Ručně vyráběné nanuky nejprve připravovaly doma pro příbuzné a kamarády, letos na jaře si však řekly, že s vlastním vozítkem vyjedou i do brněnských ulic.
Příběhem „Brnuků“, které dvě studentky Alžběta Floriánová a Aneli Mrázová nabízejí na Zelném trhu, i dalších originálních zmrzlin pokračuje série jihomoravské MF DNES s názvem Letní pracanti.
„Každý den vstáváme brzy ráno, a zatímco jedna vyrábí, druhá prodává. Nejprve mixujeme ovoce, u manga či ananasu se směs musí ještě propasírovat, aby měl nanuk dobrou konzistenci. K dochucení si vyrábíme vlastní sirupy, třeba z bio citronů, ty pak mícháme s ovocem,“ popisuje Floriánová.
„Hotovou směs nalijeme do formiček, kde tvrdne, do ní přidáme dřívka. Vychlazené nanuky pak zdobíme třeba čokoládou nebo karamelem,“ doplňuje.
Nabídku obměňují podle sezonního ovoce, nyní se v rodinném sadu chystá sklizeň meruněk. Zbytek nakupují na trzích. Denně mají pět různých příchutí, z toho dvě až tři alkoholické. Za 25 až 55 korun tak lidé dostanou nanuky třeba s příchutí avokáda či zázvoru, ale také aperolu nebo mojita.
Na Zelném trhu mají stánek teprve dva týdny. A co jejich zákazníci oceňují? „Hlavní výhodou našich nanuků je, že přesně víme, z čeho jsou. Prodáváme je navíc bez obalu, protože rovnou z kuchyně jedou na Zelňák, a tím nevzniká zbytečný odpad. A nás zase baví přímá komunikace s lidmi, protože máme okamžitou zpětnou vazbu nebo dostáváme tipy na příchutě,“ usmívá se Floriánová.
Nanuk věnovaný Danovi Nekonečnému
Domácí nanuky za 55 korun si lidé mohou koupit i v Praze. Ale v té brněnské – kavárně s názvem Praha u Moravské galerie. Vyrábí je Klára Eliášová a Soňa Borodáčová. „Když jsme přemýšlely, co v létě zvolit za sortiment. Říkaly jsme si, že na hezkém nádvoří se bude dobře jíst něco zmraženého. A tak jsme začaly dělat nanuky,“ říká Eliášová.
Sama se o výrobu zmrzliny zajímala už delší dobu, nicméně až experimentováním zjišťovaly, jak spolu různé chutě ladí. A u pokusů s nanuky zůstaly, mnohdy propojují i neobvyklé ingredience.
„Dnes už si do nanuků pečeme vlastní sušenky nebo moc rády přetváříme klasické dezerty. Vznikl tak nanuk větrník či laskonka, na Vánoce zase vanilkový rohlíček,“ vyjmenovává.
Teď v létě zase láká bílá čokoláda s indickou borůvkou zvanou muchovník. „Vyrobily jsme i nanuk věnovaný Danovi Nekonečnému. S rumem a obalený v třpytkách,“ vzpomíná na výstředního showmana, který letos na jaře zemřel.
Přestože i ony dostávají tipy na nové příchutě, některé nápady zůstávají nevyslyšeny. „Přetvořit v nanuk vepřo knedlo zelo, bramborový salát nebo okurkový lák, to je na hranici poživatelnosti,“ smějí se.
Kopečky nabírané špachtlí
Nelákají jen nanuky. Kvalitní kopečková zmrzlina je však technicky náročnější, proto se nedá vyrábět bez speciálních přístrojů a uzpůsobených prostorů. Jakub Gavor má od dubna v Brně svůj zmrzlinový kout „Ještě jednu“ v Kounicově ulici v prostorách Komár kafe.
„Cesta k tomu trvala přes dva roky. Drahé stroje jsem sháněl různě z druhé ruky. Také jsem se musel naučit pořádně počítat, protože vědět, jak smíchat cukry, je pro dobrou zmrzlinu zásadní,“ směje se.
Bohaté porce husté a smetanové zmrzliny nabízí i díky tomu, že je nabírá špachtlí. Zákazníci tak podle gramáže zaplatí minimálně 39 korun. „Snažím se být lokální. Nejvíc času trávím kvůli surovinám na Zelňáku, čokoládu beru od brněnské firmy Ajala, dělám si také vlastní maceráty z bylinek,“ líčí Gavor.
Jeho zmrzlina mnohdy zmizí ještě před koncem otvírací doby. „Raději vyprodáno ve čtyři odpoledne s tím, že jsme vyrobili skvělou zmrzlinu, než ji narychlo dodělávat, ale bez kvality,“ vysvětluje, proč zmrzlinu nevyrábí dopředu na sklad.
Houbová zmrzlina do Rady Evropy
Za kvalitní zmraženou pochoutkou nemusí lidé jen do Brna. V Lipůvce na Blanensku u hlavního tahu na Svitavy ochutnají jednu z nejoblíbenějších řemeslných zmrzlin v kraji.
Další oblíbené zmrzliny na jižní Moravě
|
Nese název Tomivo Gelato – po křestních jménech zakladatelů, druhé slovo označuje tradiční italskou zmrzlinu. Tomáš Mrkos a Ivo Nádeníček ji zde prodávají už čtvrtým rokem, loni přidali pobočku v brněnských Bohunicích.
Ve výrobní místnosti je nachystaná čerstvá šlehačka, o kus dál se začíná vařit základ pro smetanové osvěžení z mléka a cukrů. Zmrzlina se tu v letních měsících točí rychle, přestože v nabídce je vždy 16 příchutí. Proto také oba přes sezonu pracují až 14 hodin denně.
I když do jejich obchůdku chodí i místní, většinu zákazníků tvoří lidé, kteří Lipůvkou jen projíždějí. „Někdy se potýkáme s tím, že 28 korun za kopeček je moc. Navíc nemůžeme zajistit to, že každý bude stejný,“ říká Nádeníček.
Nicméně výsledek pečlivě vybraných surovin i ručního míchání stojí za to. „Začali jsme s točenou zmrzlinou, ale brzy nám došlo, že nechceme zmrzlinu z vody a prášku, i když to byla třeba směs z Itálie,“ uvádí důvody, proč se nakonec rozhodli pro kopečky.
Většinou dominuje jen jedna surovina, občas ale smíchají i víc přísad, jako u vítězné zmrzliny českého kola Gelato Festival Challenge. „Vymysleli jsme arašídové máslo se slaným karamelem a kousky hořké čokolády. Mezi lidmi to byl hit, ale pro nás spíš ekonomická sebevražda, protože je hodně finančně náročná na výrobu,“ smějí se.
Vytvořili i zmrzlinu s příchutí plísňového sýra Roquefort. A při předsednictví Česka v Radě Evropy zase dodali na prezentaci české kuchyně houbovou, která byla součástí dezertu.
