Šardický potok je po většinu roku vyschlý. 9. června 1970 se ale jeho koryto rozlilo až do stometrové šířky.
Povodeň způsobená přívalovými dešti přišla náhle a způsobila jedno z největších důlních neštěstí v historii Československa. V zatopeném lignitovém dole Dukla v Šardicích na Hodonínsku tehdy zemřelo 34 horníků.
Bouřky v osudný den dorazily až v pozdním odpoledni. „O výjimečném rozsahu průtrže mračen svědčí skutečnost, že během dvou hodin spadlo v poměrně malém okruhu 195 milimetrů vody. Pro srovnání – je to přibližně jedna třetina obvyklých srážek v této oblasti za celý rok,“ psaly tehdejší noviny.
V dole Dukla to úterý pracovalo 110 lidí. O půl sedmé večer dostal dispečer hlášení z dolu, že se do něj valí voda. Trvalo dlouhých 14 minut, než dokázal odvolat všechny osádky na povrch. Vyfárat ale stihlo jen 76 mužů.
„Chybělo pár minut a zůstali jsme tam všichni“
„Zhasla světla, přestaly jít ventilátory, ale my jsme pořád nevěděli, co se stalo. Dojeli jsme pod štolu a tady jsme se dozvěděli, že v šachtě je voda, ale nevěděli jsme, jaké množství,“ zavzpomínal Ladislav Zahnaš, jeden ze zachráněných horníků, v dokumentu České televize Osudové okamžiky.
„Viděli jsme, že pod námi teče voda, ale nebylo to moc. Jako když rozlijete kýbl. Ale když jsme došli ke skladu střeliva, tak se změnily větry. Všichni jsme to pocítili. To už jsme věděli, že se něco stalo,“ doplnil další z horníků, Josef Šilink.
„Když se ozval signál ligafonu (důlní telefon), chtěl jsem se ptát, co se děje. Ale dispečer jen křikl: ‚Nemluv a uteč!‘,“ popsal ten den horník František Šach, jehož vzpomínky tlumočí v šardickém zpravodaji kronikář obce Oldřich Nedůchal.
S kolegy se Šach vydal na cestu z dolu. Pak si jeden z nich vzpomněl, že mu chybí jeden z party, a rozběhl se zpět.
„Nechtěli jsme ho nechat samotného a čekali jsme na něj. Zašli jsme asi 20 metrů do štoly. Zaslechli jsme nějaké klepání a chtěli jsme vědět, co to je. Ale najednou se ozvalo takové dunění, že se to dalo přirovnat snad jen k jízdě celé kolony tanků. A z chodby vyrazil prudký proud vzduchu. Už jsme nečekali a utíkali zpátky. Začínalo být zle. Objevila se voda. Dohnala nás zezadu, lila ze stran, ze stropu. Pak zhaslo světlo. Chybělo pár minut a zůstali jsme tam všichni,“ popsal dramatické okamžiky Šach.
Poddolovaná zem se na několika místech propadla a vytvořila až 60 metrů hluboké krátery, kterými se voda a bahno valily do více než tří desítek kilometrů chodeb.
Posledního horníka našli po čtyřech měsících
Kolegové na povrchu živili naději, že se horníci mohli zachránit v některé ze vzduchových kapes v šachtách směřujících k povrchu. Rozjela se proto rozsáhlá akce, které se zúčastnili i báňští záchranáři z Ostravska a Polska.
Brzy se ale ukázalo, že nikdo přežít nemohl. Smutek zasáhl nejen dvoutisícové Šardice, ale i další obce v okolí, kam se muži nevrátili z práce ke svým rodinám.
Když se o necelé dva týdny později konala v nedalekých Dubňanech tryzna za horníky, nebyla ještě těla většiny z nich vyproštěna. Poslední z mužů nakonec mohl být pohřben až po čtyřech měsících.
Odstraňování následků katastrofy trvalo zhruba rok. Původního rozsahu těžby se pak dosáhlo až po třech letech. Oficiálně ale jako by se nic nestalo. V době tuhé normalizace nechtěli komunisté kazit vidinu světlých zítřků špatnými zprávami, a tak se o obrovské šardické tragédii prakticky neinformovalo.
V novinách si o ní lidé přečetli jen strohé komuniké. I na památník obětem si počkali. V parčíku za obecním úřadem vyrostl až v roce 1994. To už se v Šardicích lignit netěžil.
Pomník horníkům po padesáti letech
I po padesáti letech je vzpomínka na tragédii v lidech z Šardic a okolí stále živá.
„V dole tady pracoval skoro každý. Rodiny obětí to dodnes prožívají velmi špatně, protože to úplně změnilo jejich osudy. Po hornících tu zůstaly děti a mladé manželky, které se třeba už nikdy nevdaly. Vesnice to v sobě nese pořád,“ říká starostka Šardic Blažena Galiová.
K 50. výročí tragédie obec spolu s Hornickými spolky jihomoravského revíru nechala v areálu bývalého dolu Dukla postavit památník se jmény horníků, kteří v dole zahynuli.
Odhalili ho v sobotu při pietním aktu, na který dorazili i příbuzní horníků. Po těch obec v minulých měsících intenzivně pátrala.
„Nemohli jsme se dopátrat adres, proto jsme požádali o pomoc i ministerstvo vnitra. Nakonec se nám podařilo dohledat pozůstalé po všech hornících,“ těší starostku.
