Jedním z nich byl i tehdy osmapadesátiletý František Vantuch, který hospodařil na třicetihektarovém statku v Nové Bělé.
„Děda byl 15. října 1951 zatčen jako odstrašující příklad pro ostatní sedláky i coby osoba, která se nechtěla podrobit novému režimu a vstoupit do zakládaného JZD během akce Kulak,“ vzpomíná jeho vnuk Jiří Horák.
Soud Františka Vantucha v prosinci 1951 odsoudil pro trestný čin sabotáže, rozkrádání a poškozování národního majetku k úhrnnému trestu v trvání tří roků. K tomu mu přidal i peněžitý trest 100 tisíc korun s tím, že pokud odsouzený nezaplatí, zůstane ve vězení dalších šest měsíců.
Pomoc sousedům? I to bylo špatně
„Soud vyslovuje propadnutí celého jmění obviněného a ztrátu čestných práv občanských na deset let. Soud vyslovuje, že se obviněnému zakazuje navždy pobyt v okresu Ostrava,“ stojí dále v rozsudku.
Výňatek z rozsudku nad Františkem Vantuchem.
Provinění Františka Vantucha viděl komunistický tribunál také v tom, že pomáhal svým sousedům.
„Obviněný je znám jako vesnický boháč, při pracích na statku používá místních občanů, kterým dává obiloviny, některým svými potahy obdělává jejich pozemky, což musí odpracovati na jeho pozemcích a tímto způsobem získává levné pracovní síly.“
Hlavním „proviněním“ pak bylo, že jako sedlák nesplnil povinné dodávky, které však komunistické úřady jako nesplnitelné vyměřovaly.
Celkově byl František Vantuch obviněn, že státu nedodal 3,2 tuny pšenice, 1,7 tuny brambor, 12 tisíc litrů mléka, jednu tunu hovězího masa a 700 kilogramů vepřového masa. Paradoxem bylo, že sedlák byl odsouzen i za neodevzdání dodávek, u kterých ještě neuplynula lhůta pro předání.
Rodina se musela vystěhovat až na Chrudimsko
„Co se týče obilí, jednak část své úrody jinak zašantročil, jednak část uschoval. Pokud jde o dodávkovou povinnost u mléka, splnění kontingentu vepřového a hovězího masa, obviněný stav dojnic a množství hovězího dobytka neměl v takové výši, aby kontingent mohl splniti. Toto vše učinil proto, aby nemusel plniti předepsané dodávky,“ je uvedeno dále v rozsudku, který byl zveřejněn také v krajských novinách Nová svoboda, aby zapůsobil odstrašujícím dojmem na veřejnost.
Trest nedopadl jen na osmapadesátiletého muže, ale i na celou rodinu. Manželka a dvě dcery byly ze statku na jaře roku 1952 vyhnány.
„Prarodiče měli tři dcery. Jedna byla vdaná, ta zůstala. Ty dvě další, jednou z nich byla moje maminka, musely s babičkou pryč,“ vzpomíná na pohnutou dobu Jiří Horák. „Mohly si vzít pouze to, co se vešlo na vůz, nesmělo ovšem jít o nic cenného. Třeba o nádobí z alpaky si místní komunisté mysleli, že je ze stříbra, tak je tady babička musela nechat.“
Jiří Horák se svou sestrou Janou Královou na ulici pojmenované po jejich dědovi Františku Vantuchovi.
„Vzhledem k tomu, že váš pobyt v obci O.-Nové Bělé, jakožto rodinného příslušníka odsouzeného vesnického boháče, ohrožuje veřejný pořádek, klid a bezpečnost, vyslovuje Vám jednotný národní výbor v Ostravě zákaz pobytu v obvodu jednotného národního výboru v Ostravě. Proti tomuto ustanovení není odvolání přípustno,“ zněl příkaz k vystěhování pocházející z 21. dubna 1952.
Komunistické orgány rodinu poslaly do obce Březovice v okrese Chrudim.
Trest přitom mohl být i vyšší, aspoň podle zdůvodnění rozsudku. „Obviněný je starší člověk, který byl vychován vlivem starých kapitalistických poměrů, a proto soud přihlížeje k těmto poměrům pachatele a i závažnosti polehčující okolnosti vyměřil mu přiměřený trest odnětí svobody pod dolní hranicí trestní sazby.“
V Nové Bělé mají ulici Františka Vantucha
Co bylo polehčující okolností, soud nenapsal. Podle Jiřího Horáka to mohla být skutečnost, že jeho děda za druhé světové války ve velkém pomáhal také rodinám odsouzených odbojářů. A paradoxně i komunistů, což mu jeden z nich písemně potvrdil, ovšem až v roce 1969. Dát takové potvrzení na začátku padesátých let by totiž mohlo znamenat i kriminál.
V polovině roku 1953 pak soud snížil trest na dva roky. „V prosinci 1953 lidový trestní soud v Ostravě uznal, že když mu veškerý majetek zabavili, tak mohl těžko zaplatit pokutu. Takže mu zbytek trestu prominul,“ popsal konec věznění svého dědy Jiří Horák.
Zákaz pobytu v Ostravě a zabavení majetku však trvaly dál. Domů se mohla rodina vrátit až v polovině šedesátých let.
„Vzhledem k tomu, že mu režim nepřiznal nárok na důchod, pracoval děda až do svých 72 let. Národní výbor nesouhlasil ani s tím, aby si koupili bývalý výminek na statku, aby měli po návratu kde bydlet. Ten musel koupit můj otec,“ dodal Jiří Horák.
František Vantuch zemřel v 87 letech v roce 1980, rehabilitován byl v roce 1990. V Nové Bělé je po něm pojmenovaná ulice.
