Ženíšek už chtěl kvůli zhoršenému stavu se svou živností seknout a zamířit do penze, od loňského podzimu v jeho prodejně v pasáži Alfa visí cedule, že hledá nástupce.
Žádný se však zatím nenašel, takže Ženíšek ve svém obchodě funguje dál. A v pátek 29. května ho potkala velká nepříjemnost.
„Bylo už po otevírací době, ale pořád jsem měl otevřeno, protože někdy lidé chodí i později. Dovnitř vešla romská dvojice - žena a muž. Nabízeli mi úklid v obchodě nebo doma. Pek se muž zeptal, co mám s okem,“ popisuje Ženíšek, který si předtím oko poranil o dveře.
„Seděl jsem za stolem, on šel až ke mně a oko mi otevřel. A mezitím mi jeho partnerka sebrala peněženku, která ležela na stole. Nevšiml jsem si toho, oni hned odešli,“ přibližuje Ženíšek.
Že mu chybí peněženka, zjistil až druhý den, kdy mu zavolala žena, jejíž muž ji našel v kontejneru. „Shodou okolností šlo také o Romy,“ podotkl Ženíšek.
To už však byl chudší o zhruba 150 tisíc korun, které mu zloději „vysáli“ z účtu. „Vybírali v pátek večer a ještě do půl jedenácté v sobotu. Využili limity, které jsme tam měl, a ještě šli skoro pět tisíc do kontokorentu,“ posteskl si Ženíšek.
„Bylo to poprvé, co se mi povedlo nashromáždit peníze, abych mohl faktury zaplatit včas. Teď mi zbyly jenom ty faktury. Takže po 30 letech jsem na čisté nule,“ zoufá si.
Vzhledem k tomu, jak snadno zloději peníze z karty získali, těžko může počítat s náhradou od pojišťovny.
Případem se zabývají policisté. „Prověřujeme možné zneužití platební karty, která byla odcizena muži v obchodě ve středu Brna,“ sdělil bez bližších podrobností policejní mluvčí David Chaloupka.
Jsem rozpačitý a zároveň dojatý, reaguje na pomoc
Aby toho na Ženíška nebyla málo, o uplynulém víkendu na něj z regálu spadla jedna z nejtěžších knih, které v obchodě má. Rozsekla mu čelo, což si vyžádalo čtyři stehy. „Není to znamení?“ napsal nešťastný Ženíšek na svůj facebookový profil.
Jeho příspěvek vyvolal vlnu solidarity, mnoho lidí se mu rozhodlo poslat finanční příspěvek na účet.
„Tu výzvu jsem ale nezorganizoval sám, vznikla z iniciativy jiných lidí. Mně osobně by to bylo trapné. Jsem z toho trochu rozpačitý, ani nevím, jestli se to smí, a zároveň mě to dojímá, protože lidé opravdu posílají. Třeba úplně drobné částky jako desetikoruny nebo stovku. Je to pro mě obrovská vzpruha, jinak bych po třiceti letech, co to dělám, zbankrotoval,“ říká knihkupec.
Přicházejí mu také podpůrné maily, na které se snaží odpovídat. „Ale když mi někdo pošle něco na účet, tak to jde těžko. Chtěl bych všem moc poděkovat,“ vzkazuje Ženíšek.