravdu se snažím ten sport úplně vynechat, protože přes rok je toho až moc. Takže si kutím a fakt lenoším a regulérně se válím.
Máte dvě malé děti. Jak je táhnete ke sportu?
Snažím se co nejvíc, aby neležely doma u počítačů, to fakt nesnáším. Já jsem hry nikdy nehrál. Hodně s nimi jezdím na kole, chodí plavat, běhat. Nechávám to na nich, co si vyberou, co je baví, ale určitě se nebudou válet doma a flákat se.
Chcete, aby veslovaly?
To musím nechat na nich. Samozřejmě mají k vodě blízko, protože se mnou občas na loděnici zajdou.
Mnoho rodičů řeší, jak děti vytáhnout ven. Máte nějaký recept?
Mladší pětiletý syn je v pohodě, když jdu ven já, on chce taky. Sedmiletá dcera začala trošku stávkovat. Když řeknu, že jdeme na kolo, tak se jí moc nechce, ale musí, nic jiného jí nezbývá (směje se).
Je možné na takto velké akci se stovkami dětí rozpoznat opravdový talent?
Pro veslování by mohlo být jedno poznávací znamení - čím vyšší kluk nebo holka jsou, tím líp, i když to není stoprocentní předpoklad k rozpoznání talentu, ale hraje značnou roli. U veslování je velké plus - můžete s ním začít v jakémkoliv věku. Třeba Mirka Knapková (Mirka Topinková Knapková - brněnská olympijská vítězka z OH v Londýně 2012, několikanásobná mistryně Evropy a mistryně světa, pozn. red.) začínala v sedmnácti letech, pak vyhrála olympiádu. Takže s veslováním se nemusí začínat odmalinka. Naopak si myslím, že je fajn, když děti mají třeba atletickou průpravu, plavou…
A vy jste začal čím?
Fotbalem, chvilku atletikou a pak jsem ve třinácti začal veslovat.
Taková lifestylová otázka. O vás je známo, že si klidně vepřo-knedlo-zelo dáte. Jak to řešíte s váhou?
Naštěstí nemám danou přesnou váhu. Během těch odpočinkových pěti týdnů dovedu nabrat i dvanáct kilo, ale v tréninku to jde hned dolů. Během tři týdnů jsou ta kila navíc pryč.
Na Life! se hodně tančilo. Jak to máte s tancem vy?
Špatně. Tancovat na veřejnosti mám od manželky zakázáno (smích). Opravdu jsem špatný tanečník, nemám žádný rytmus.
Na lodi jej ale chytit umíte perfektně.
No, ale to spolu asi moc nesouvisí, ten je jiný. Prostě tancování pro mě není.
