Vodohospodáři musejí zkrátka uměle udělat to, co dřív zařídila příroda. „Dříve v jarním období pravidelně bývaly vyšší průtoky na Dyji a Moravě. Voda se rozlila do mezihrází, případně byl povodňový tok v řekách odlehčován do lužních lesů, které fungují jako poldr,“ popisuje Eva Jouklová, mluvčí Lesů ČR, které na soutoku hospodaří.
V posledních letech se však kvůli suchu větší rozliv vody nekoná. A při současné hydrologické situaci s tím lesníci příliš nepočítají ani do budoucna.
Voda z přehrady je tak jedinou šancí, jak zachovat unikátní přírodní území, neobvyklé svou druhovou pestrostí rostlin i živočichů vázaných právě na vodu. „Zavodňování lesů proto bude potřeba opakovat i v příštích letech,“ potvrdila Jouklová.
Optimální termín je podle ní právě v březnu. „V letním období sucha bychom taktéž tuto možnost uvítali, ale to většinou nebývá v řekách dostatek vody, aby mohla vzniknout dostatečná rezerva v novomlýnských nádržích,“ poznamenala.
Takzvané povodňování si lesníci s Povodím Moravy poprvé vyzkoušeli před dvěma lety. A mělo jednoznačně pozitivní vliv na vodní bilanci lužního lesa, který se dlouhodobě bez vláhy neobejde. Tůně a kanály se podařilo alespoň krátkodobě zavodnit.
Tehdy však vodu vypouštěli necelé dva dny, takže objem, který natekl do vodních kanálů v lužním lese, nebyl až tak velký.
Tentokrát Soutok zavodňovali za nižších průtoků, ale po celé čtyři dny. Do oblasti tak dostali víc vody. Z přehrady jí přitom vypustili devět milionů kubíků a snížili tak hladinu novomlýnských nádrží o 35 centimetrů.
Přirozený charakter vodních rozlivů má na Soutoku pomoci obnovit také dělicí klapkový jez na Dyji. Ten zajistí krátkodobé vzedmutí hladiny řeky a efektivnější odklonění vody do kanálů a tůní lužních lesů.
Tak bude možné využít i menší průtoky v Dyji k tomu, aby se do podbřeclavské krajiny dostala voda.
K tomu chtějí Lesy ČR zbudovat také manipulační stavítka a propusti a obnovit stávající mokřady v lužním lese. Projekt bude funkční v roce 2023.
