Učitelé se nyní v pár lidech musí postarat o vinice a sady, na kterých obvykle pracují desítky rukou.
„Nemáme jeden výukový vinohrádek, ale třicet hektarů, což je šílené. Fungujeme opravdu v krizovém režimu,“ popisuje mimořádné pracovní nasazení personálu školy její ředitel Tomáš Javůrek.
Tento týden spolu s kantory vyrazil vázat už ostříhaný vinohrad. Ruce studentů při práci citelně chybí. „Musíme se o tu práci nějak podělit se zaměstnanci školy. Jako ředitel jim to nemůžu nařídit, ale můžu je poprosit, aby šli pomoci,“ podotýká Javůrek s tím, že kolegové se k jeho prosbě naštěstí zatím staví vstřícně. Na dálku odučí teorii a pak se obléknou do pracovního.
„Trochu se děsím toho, až přijdou zelené práce. Až začne všechno ve vinohradě narůstat, bude práce o hodně víc. Přál bych si, aby školy už minimálně v květnu otevřely a děti se vrátily. Ani ne tak kvůli výuce, protože náš národ kvůli těm třem měsícům určitě nezhloupne, ale co bude s výukovými vinicemi a sady, to mě citelně trápí,“ poznamenal ředitel vinařské školy s letitou tradicí.
Ta vedle vinohradů navíc obhospodařuje i osm hektarů sadů, takže učitele čeká ještě řez broskvoní. „Spím trochu hůř, ale zvládnout to musíme,“ říká Javůrek.
Pěstují, ale nemají komu prodávat
Podobně chybí pracanti z řad studentů i Střední zahradnické škole v Rajhradě na Brněnsku. I bez nich je potřeba se postarat o skleníky, zeleninové i květinové zahrady, sady a vinohrad. „Musí se o to postarat naši učitelé odborného výcviku. Každý se stará o část zahrady podle své specializace – ovocnář o ovocný sad, vinohradník o vinohrad,“ popisuje ředitel školy Marek Kňažík.
Zatímco učitelé teorie mají home office, mistři praktických předmětů pracují místo dětí. Na otázku, jestli to zvládají, Kňažík odpovídá jednoznačně: „Samozřejmě že ne. Ale musí udělat to, co je v jejich silách. Zbytek se dořeší, až opět začne školní rok. Vždycky je nutné rozdělit podstatné a nepodstatné. Přece jen je to šest hektarů polností, na které je jen devět lidí.“
Nejvíc práce si teď vyžádá právě sad ovocných stromů, který potřebuje řez. Stejně tak vinohrad. A ve sklenících se sází zelenina.
„Plánovali jsme dokonce jarní trhy, kde prodáváme vše možné od ovocných stromků až po květiny. Ty budeme muset zrušit. Takže pracujeme, množíme, pěstujeme, ale je otázkou, komu to teď budeme prodávat,“ posteskl si ředitel zahradnické školy.
Vyzvat k výpomoci třeba vysokoškolské studenty z brněnské Mendelovy univerzity nemůže, za současných okolností by se totiž na půdě školy neměl pohybovat nikdo cizí. Na zařízení, která pečují o porosty, ovšem vláda při uzavření škol poněkud zapomněla.
Vysokoškoláci ve skleníku
Už desítky studentů Mendelovy univerzity přitom brigádnicky pomáhají v zemědělství a lesnictví – zejména firmám, které vedou její absolventi.
Například Rostislav Berezjuk, který studuje na lesnické a dřevařské fakultě technologii zpracování dřeva, teď vypomáhá v největším tuzemském produkčním hydroponickém skleníku v Dolní Lutyni.
Ten přišel kvůli koronavirové krizi o víc než čtvrtinu zaměstnanců, kteří zůstali doma s dětmi.
Berezjuk ve skleníku na zvedací plošině spouští a srovnává jednotlivé rostliny. „Práce není jednotvárná a je poměrně zábavná. Jestli se mnou bude zaměstnavatel spokojený, plánuji na farmě zůstat alespoň měsíc,“ poznamenal student, který se pro práci na farmě rozhodl ve snaze pomoci, trochu se „vyvětrat“ a zároveň si přivydělat ke studiu.
Systém dvoudenních směn považuje za ideální, protože se může během volna věnovat distančnímu studiu.
Podle mluvčího univerzity Filipa Vrány se nabídka a poptávka práce pro studenty koordinuje přes web agroprace.cz.
„Už před spuštěním webu jsme evidovali asi padesát zájemců z řad našich studentů, ale teď je číslo samozřejmě vyšší,“ hlásí.
Další studenti podle něj chodí do univerzitního lesního podniku pomáhat se sázením nových stromků. „Těch budeme muset vysadit asi půl milionu. Je to výrazně více než v minulých letech, a to z důvodu kůrovcové kalamity,“ uvedl Vrána.
