Když jednou Jiří Bartl okroužkoval u Rousínova vlaštovku, a ta se vydala na svůj let, postupně zjišťoval, že si to namířila až do dalekého města Nairobi a v africké Keni.
„Vlaštovku v Keni bohužel chytila kočka a přinesla ji svému pánovi až do bytu,“ vzpomíná amatérský ornitolog, který je členem České společnosti ornitologické.
Historka s vlaštovkou ale není jediná, kterou za ta léta, co se věnuje ptačí říši, zaznamenal. V Rousínově naopak odchytil pěnici pokřovní, která na nožce měla izraelský kroužek. Občas ho i někdo požádá, zda by podle kroužku mohl zjistit, odkud pták přiletěl.
„Nedávno se mi ozvala paní, že má doma mladé vlaštovičky a že si je z radosti vyfotila. Všimla si, že sameček má na noze kroužek. Tak mě zavolala, já jsem ho odchytil a zjistil, že je to maďarský kroužek,“ prozrazuje svůj nejnovější „úlovek“.
Zprávu poslal ornitologům do Prahy a teď čeká na zpětné hlášení. Díky tomu dostane přesné informace, kde vlaštovka svoji značku získala. Kroužkování slouží pro monitorování ptáků. Odhalí, kolika let se dožívají nebo jestli se vracejí na stejná místa.
Kromě ornitologie má Bartl ještě další velký koníček, a tím je focení. Dostal se k němu díky kamarádovi. „Pracoval ve výzkumném ústavu obratlovců. Velice rád fotografoval a já jsem to od něj už před nějakými padesáti lety pochytil,“ vysvětluje Bartl, který stále vyráží fotografovat do přírody, přestože už oslavil osmdesáté narozeniny.
Nejdříve si musí postavit kryt, pak fotí
Aby se mu zvířata v přírodě podařila zachytit v tom správném okamžiku, potřebuje i dobré vybavení. „Protože ptáčci jsou maličcí, musím používat teleobjektivy,“ říká zakládající člen místního Českého svazu ochránců přírody.
Fotí je totiž nejen zblízka při kroužkování, ale také třeba v hnízdě při krmení. Pořídit hezkou fotografii není podle něj vůbec snadné. „Stavím si i kryty, když nějací ptáci hnízdí, fotografuji je tak z pěti metrů. Musím postavit kryt a z něj trčí jen ten teleobjektiv. Oni si na kryt zvyknou a nebojí se,“ prozrazuje fotograf.
Na značkování a focení ptactva vyráží spolu se svým kamarádem. „On je sundá, dole je okroužkujeme a zase vrátíme zpátky do hnízda,“ popisuje Bartl, jak vypadá celý proces
Jiří Bartl spolupracoval i na naučné ornitologické stezce, kterou loni otevřeli v papouščí zoologické zahradě v Bošovicích. „Naučná stezka na několika panelech přibližuje ornitologii, ochranu ptactva i jeho kroužkování,“ říká autor myšlenky Vlastimil Škrhák z papouščí zoo. Kromě Bartlových fotografií jsou součástí stezky třeba ptačí hnízda a hnízdicí budky.
Z přírody kolem Vyškova zmizel sýček i polní ptáci
Jak má i sám Bartl vypozorováno, některé ptačí druhy z vyškovské přírody za poslední roky vymizely. „Když jsem byl malý, sýček obecný nám létal až do zahrady. Teď z Vyškovska úplně vymizel. Když jsem před šedesáti lety hledal v dutinách stromů dudky chocholaté, nacházel jsem právě sýčky,“ vzpomíná a dodává, že právě dudek, koroptev i polní ptáci jsou na tom dnes špatně: „Ty všechny jsme tady za mých mladých let pozorovali.“
Fotograf a ornitolog Jiří Bartl pořídil už stovky fotek přírody. Letos se ale nedočkal ledňáčků.
Mezi Pístovicemi a Nemojany pravidelně sleduje a fotografuje ledňáčky. Letos tady ale kvůli suchu nezahnízdili. „Jsou tady dlouhá léta, letos nehnízdili, protože potůček, který teče z Pístovického rybníku, je úplně na suchu. To se stalo poprvé,“ popisuje ornitolog a rodák z rousínovských Královopolských Vážan.
Dříve tu ledňáčků podle něj bylo hodně, ubývá jich ale stejně jako vody v místních potůčcích. V hliněných březích potoka si ledňáček vyhrabává až půl metru dlouhé nory zakončené hnízdní komůrkou.
„Loví malé rybky a dokáže se za nimi potopit až do hloubky jednoho metru, nejčastěji však je to kolem 25 centimetrů,“ vysvětluje Bartl. Ledňáček loví i obojživelníky a vodní hmyz. Jelikož rychle létá, spotřebuje hodně energie. Denně musí nalovit kořist o váze šedesáti procent své hmotnosti.
