Nezdravé prostředí v Česku panuje ve třech čtvrtinách veřejných budov, jako jsou školy, kanceláře, zdravotnická zařízení nebo pečovatelské domy. Syndromem přitom netrpí budovy samotné, ale lidé, kteří se v nich zdržují.
Následek na sebe nenechá dlouho čekat. Jde o narušení pracovního výkonu a ztrátu produktivity. V nemocných budovách dokonce trpí i vztahy na pracovišti.
„Syndrom nezdravých budov popisuje nespecifické zdravotní potíže osob v budovách. Problémy nemají zjevné příčiny, ale vypadá to, že souvisejí s budovou, neboť jakmile ji lidé opustí, příznaky vymizí. Objevit se mohou ve všech typech nových a renovovaných budov, zdrojem obtíží bývají zejména moderní administrativní budovy,“ uvedla Zuzana Mathauserová ze Státního zdravotního ústavu.
Nejčastějším problémem bývá podle znaleckého ústavu snaha o co největší tepelnou izolaci budovy. Aby stavba izolovala co nejlépe, omezuje možnost dostatečného přívodu čerstvého vzduchu, a to se projevuje zejména v zimě.
„Syndrom souvisí s celkovou únavou a psychickým stavem zaměstnanců v tomto období. Přes zimu tráví více času v budovách než venku, méně se větrá, vzduch bývá sušší a dříve se stmívá. Typickým příkladem problémových budov jsou ještě nedávno tolik populární open space kanceláře,“ doplnila Marcela Skřehotová ze Znaleckého ústavu bezpečnosti a ochrany zdraví.
Podle Mathauserové si lidé v těchto prostorech nejvíce stěžují na uměle vytvořené prostředí, protože jsou zvyklí na měnící se podmínky během dne. „Reagují také na eliminaci přirozených vlastností upraveného vzduchu, s tím souvisí i velmi časté stížnosti na nedostatek kyslíku a vydýchaný vzduch spojený s nedostatečným větráním prostoru.“
Kanceláře open space jsou překonané. Firmy je přestavují |
Řešením problému podle Mathauserové mohou být zvlhčovače instalované do vzduchotechnických systémů. Ty ale v řadě kancelářích chybí kvůli vysoké nákladovosti.
Dalšími faktory, které se na syndromu nezdravých budov podílejí, jsou podle ní nedostatečné množství světla, plísně, houby nebo roztoči a také těkavé organické sloučeniny.
Problémem nemocných budov se zabývá i Světová zdravotnická organizace (WHO). Zatímco v roce 1984 trpělo podle WHO syndromem 30 procent lidí ve vyspělých zemích, v roce 2002 už šlo o 60 procent.
