Bylo jí teprve třicet, když vydala studii, která v lékařské komunitě nemá obdoby. Zahrnovala totiž data od téměř pěti set rodiček. Mladá anestezioložka Martina Kosinová zkoumala vliv léčiva, které lékaři podávají rodičkám při císařských řezech, nejen na matku, ale i na novorozeně. Zjistila jeho výhody proti jiné látce, která se používá už čtyři dekády.
Co obnáší práce anesteziologa, koho uspáváte?
S anesteziologem se pacient potká hned na začátku operace. Já pacienta uspím a pak probudím. Po celou dobu operace se pak starám o jeho komfort: aby měl dostatek tekutin, aby mu nebyla zima, nic ho nebolelo a podobně. Říká se, že anesteziolog je při operaci jako vzduch – lékaři jsou rádi, že nás mají, ale když jde všechno dobře, ani nás nevnímají. Začnou se po nás shánět, až když nastane problém. Pracovala jsem šest let ve Fakultní nemocnici v Bohunicích. Chodila jsem na všechny operační sály všech oborů. Teď necelý rok pracuji v Dětské nemocnici, takže uspávám děti.
Jak jste se vůbec k anesteziologii dostala? Co vás na ní baví? Byl to sen od dětství?
Jsem z Krkonoš a vždycky se mi moc líbila práce horské služby. A tak jsem se vlastně dostala i k medicíně. Protože jsem po několika měsících obdivu zjistila, že jako žena se k horské službě mohu dostat pouze jako lékařka. (směje se) Takže jsem věděla, že chci být lékařkou už od dětství. Obor jsem ale vybraný neměla. Na pomezí druhého a třetí ročníku jsem začala spolupracovat s docentem Petrem Štouračem, aktuálním přednostou na klinice dětské anesteziologie a resuscitace. Pracovali jsme třeba na rozvoji portálu AKUTNĚ. CZ. Díky tomu jsem jezdila na různé kongresy a spolupracovala jsem na studiích už během školy. Tam se to asi zlomilo a začala jsem před sebou vidět anesteziologii. Pak jsem se rozhodla, že zůstanu v Brně. Rovnou jsem nastoupila i na studii, kterou vedl právě Petr Štourač.
Publikovala jste článek, který se věnuje rodičkám a novorozenecké poporodní adaptaci. Co se v něm píše, o čem je?
Studie se věnovala podávání celkové anestezie rodičkám k císařskému řezu. Kromě anestetik se pacientkám podávají i další léky, jako léky na bolest a na navození svalové paralýzy (celkové ochabnutí svalstva, kdy je nutné zajistit i umělé dýchání, pozn. aut.), takzvaná svalová relaxancia. My jsme porovnávali dva druhy těchto relaxancií a jejich vliv na matku, na průběh císařského řezu i narozené dítě v prvních hodinách po porodu. Můj článek se věnoval čistě vlivu relaxancií na novorozence. Zajímalo mě, zda léky procházejí placentou a jestli je rozdíl mezi novorozenci, kteří přišli do kontaktu s rozdílnými látkami. Zajímal mě jejich stav v časných minutách života po porodu.
Takže jestli na něj lék zapůsobí, i když ho dostala matka. Mohly si rodičky vybrat, kterou látku jim lékaři podají?
Nemohly. Tak, aby studie byla medicínsky relevantní, bylo to celé co nejvíce zaslepené. Lékař věděl, kterou látku podává. Nicméně pacientky samotné nevěděly, kterou látku obdrží, a nedozvěděly se to ani po porodu. Každá pacientka samozřejmě se zařazením do studie musela souhlasit.
Nastaly případy, kdy studie nešla provést?
Ano, třeba kvůli alergii na některé z podávaných léčiv. V tom případě jsme pacientku do studie nezařadili. Studie trvala dva roky, ale rozhodně ne všechny císařské řezy v tomto období se podařilo zařadit do studie.
Lékařská komunita ocenila váš článek jako jeden z nejobjevnějších, který se publikoval v roce 2017. Kvitovala hlavně data od velkého množství rodiček. Kolik jich tedy bylo?
Sbírali jsme data v bohunické porodnici, pak na Obilním trhu v Brně a také v Olomouci. Celkem jsme posbírali data od 488 rodiček a 525 novorozenců. Byla tam totiž i dvojčata a v jednom případě, myslím, i trojčata.
Martina Kosinová (31 let)
|
Co vám ze studie vyšlo?
Porovnávali jsme dvě látky k navození paralýzy, jedna z nich se používá už asi čtyřicet let, druhá se objevuje posledních pět až deset let, a to jenom zřídka. Zjistili jsme, že nová látka je bezpečná, nevede k žádným prodlevám v začátku císařského řezu. Progres proti starší látce tam je, intubační podmínky pro zajištění dýchacích cest jsou shodné, nebo lepší. Následně po 24 hodinách od porodu je i méně komplikací, které nám pacientky uvádějí. Je to ale pozvolný pokrok.
Můžeme tedy novější látku označit za lepší?
Kdyby jedna z nich byla dominantně lepší, tak by tu druhou vytlačila. Každá má své nevýhody. Ta déle používaná má spoustu kontraindikací, tedy je hodně pacientů, u kterých se nedá použít. A má také nežádoucí účinky. Po podání druhé látky trvá paralýza několik desítek minut, nekomplikovaný císařský řez je otázkou dvaceti až čtyřiceti minut. Takže paralýza trvá déle než samotný císařský řez. Už ji ale můžeme využívat, protože máme látku, kterou rodičce můžeme podat, aby se navozená paralýza zrušila. A my ji pak můžeme probudit v plné síle tak, aby to pro ni bylo bezpečné.
Na čem závisí aktivnější zapojení nové látky do praxe?
Je to závislé i na dostupnosti „látky na probuzení“. Záleží i na podmínkách pracovišť. Jaké látky se použijí, určuje přímo na sále konkrétní anesteziolog. A je časté, že preferuje zažité postupy. Očekávám, že progresivnější budou spíše mladší doktoři.
Jsou české rodičky v něčem odlišné? Co vyžadují jinak vzhledem k celosvětovým trendům?
Nemůžu to porovnat z vlastní praxe, protože na sály jsem chodila jenom v Česku. Rozdíl je ale v tom, kolik rodiček podstupuje celkovou anestezii při císařském řezu. U nás je to podstatně více než v zahraničí. Celosvětový trend ale preferuje spinální anestezii, látka se při ní podá do páteře a umrtví se v podstatě pouze operovaná oblast. Rodička je tedy vzhůru, ale samotný porod necítí. Je to hlavně z důvodu bezpečnosti pro matku. Třeba Velká Británie uvádí, že uspaných pacientek mívá asi jen pět procent. Takže i kvůli tomuto byla jedinečná šance nasbírat tolik dat právě u nás.
Vy jste tu šanci využila a vyplatilo se. Dostala jste několik ocenění, publikovaný článek měl velký dosah. Ocenil vás také rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek...
A ve čtvrtek jsem dostala i cenu od děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Ale určitě to není jen můj úspěch. Jednak jsem měla školitele, který byl garantem celé studie, pak se na tom podílela alespoň dvacítka lékařů nebo lékařských týmů. Jeden člověk by neměl takovou studii provést sám.
No dobře, ale na studii je napsané vaše jméno. Je běžné, aby se takto mladá doktorka představila odbornému publiku s takovým úspěchem?
Moc jich neznám. V našem oboru to běžné není. Pro mě to bylo vlastně ohromné štěstí, že jsem se nachomýtla na správném místě ve správný čas. A tím myslím například spolupráci s Petrem Štouračem.
Budete se anestezii věnovat dál jako výzkumnice?
Určitě. I z toho důvodu jsem přestoupila do Dětské nemocnice za docentem Štouračem. Tam pracujeme na spoustě studií. Na poli dětské anestezie je toho hodně co zkoumat, protože na dětských pacientech jsou studie mnohem složitější. Většina léků se nejdříve testuje na dospělých, až po letech na dětech. U dětí je tedy prostor pro zkoumání obrovský.
Pracujete na směny. Dá se při nočních pracovat i na studii?
Nebýt nočních, myslím, že bych ani článek nedokončila. (směje se) Anesteziolog má při operacích poměrně klid, pokud jde všechno dobře. Takže jsem si mohla dělat spoustu poznámek a připravovat se na výzkum. Někdy se stane, že celou noc čekáte a nikoho k operaci vám nepřivezou. No a když nemůžete spát, píšete. Střídání denních a nočních není příjemné, ale dá se na to zvyknout.
Co děláte, když nejste v práci a nezkoumáte?
Snažím se odpočívat. Mám ráda zimní sporty, a to nejenom v Krkonoších. Užiju si běžky, lyže i snowboard a v létě s přítelem rádi cestujeme.
