V téže době finišují se svým o poznání rozsáhlejším televizním dokumentem V síti filmaři Vít Klusák a Barbora Chalupová. Nahraných mužů jsou v tomto případě desítky, stovky. Že jich je tolik a jak je to možné?
Psal se rok 2006, když tento list přišel s podobným odhalením poprvé. Skrytou kamerou jsme nahráli mladého muže, který za jediný týden vylákal na osobní schůzku dívku s profilem dvanáctileté Terezky. Jaké bylo jeho překvapení, když jsme do lesoparku přišli místo holčičky my, reportéři. Všichni se divili, jak snadné to je.
Proč to připomínám? Protože už uběhlo třináct let. V roce 2006 byly Facebooku dva roky, YouTube se právě rozjížděl a Instagram se ještě čtyři roky potuloval někde na houbách. Dnes přitom jde o tři nejrozšířenější sociální sítě používané dětmi ve věkové kategorii 9 až 13 let. Tehdy jsme se, myslím, divili oprávněně. Třináct let poté může nad děním na síti žasnout jen bloud. Divit se lze jen tomu, že se nic nezměnilo.
Nejrůznější experti a psychologové opět apelují na rodiče dětí, že jsou to oni, kdo musí své ratolesti na síti chránit. Jako matka dvou školáků už toho mám dost. Nezastávám se těch, kteří svým dětem strčí mobil do ruky a nestarají se. Ale většina z nás rodičů se tak nechová. Všemi silami se snažíme potomky ochránit. Překotný nekontrolovaný rozvoj moderních technologií nám to však komplikuje. A stát ani vývojářské firmy nám také moc nepomáhají.
Mobil, nebo izolace
Dcera přišla na svět právě v roce 2006, chytré telefony se tehdy teprve rodily. K počítači jsem ji ani mladšího syna na mateřské vůbec nepouštěla. Jen jsem jim občas v televizi zapínala pohádku. Mé děti tak útlé dětství prožily přesně podle pravidel, která nám radí psychologové. Užily si ho. Od života na síti je to však neochránilo. Přišla totiž škola.
První chytrý mobilní telefon si dcera vyprosila v devíti letech, kdy byla ve třetí třídě. Syn ještě o rok později. Nekupovali jsme jim je kvůli focení a natáčení, ale proto, že naše děti začaly chodit samy ze školy. Zhruba v téže době dostali mobily i všichni jejich spolužáci. A my dospělí řešili, jak přístroje zabezpečit.
Děti i rodiče mají problém. Propadají zatím nepojmenované nemoci |
Někdo na to šel přes rodičovské zámky a kontrolu chytrého telefonu tím vlastním. Nepochodil, děti to obešly tak, že si půjčovaly mobily od spolužáků. Jiní prostě do telefonu nastavili skutečný věk dětí. Jenže ty záhy zjistily, že jim pak prakticky nefunguje. Do módy totiž u nás přišli youtubeři se svými videi a děti chtěly sledovat to, co viděly u ostatních. A také si občas zahrát nějakou hru. Mohli jsme si vybrat: buď potomky uvrhneme do sociální izolace ve třídě, nebo povolíme.
Že se naši školáci nemají na síti bavit s nikým cizím a přijímat neznámá přátelství, jim od té doby vtloukáme do hlav denně. I to, jak si účty zabezpečit, nastavit hesla, a také že mají okamžitě přijít, když se setkají s nevhodným obsahem.
Dcera také přišla. To když na Googlu našel jeden ze spolužáků porno a pustil ho ve škole ostatním. Jistě, Google tvrdí, že ručí za nezávadný obsah, ale přes veškerou snahu to prostě ohlídat nestíhá. Stejně jako ostatní správci sítí.
Koukalo se deset kluků, odnesli to kázeňskými postihy. Zvědavost však byla zaseta, takže většina děvčat si to „tajemné video“ zhlédla doma. Dcera mi všechno řekla hned. Odkazy jsem smazala.
Za dva dny se mi přišla svěřit, že jí do telefonu začaly chodit odkazy s hnusnými obrázky. Takhle totiž všechny sítě fungují. Jednou kliknete na stránku a podobný on-line obsah se vám pak sám nabízí. Spravilo to úplné přenastavení telefonu a dceři se hodně ulevilo.
Nabídky přátelství cizích lidí na Instagramu, kam dává fotky, nepřijímá. A přes WhatsApp se zatím baví jen s rodinou a svými spolužáky.
Zrádné dětské přezdívky
Teď jsem opět zbystřila. S kamarádkou začala hrát on-line hry, do kterých se může připojit úplně kdokoli. Ideální místo pro lidi, kteří chtějí dětem ublížit. Domluvíte si, že se na síti sejdete s kamarády a zahrajete si. Do skupiny se zapojí někdo další, protože může. A začne vám nahrávat. Kryje vám záda před protivníky, pomáhá sbírat body. Má podobnou dětskou přezdívku jako vaši skuteční přátelé. Je vám dvanáct, vy byste mu neuvěřili, že je také kamarád?
Dětem tohoto věku svět virtuální a reálný prostě splynuly. Jak to má rodič bez pomoci ohlídat, když to mají úchylové na síti tak snadné? Rady typu zabavit dítěti mobil jsou nesmyslné, vždyť i žákovskou mají dnes školáci na internetu a prostřednictvím mobilu jsou nuceni do ní nahlížet. A to, že s nimi o tom, co na síti zažívají, musíme jako rodiče neustále mluvit a udržovat s nimi krok, dávno víme.
Bez pomoci státu se však neobejdeme. Je potřeba výrazně posílit počty policistů, kteří hlídají sociální sítě. Až budeme znát stovky odsouzených pachatelů za obtěžování dětí na síti, ti zbylí pochopí, že jejich jednání je trestné. A vývojářské firmy, které na technologiích vydělávají, by měly mnohem více přemýšlet nad bezpečností dětí, kdykoli nějaký svůj nový vynález spouštějí. Třeba s možností uzamknout obrazovku mobilu otiskem prstu jste nám, rodičům školáků, vážně moc nepomohli.
