Vědci Palečkovi komunisté zakázali cestovat, tak svět jezdil k němu

Vědecká cesta, na kterou se v 50. letech minulého století vydal nedávno zesnulý brněnský biochemik Emil Paleček, připadala jeho kolegům jako ztráta času, jako slepá ulička. Jeden člověk však nepochyboval. „Vytrvejte a dělejte to,“ řekl mu Nositel Nobelovy ceny Jaroslav Heyrovský.

Emil Paleček i v 88 letech pracoval na svém výzkumu na plný úvazek. Do Biofyzikálního ústavu rád chodil i o víkendu, kdy tam měl větší klid. | foto: Alois Kozubek

Emil Paleček vytrval a na poli výzkumu nukleové kyseliny dosáhl úspěchu, který uznává celý svět. Zemřel v minulém týdnu ve věku 88 let, ale zanechal po sobě jedinečnou stopu.

Tak unikátní, jako je pro každého člověka DNA, jejíž analýze se celý život věnoval. Jako první na světě vymyslel způsob, jak zmapovat tento lidský kód elektrochemickou cestou a odhalit genetické kořeny nemocí, například rakoviny.

„V době, kdy se obecně věřilo, že elektrochemickou cestou nukleové kyseliny nelze zkoumat, Paleček vydržel u tohoto tématu a ukázal, že to jde. V tom byla jeho síla. V 60. a 70. letech nechyběl v žádné publikaci. Takže se dá pokládat za otce tohoto oboru,“ uvedl bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes.

V roce 2014 Palečkovi vláda udělila hlavní cenu Česká hlava za výzkum DNA. Bylo mu čtyřiaosmdesát let, ale ani tehdy se o jeho přínosu nedalo mluvit v minulém čase. Pracoval stále a na plný úvazek v brněnském Biofyzikálním ústavu Akademie věd až do své smrti.

Režim se s ním nemazlil

V 90. letech minulého století se o něm dokonce uvažovalo jako o kandidátovi na post místopředsedy Akademie věd České republiky.

„Doma se o tom mluvilo a potvrdila mi to i maminka, která u toho byla. Přemlouval ho tehdejší předseda akademie Rudolf Zahradník, ale otec odmítl, protože by se musel stěhovat do Prahy a to on nechtěl. Byl doma v Brně,“ říká syn Pavel Paleček.

Emil Paleček

• Narodil se v Brně 3. října 1930, zemřel 30. října 2018.
• Založil nový obor elektrochemie nukleových kyselin.
• Od roku 1955 pracoval v Biofyzikálním ústavu Akademie věd v Brně, přednášel na Masarykově univerzitě molekulární biologii. Spolupracoval s centrem RECAMO Masarykova onkologického ústavu. 
• Od 50. let bádal v oblasti genetiky, která byla komunisty považovaná za buržoazní pavědu. Za totality byl perzekvován režimem.
• Ve svých 77 letech se podílel na objevu analytické metody, která může jednou výrazně přispět k diagnostice i léčbě rakoviny.
• Napsal 300 odborných publikací a je celosvětově jedním z nejcitovanějších českých vědců.
• V roce 2014 dostal cenu Česká hlava za přínos v analýze nukleových kyselin, v roce 2017 Cenu Neuron za přínos světové vědě.

Emeritní předseda Akademie věd Pačes se nediví, že Paleček o vedení prestižní instituce nestál. „Byl člověk vyloženě laboratorní,“ míní Pačes, který si Palečka váží jako velikého vědce.

Ale nediskutoval s ním jenom o vědě. „Zajímal se například o filozofii. A měli jsme jedno společné téma, a to původ života na Zemi, o kterém jsem přednášel v Brně a on psal do Chemických listů,“ vzpomíná Pačes.

I když o Palečkovo hostování měly zájem světové univerzity, vyjma jedné stáže na Harvardově univerzitě v roce 1963 vycestovat nesměl. A po roce 1968 ho dokonce vyhodili z funkce vedoucího oddělení na Biofyzikálním ústavu.

Úplné rehabilitace se dočkal až po roce 1989 po pádu železné opony. „To, že ho režim poškodil, uznala i rehabilitační komise a vedení ústavu se mu omluvilo,“ uvedl Palečkův syn Pavel.

I přes to všechno vědec o emigraci neuvažoval. A tak museli kolegové za ním. „Od doby, co jsem se narodil, si u nás doma podávali dveře lidé z celého světa – od Moskvy po New York a Japonsko. Když brněnští komunisté nechtěli otce jako drzého nestraníka nechat cestovat, létali odborníci z celého světa do Brna. To platilo i o 90. letech, kdy neměla Akademie věd skoro žádné peníze. Odejít nikdy nechtěl, ačkoliv měl nabídky z USA i v Evropě. V Brně se cítil doma,“ popsal Pavel Paleček.

Měl hlubokou víru a tah na branku

Vědec neztrácel vitalitu a neúnavně pracoval. Nejraději v sobotu, kdy v ústavu byl klid a nezvonily telefony.

„Stávalo se, že mi v sobotu zavolal a zeptal se: ‚Kde jsi?‘ A já na to: Kde bych měl být? Jsem na chalupě. Odpočívám jako všichni,“ vzpomíná Palečkův kolega z Biofyzikálního ústavu a dlouholetý přítel Boris Vyskot.

I když byl Paleček starší o dvacet let a světově uznávaný vědec, pro něj byl i upřímný kamarád. „Byl v něm kus zvědavého kluka. Měl velký smysl pro humor a o všechno se zajímal. Když jsme spolu jezdili vlakem do Učené společnosti, musel jsem mu vykládat všechny novinky o genetice rostlin, což je můj obor. Jiný, než byl jeho,“ uvedl Vyskot.

Podle něj má na Palečkově úspěchu podíl i jeho žena Eva. „Dokázala mu vytvořit skvělé rodinné zázemí, takže měl klid na práci,“ připomněl.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Přátelé, rodina i kolegové se s profesorem Palečkem rozloučili dnes. I když v minulosti neuspěly návrhy na to, aby byla Palečkovi udělena Cena města Brna, radní nyní rozhodli, že pozůstatky vědce budou uloženy na čestném pohřebišti na Ústředním hřbitově.

Na rozloučení promluvil i astronom a fyzik Jiří Grygar. „Osobně jsme se s Emilem Palečkem poznali v roce 1994, kdy se stal jedním ze zakládajících členů Učené společnosti ČR. Okamžitě jsem si všiml, že pracuje v Brně, jelikož v jeho mluveném projevu jsem rozpoznal typický přízvuk. Sám jsem v Brně prožil většinu svých studií, a tak jsme si padli do oka,“ říká o přátelství s vědcem.

K těžkostem, které musel Paleček překonat, Grygar poznamenal: „Byla to jeho hluboká víra a tah na vědeckou branku, které mu byly vodítkem v době temna. Tyto vlastnosti si uchoval až do konce života. Stal se příkladem pro své žáky i celou současnou vědeckou generaci.“