Na řece se svádí boj o ubývající vodu. Nejde jen o významný přírodní ekosystém, ale i jediný zdroj pro vodní elektrárny, kterých je na jižní Moravě více než šest desítek.
Zejména malí provozovatelé se obávají rizik vyplývajících ze „suché“ novely vodního zákona, která vodoprávním úřadům umožňuje měnit či rušit platná vodní práva.
V kombinaci s tím v tomto týdnu vláda projedná i nařízení na stanovování minimálních zůstatkových průtoků řek. To je klíčový ukazatel řešící, kolik vody musí v řece zůstat hlavně pro zachování života v ní, ale třeba i to, že si ji někdo nabere do kbelíku.
Co je nad, si mohou odčerpat právě elektrárny, ale také průmysl nebo zemědělství. Šlo by o harmonický stav, jenže to by nesmělo být sucho.
„Úředník pod záminkou boje proti suchu v řece nechá čtyřikrát víc vody a pro mě v praxi to znamená, že vyrobím polovinu elektřiny co dosud. A tím, že už dnes je to boj o přežití, tak bych to mohl akorát tak povypínat, zavřít a odepsat si statisícové až milionové investice,“ poukazuje Pavel Štípský z Lipova u Veselí nad Moravou, člen a také šéf Svazu podnikatelů pro využití energetických zdrojů, který provozovatele malých vodních elektráren sdružuje.
Obavy o navyšování minimálních průtoků sdílí i Jan Skalický z Cechu provozovatelů malých vodních elektráren.
„Jsme si vědomi problémů se suchem a naši provozovatelé nemají zájem situaci zhoršovat. Zároveň však v praxi vidíme, že úřady na sucho dokážou reagovat již se stávající regulací. Obáváme se, že nové pravomoci a metodiky by mohly některé elektrárníky poškodit, v extrémních případech i zlikvidovat,“ uvedl.
Je to nutné opatření ke zvládnutí sucha, tvrdí ministerstvo
„Utáhnout kohoutky“ na řekách budou moct komise pro období sucha, které mají, kromě té ústřední, fungovat krajsky.
„Jejich členy se stanou zaměstnanci ministerstev, krajů, správců povodí, meteorologů, policie, hasičů a hygieniků,“ přiblížil mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Krajská komise bude mít možnost vyhlásit „stav nedostatku vody“.
Podle ministerstva byla novela nutná. Podrobně totiž určuje, jaké má kdo kompetence v době sucha. Nikoho by přitom neměla diskriminovat, tedy ani provozovatele elektráren na řekách.
„Zákon stanoví priority při vyhlášeném stavu nedostatku vody, kdy je nejdůležitější zajistit funkčnost důležité infrastruktury, jako jsou nemocnice či elektrárny, a zásobování obyvatel pitnou vodou,“ sdělil Bílý.
Hlavně provozovatelé těch nejmenších vodních elektráren – což jsou bývalé mlýny, fabričky a brusírny, na jižní Moravě třeba ve Veselí nad Moravou nebo na Brněnsku – se bojí, že na ně nikdo nebude brát ohled.
Obavy vyvolává především možnost stanovovat minimální zůstatkový průtok dle volného uvážení úředníků vodoprávních úřadů, kde Svaz podnikatelů pro využití energetických zdrojů necítí ani odbornost, ani nestrannost.
„Připravovaná novela dává bez podrobnějších pravidel široký prostor pro správní uvážení vodoprávního úřadu, zda povolení změnit, či jej ponechat v původní znění. Navrhovaná pravomoc tak narušuje principy právní jistoty a ochrany práv nabytých v dobré víře,“ tvrdí advokát Zdeněk Horáček, který spolupracoval se Svazem na pozměňovacím návrhu k novele vodního zákona.
Zároveň je to on, kdo před 17 lety zákon o vodách tvořil. Dosud se jím řídí nejen elektrárny, ale třeba i obce, které zakazují zalévání nebo napouštění bazénů.
Obavy mají také zemědělci
Podle provozovatelky vodní elektrárny v Rajhradě, která si ale nepřeje uvést své jméno, je už dnes toto podnikání problematické. Pokles vody je poslední dobou enormní a řeka se dá klidně přejít. „Aspoň na minimu ale elektrárna jet musí, jinak by vyschlo sedmnáctikilometrové slepé rameno řeky, které je poblíž,“ vysvětluje.
V neposlední řadě připravovaný předpis bedlivě sledují i zemědělci.
„Samozřejmě, že když se navýší zůstatkový průtok v Dyji, nebude z čeho čerpat na zavlažování pro zemědělce a voda zůstane pro bobry a vydry nebo rakouskou stranu řeky. Už na jaře jsme jednali o navýšení v Dyjsko-mlýnském náhonu, s čímž každopádně nesouhlasíme, i kdybychom se měli soudit. Máme stanovené závlahové odběry,“ vysvětluje Jaroslav Benda, ředitel Závlah Dyjákovice, které mají více než 60 odběratelů vody.
Loni jim dokonce zůstala „na suchu“ sadba zeleniny za několik milionů, kterou bylo nutné zalít, ale nebyla zůstatková voda v řece. Pomohl jim až kanál Krhovice–Hevlín. A už nyní se stává, že voda „vypadne“ a zavlažování se musí rozdělit do více dnů, než se zase srovná.
Ale zatímco pro lidi, kteří nakládají s vodou, jsou vládní návrhy zbytečně přísné, pro ty z opačného konce barikády zase málo. Tedy pro ochránce přírody nebo vodáky.
Kritizují, že některé malé vodní elektrárny nenechávají zákonné minimum vody pro průjezd a na jezech si dělají neoprávněné zábrany, které zatarasují průplavy pro vodáky.
