RECENZE: Jak Králíček Jojo skoncoval s Hitlerem a míří k vrcholům roku

Když se u nás Králíček Jojo natáčel, mluvilo se o něm jako o hitlerovské satiře. Ale výsledek vstupující do kin stojí nad všemi žánrovými škatulkami; dokonce aspiruje na jeden z nejlepších filmů loňského roku.

Po smrtícím koktejlu komiksového dovozu s domácí komediální romantikou se může stát, že životodárnou sílu výjimky kritik nadhodnotí – jako úlevnou stvrzenku víry, že film ještě stále může začínat nápadem, pokračovat napětím, zábavou i vzrušením a končit katarzí.

Ale osobní zážitek násobí trofeje, které se na snímek natočený v americko-novozélandsko-české koprodukci hrnou. Králíček Jojo má šest oscarových nominací včetně nejvyšší na film roku a za výpravu, na níž se za Česko podílela Nora Sopková; dále též šest šancí na britské filmové ceny, na Zlatých glóbech byl navržen na komedii roku a z festivalu v Torontu si odvezl cenu diváků, což znamená zároveň uznání pro vyspělé tamní publikum.

Protože Králíček Jojo je sice neskutečně zábavný, ale i velmi zvláštní svým vyhraněným viděním světa očima desetiletého vypravěče a každý výbuch smíchu střídá mrazením v zádech. O vyložené divácké vstřícnosti se mluvit nedá.

Děj se totiž odehrává za druhé světové války, vysmívaný školák je fanatickým stoupencem Adolfa Hitlera, s nímž se ve svých fantaziích radí, a maminka raději před synkem nadšeně papouškujícím rasové poučky skrývá vlastní nebezpečná tajemství včetně šramotu doma v podkroví.

Osobitá stylizace, v níž se klukovská fantazie s realitou prolínají naprosto přirozeně, zvyšuje působivou dvojlomnost emocí. Výcvikový tábor Hitlerjugend učící chlapce, jak bojovat, a dívky, jak otěhotnět, je k popukání, současně však z nadsázky vyvěrá děsivá obludnost ideologické manipulace s dětmi – podobně jako když chlapec podle pouček kreslí Židy coby bytosti se šupinami a rohy.

Výuka zabíjení na králíkovi se krutostí blíží výsměchu „zbabělci“, jenž to nesvede, a zdánlivě mimochodem se v krajině dětství zjevují šibenice. Nenucenost malých představitelů se s tóninou vyprávění na hraně pohádkové hororové komedie přesně snoubí, zapadají však do ní i dospělí.

Scarlett Johanssonová v roli láskyplné maminky, která tíhu všednodennosti rozbíjí tancem, imituje pro syna i tatínka kdesi na italské frontě. Režisér Taika Waititi hraje Hitlera s jeho naléhavostí, směšností a říznou dikcí i v angličtině a navenek potrhlá postava Sama Rockwella kouzelně klame tělem.

Králíček Jojo

80 %

USA / Nový Zéland / Česko, 2019, 108 min

Režie: Taika Waititi

Předloha: Christine Leunens (kniha)

Scénář: Taika Waititi

Hrají: Roman Griffin Davis, Thomasin McKenzie, Scarlett Johansson, Taika Waititi, Sam Rockwell, Rebel Wilson, Alfie Allen, Stephen Merchant, Archie Yates, Luke Brandon Field, Sam Haygarth, Stanislav Kallas, Joe Weintraub, Brian Caspe, Iva Šindelková, Robert East

Kinobox: 83 %

IMDb: 7.9

Je obdivuhodné, kolik se do sklonku války vejde něhy v dětských pokusech o milenecký dopis, poezie první lásky včetně animovaného „chvění motýlů v břiše“, bizarnosti od sběru kovů po výcvik boje v bazénu, ale také čirého děsu, kdy se pomocí jediného detailu člověku zastaví dech i srdce.

A finále ženoucí na smrt školáky se zbraní v ruce má obrátky, jež musí otevřít oči nejen nevinným naočkovaným „nácíčkům“. Při tom všem, ač to zní k nevíře, je Králíček Jojo báječná legrace.