Tři stříbrné rakve byly vystaveny na dvoře městské nemocnice v Břeclavi. Na modrém katafalku tu odpočívala těla tří železničářů, kteří o několik dní dříve zahynuli v nedalekém Zaječí při jedné z největších železničních nehod v českých dějinách.
Obrovský pohřební průvod před 90 lety doprovázely čtyřstupy uniformovaných železničářů. „Pochováváme zde oběti strašného neštěstí. Avšak již dnes zase jedou železnice dál, skřípají těžká kola. Než tentokráte nezapomeneme tak tiše, jak se to stává, zemře-li někdo při výkonu svého povolání,“ řečnil nad rakvemi pan Rambousek, zástupce Unie železničních zaměstnanců.
A měl pravdu. Tragická nehoda, která se odehrála 9. září 1928 v Zaječí, změnila podobu nejvýznamnější československé trati spojující Prahu s Bratislavou.
Z Brna do Břeclavi se tehdy ještě jezdilo po jednokolejce. Aby se vlaky nesrazily, míjely se ve stanicích, kde se koleje rozvětvovaly. Běžný manévr se ale v Zaječí změnil v děsivou událost. Zemřelo při ní 24 lidí včetně tří zmiňovaných železničářů, další více než stovka cestujících měla těžká i lehká zranění.
Před druhou hodinou odpoledne projížděl stanicí rychlík směřující do Břeclavi. Na čtvrté koleji stál nákladní vlak a čekal, až jej spoj z Prahy mine. Jenže výhybka byla postavena špatně. Rychlík odklonila na druhou kolej, vlak v plné rychlosti prudce vybočil, vykolejil a narazil do nákladní soupravy. Tři vagony se roztříštily a další převrátil.
Vagony rychlíku letěly vzduchem
Strojvedoucí nemohl zareagovat. Návěst mu ukazovala polohu volno, a tak jel maximální rychlostí. „Jako viníci označeni jsou výhybkář Matěj Bartošic a Albrecht Fibich,“ píše se v úřední zprávě o katastrofě.
Nejtragičtější železniční nehody na jižní Moravě
|
Podle ní Bartošic výhybku nastavil špatně a zamkl ji. Svému nadřízenému nahlásil, že je vše v pořádku. Hradlař Fibich pak postavil hradlo na volno, aniž se přesvědčil, zda je skutečně výhybka postavena správně. Omylu si všiml, až když zvedl hlavu od písemností kvůli hluku projíždějící soupravy.
„Srážka obou vlaků byla strašná. První tři vozy za rychlíkovou lokomotivou vklínily se do sebe tak, že se služební vůz naráz změnil v hromadu trosek, a další tři vozy byly vymrštěny nárazem z kolejí až na vzdálenost několika metrů,“ píše se v pamětní knize četnické stanice v Rakvicích.
Situaci navíc ztěžovaly houfy lidí, kteří se k neštěstí seběhli z okolních vsí. Příchozí se snažili pomáhat zraněným, ale došlo i na vykrádání zavazadel a pohozených věcí.
„Jestliže se musí pro obvázání raněných užíti ubrousků a utěrek z restaurace jídelního vozu, nesvědčí to o tom, že ve stanici Zaječí nebo poblíže bylo dostatek záchranných prostředků, které by obsahovaly obvazy, léky a podobně,“ popisoval tehdy poslanec František Buříval v Národním shromáždění Československé republiky, kde se nehoda projednávala a dlouze se kritizovaly poměry v Československých drahách.
Mimo jiné z jednání vyplynulo, že nedlouho předtím na stanici v Zaječí bylo propuštěno 17 zaměstnanců. Z původních 35 jich tak tady zůstalo pouze 18.
Za rok už se jezdilo po dvou kolejích
A ministr železnic Josef Václav Najman na téže schůzi přiznal, že v Zaječí k tragédii nemuselo dojít, kdyby na trati byly dvoje koleje. Neštěstí pak skutečně urychlilo výstavbu dvoukolejné trati. Jezdilo se po ní už o rok později.
Výhybkáři Bartošic a Fibich dostali trest vězení na jeden a čtvrt roku. Není bez zajímavosti, že osud Fibicha je spojen ještě s jednou tragickou událostí.
Po vykonání trestu se vrátil do Rakvic, kde bydlel. O pár let později jel jeho syn se školou na výlet, při kterém se na Dyji potopila pramice s 52 rakvickými dětmi. Fibichův syn byl mezi nimi. Chlapce se podařilo zachránit, 31 jeho spolužáků takové štěstí nemělo.
K železničním nehodám došlo také jen o pár kilometrů dál. V prosinci 1950 se na přejezdu v Podivíně srazil rychlík a autobus. Zemřelo 34 lidí a dalších 56 se zranilo. O tři roky později přišla tragická srážka v Šakvicích – na Štědrý den se zde střetl osobní vlak s rychlíkem. Při nehodě zemřelo 103 lidí, dalších 83 se zranilo.
Dosud nejtragičtější nehoda v dějinách české železniční dopravy se stala v roce 1960 u Stéblové na Pardubicku. Čelně se tam srazily dva vlaky a vypukl požár s děsivou bilancí: 118 mrtvých a 110 zraněných.
