Je to už více než dva roky, co se Češi dozvěděli, že z jižní Moravy nedaleko od Vyškova pochází nebezpečný terorista. Zpráva o zatčení Miroslava Farkase z obce Milešovice přišla z Turecka v polovině listopadu roku 2016.
A byla to právě tamní policie, která ho podle tureckých médií za nebezpečného ostřelovače a teroristu označila. Policisté a vláda tvrdili, že Farkas měl výcvik německých speciálních sil a francouzské cizinecké legie.
Na soudní verdikt si Farkas ve speciálně střežené cele musel počkat dlouhých devět měsíců, a to navíc s nepříliš růžovými vyhlídkami. Hrozilo mu až patnáct let za mřížemi. Turecko bylo nekompromisní: teroristou podle soudu Farkas je a za jeho aktivity pod kurdskou organizací YPG mu náleží šest a čtvrt roku za mřížemi.
Teď už třetím rokem pobývá v tureckém vězení. Jenže podle Pavla Pečínky, brněnského politologa a novináře, který byl ještě před zatčením s Farkasem v kontaktu, se terorismu nedopustil.
Úředníci si přehazují zodpovědnost mezi sebou
Právě Pečínka je zřejmě jedním z nejaktivnějších členů skupiny Čechů, kteří se na Farkasovu situaci snaží upozornit a s pomocí českého státu jej dostat ven. Téměř denně o Farkasovi a podmínkách v turecké věznici píše na sociálních sítích, obepisuje česká ministerstva nebo vládu. Jenže bez valných výsledků.
„Zatím jsem nezaznamenal větší odezvu. Nikdo z úředníků ministerstev, pokud mi už odepíše, neodepisuje konkrétně, přehazují si zodpovědnost mezi sebou nebo zdůrazňují, že je třeba mlčet, aby jednání s tureckou stranou proběhla v klidu. S tím ale nesouhlasím. Myslím, že s takovou se nad Mirkem zavře voda,“ okomentoval svou snahu o podnícení aktivity českého státu.
Případ zatčených Čechů sleduje i premiér Andrej Babiš, který by podle mluvčí úřadu vlády Jany Adamcové měl v nejbližších měsících právě do Turecka odjet na služební cestu.
„Případ Čechů zadržených v Turecku sleduji. Chceme dosáhnout jejich předčasného propuštění a také ověřujeme, jestli by se na ně nemohla vztahovat amnestie,“ uvedl Babiš.
Amnestii podle tureckých médií připravuje tamní vláda. Zatím se však neví, jestli se bude vztahovat i na zahraniční vězně.
Jako důkaz posloužily jejich vlastní fotky
Doma v Milešovicích to Farkas neměl jednoduché, po smrti matky si s otcem moc nerozuměl. Jako bojovník za lidská práva odjel raději pomáhat na Balkán africkým migrantům, později bojoval v Sýrii po boku Kurdů v jejich organizaci YPG proti takzvanému Islámskému státu.
Ale právě YPG považuje turecká vláda za teroristickou. S přítelkyní Markétou Všelichovou také Farkas sháněl prostředky na vybudování provizorní polní nemocnice.
Na Blízký východ se vydávali opakovaně. „Jejich pomoc byla amatérská. Při jednom setkání jsme se bavili o podmínkách, v jakých se tam bojuje. Neexistují tam obvaziště, kde by se raněným zastavila krvácení a až následně by byli transportováni do nemocnice. Oni je tam vedou rovnou. Mirek s Markétou chtěli vybudovat alespoň provizorní zázemí, kde by raněným Kurdům poskytovali pomoc,“ přiblížil Pečínka.
Stejně jako Farkase, i Všelichovou, která pochází z Čech, Turci zajali a odsoudili ji ke stejnému trestu. Policie dvojici zatkla při pokusu přejít z Turecka na území Iráku. Odtud se pak chtěli vydat do Sýrie.
„Mirek i Markéta se nechali několikrát vyfotit se zbraní v ruce. Mirek několik měsíců působil i v YPG, na oblečení měl nějaké jejich nášivky. Právě tyto fotky turecký soud použil jako důkazní materiál,“ řekl Pečínka s tím, že na žádné z fotek nebyli Farkas s Všelichovou přímo v Turecku.
„Nejabsurdnější na tom je, že na tureckém území rozhodně nikdy neválčili. Jenomže Turecko svého času považovalo Kurdy za větší hrozbu než Islámský stát,“ podotkl.
Farkas byl přemístěn do jiné věznice
Z věznice mohou Farkas a Všelichová zhruba jednou týdně telefonovat své rodině. Příbuzní obou však zachovávají mlčení. Farkasova sestra Kateřina Vávrová se s novináři v poslední době odmítá bavit, stejně jako Farkasův otec, který od počátku kauzy téměř nekomunikuje.
Ačkoli rodina s médii nemluví, jejich vyjádření předává Janusz Konieczný – další člen skupiny, která oba vězně podporuje. „Podmínky ve vězení jsou velmi těžké, podrobnosti si ale Mirkova sestra nepřeje zveřejňovat. Jednou za čas mohou obě rodiny Mirka nebo Markétu navštívit. Mirkova rodina toho samozřejmě využila. Osobní návštěva je pro něj důležitá, ale jsou s ní spjaté nemalé náklady,“ řekl Konieczný.
Kromě rodiny je Farkas v kontaktu i s českou ambasádou v Turecku. Podle mluvčího ministerstva zahraničních věcí Roberta Řeháka konzulární úsek českého velvyslanectví v Ankaře udržuje kontakt soustavně.
„V pravidelných intervalech jsou odsouzení navštěvováni. Velvyslanectví se podařilo dosáhnout poskytnutí odpovídajícího lékařského vyšetření a zlepšení celkové kondice odsouzeného českého občana. Rovněž některé problémy spojené s podmínkami ve věznici ve Vanu byly řešeny přeložením odsouzeného českého občana do jiného detenčního zařízení v Izmiru loni v září,“ sdělil Řehák s tím, že zdravotní stav obou odsouzených je nyní dobrý.
Dopisy mohou být psané pouze anglicky
Ministerstvo se případu dvou odsouzených českých občanů v Turecku věnuje od počátku. Jedná také o možnosti jejich propuštění.
„Dle vyjádření turecké strany v úvahu přichází pouze podmíněné propuštění, které je podle turecké právní úpravy možné po vykonání tří čtvrtin trestu,“ uvedl Řehák. Turecké vězení by v takovém případě mohli oba čeští vězni opustit za dva roky. Celý jejich trest vyprší v roce 2023.
Lidé mohou s Farkasem a Všelichovou komunikovat pomocí dopisů. Ovšem doba, za kterou se dočkají odpovědi, se protahuje. Až v polovině března se do Česka dostal dopis, který Všelichová poslala už v září minulého roku.
„Mirkovi a Markétě lze psát dopisy, ovšem pouze v angličtině, jelikož vedení věznice je namátkově kontroluje,“ upozornil Konieczný. Jenže právě angličtina je u Farkase problém. Při výcviku u Cizinecké legie se naučil trochu francouzsky, ale podle Pečínky anglicky neumí.
Ačkoli rodina, Konieczný i úřady věří v dřívější propuštění obou vězněných, Pečínka upozorňuje na to, že ani Farkas, ani Všelichová nemají vlivné kontakty. „Velkou roli hraje i jejich nezázemí, v případě Mirka pak také pohnuté rodinné vztahy,“ míní Pečínka.
