Přesně deset let uplynulo od chvíle, kdy areál někdejšího protektorátního koncentračního tábora pro Romy v Hodoníně u Kunštátu odkoupil stát od tehdejší majitelky. A už tehdy bylo jasné, že na místě, které znamenalo počátek konce stovek moravských Romů, vznikne památník romského holokaustu.
Po letitých zdrženích, způsobených změnami vlastníků i nejistým financováním, by se měl památník konečně otevřít.
„V tuto chvíli dokončujeme texty do expozic, které by měly být hotové do měsíce, a doplňujeme původní grafický návrh. Pak už budeme moci vypsat soutěž, z níž vzejde firma, která celou expozici připraví,“ vysvětluje Luděk Strašák, vedoucí památníků romského holokaustu z Muzea romské kultury v Brně, které památník od loňského roku spravuje.
Otevření památníku směřuje k 20. srpnu, kdy v Hodoníně u Kunštátu proběhne obvyklý pietní akt.
Expozice potřebovala výrazné změny
Zkomplikovat by to mohla pouze jednání o autorských právech. Muzeum romské kultury totiž v expozici, jejíž návrh vytvořil původní správce objektu – Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského, udělalo výrazné změny.
„Přece jen předchozí majitel expozici výrazně zaměřil podle své profese, bylo v ní tedy hodně z dějin pedagogiky. A my jsme udělali některé změny dosti výrazné, aby odpovídaly zadání – tedy památníku romského holokaustu. A k těmto změnám potřebujeme souhlas původních autorů expozice. O tom budeme ještě jednat,“ uvedl Strašák.
Stavba památníku za téměř sto milionů korun trvala skoro pět let. Dostavěný je už přes rok, přesto zůstává návštěvníkům uzavřený.
Zdržel to právě převod památníku z Národního pedagogického muzea do správy Muzea romské kultury, který schválila v září roku 2017 vláda. Národní pedagogické muzeum vybudování památníku nestihlo dokončit. Hotová je sice stavební část, všechny plánované expozice ale chyběly. Úkol vytvořit je dostali právě brněnští muzejníci. A i ti museli čekat, protože vláda na čas pozastavila financování. Peníze tak muzeu doputovaly teprve před půl rokem.
V areálu památníku vzniklo infocentrum, replika vězeňské budovy a zrekonstruovaný barák dozorců.
„V infocentru bude stálá expozice věnovaná holokaustu Romů v obecnějším pojetí a krátce také dějinám tábora v Hodoníně u Kunštátu. Replika baráku vězňů pak bude další expozicí. A ta už bude věnovaná konkrétním vězňům a lidem v hodonínském táboře,“ naznačil Strašák.
Přes dvě stě lidí se nedožilo ani transportu
To, jak děsivé podmínky v táboře vládly, sugestivně přiblíží vzpomínky vězňů na video- či audionahrávkách. Lidé si jejich vyprávění budou moci pročíst, poslechnout a projít si místy, kde se vše, co popisují, skutečně odehrálo. Návštěvníkům bude přístupný i hřbitov Žalov, kam byly pohřbívány oběti tábora, zejména v době tyfové epidemie.
V takzvaném cikánském táboře protektorátní úřady shromáždily od srpna 1942 do září 1943 moravské Romy před transportem do Osvětimi. Zařízením prošlo 1 396 dětí a dospělých, 207 jich tam zemřelo.
„Lidé tam byli drženi v katastrofálních hygienických, životních, stravovacích podmínkách. Byla tam obrovská úmrtnost a nemocnost,“ uvedl již dříve historik Michal Schuster z Institutu Terezínské iniciativy.
V táboře byla několikanásobně překročena jeho kapacita. Lidé se tu denně potýkali s hladem, zimou a nemocemi.
„Ale dokáže si někdo z nás představit, jak to tam vypadalo? Každý den vidíte kolem sebe umírat lidi, vidíte tam ležet nemocné, dohola ostříhané ženy, děti, kterým visí kůže na kostech, brečí a volají maminku, která mezitím umřela na tyfus. Všechna slova, která používáme, jsou nedostatečná. Lidé, kteří mi o tom vyprávěli, se z těch zážitků nikdy nedokázali vzpamatovat. Skrze jejich svědectví se tomu dokážeme přiblížit a je to to jediné, co nám zbude, protože nikdo z pamětníků už nežije,“ poznamenal Schuster.
Ani po roce 1943, kdy odjel druhý transport s moravskými Romy do Osvětimi, se nepřestala psát historie zařízení. Byl zde pracovně-výchovný tábor, na konci války výcvikové středisko wehrmachtu a po osvobození lazaret pro rudoarmějce, ještě později sběrné středisko pro Němce a tábor nucených prací.
