Holoubek hraje a zpívá ve skupině Midi Lidi, s níž je podepsaný pod hudbou k filmům Polski film, Prezident Blaník i Protektor – u něj dokonce s puncem Českého lva.
Když však v posledních letech skládal hudbu pro Midi Lidi, prý to často byly infantilní nápady, které kapela odmítala.
Hudební nápady hromadící se v šuplíku. Tak jste se dostal ke skládání pro děti?
Bylo to tak. Filmovou hudbu jsem s kapelou skládal už předtím a na základě toho jsem dostal nabídku na Medvědí příběhy. Uplatnil jsem v nich právě i písně, které se kolegům v kapele zdály moc dětské.
Měly režisérky představu, jak má hudba znít?
Měly, a co už jsem měl hotové, do jejich představ zapadlo. Shodli jsme se na aranžích a tvořil jsem dál. Chtěl jsem, aby hudba zněla elektronicky i „přírodně“, protože film se odehrává v lese. Kombinuji akustické nástroje s tleskáním, pískáním, ale i elektronikou – syntezátory, elektronické bicí, které reprezentují současnost. Příběh se totiž neděje v nějakém bezčasí, medvědi žijí v současnosti.
Začal jste dětskou hudbu psát, teprve až když jste se stal otcem?
To ne. Dětem je rok a půl a tři a půl, ale na filmu jsem začal pracovat už před čtyřmi lety. Vždycky jsem měl rád tvorbu Petra Skoumala k večerníčkům a odmalička také hudbu z Divadla Semafor a Ivana Mládka. Vyrůstal jsem v 80. letech a tohle jsme zkrátka poslouchali. Práce na Medvědech je pro mě tedy práce snů. Odmalička mám rád tvorbu pro děti, která má u nás dlouhou tradici. Inspiraci jsem čerpal od dětství a teď jsem ji uplatnil. Takže s mými dětmi to nesouvisí. Jsou však prvními posluchači a kritiky, na kterých testuji, jestli to bude fungovat.
Takže u nich hudba prošla?
Ano. (úsměv) Film viděly asi nejvíckrát ze všech dětí. Pro mě je důležité sledovat jejich reakce, takže zapojuji i děti z širší rodiny a od známých.
Film se do kin dostal v září a má se promítat do konce roku. Teď však nikdo neví, jak dlouho zůstanou kina zavřená. Máte alternativu, jak ho k divákům dostat?
Produkce uvažuje o online distribuci přes Aerovod. Film se skládá z několika večerníčkových epizod. Celkem jde o 26dílnou sérii, kterou Česká televize odvysílá na konci ledna. Překvapilo mě, že už je přeložen do jedenácti světových jazyků, včetně čínštiny či islandštiny. Na to se těším, až uslyším přezpívané písničky. (směje se)
Medvědi se tedy chystají expandovat do světa. Je námět snadno přenositelný do dalších kultur?
Jednoznačně, jelikož ve všech kulturách se jí. (směje se) Jídlo je součástí národní identity a věnujeme mu pozornost. V příběhu se dva kamarádi medvědi náhodou potkají v lese a spojí je vášeň pro jídlo. Pořád mají hlad a velmi rádi vaří, pokaždé se jim u toho něco přihodí. První díly už se vysílaly ve Francii, kde je kultura jídla hodně rozvinutá, a sklidily takový úspěch, že podle nich vznikla i kuchařka pro děti.
Trailery
Sledovat další díly na iDNES.tvJak dlouho se skládání hudby věnujete?
To už bude nějakých třicet let. První písničku jsem totiž složil asi ve třinácti letech a první kapelu jsem měl v pubertě s Honzou Žambochem, jenž má na folkové scéně známou skupinu Žamboši. Intenzivněji se pak hudbě věnuju od vzniku Midi Lidi v roce 2006.
Býváte označováni jako alternativní kapela, souhlasíte s tím?
Od začátku se sami vnímáme jako popová skupina, ale paradoxně nás tak mnozí neberou. Alternativa je už tak vyprázdněný pojem a záleží, vůči čemu se chcete vymezit. Když po nás někdo chce zařazení do žánru, říkáme, že jsme elektro-popová kapela. Asi je nám spíše jedno, jak nás kdo označuje.
Letos jste si dali koncertní pauzu a pracujete na nové desce. Byl to dlouhodobý plán, nebo reakce na covid?
Plánovali jsme to tak ještě před koronavirem. V jednu chvíli jsme si řekli, že už jsme všude byli několikrát a potřebujeme nové písničky. Čtvrtou desku jsme vydali v roce 2016, což je docela dávno. Midi Lidi pro nás nejsou hlavní obživou, ale koncertování vyplňuje velkou část volného času, takže jsme si potřebovali vytvořit prostor na tvorbu.
Kdy deska bude?
To nevím. Máme rozděláno enormní množství písniček, klidně na tři desky. (směje se) Ze začátku jsme je vydávali vražednou frekvencí co dva roky. Teď na to jdeme opačně a termín vydání si řekneme, až deska dostane jasnější obrysy.
Prokop Holoubek(42 let)
|
Kromě člena kapely jste i jejím manažerem. Dělá to dobrotu?
No, nemůžeme si společně sednout a nadávat na manažera, který mnohdy u umělců slouží jako hromosvod určitých emocí. (smích) Výhodou ale je, že máme pod kontrolou vše, co děláme, a nikdo nás netlačí, do čeho nechceme. Kdybychom Midi Lidi měli všichni jako hlavní práci, tlaky by byly větší a určitě bych obě role zastávat nemohl.
Před deseti lety jste opustil Flédu, kde jste byl od jejího vzniku, a založil agenturu Bumbum Satori, jež zastupuje umělce na pomezí elektroniky a alternativního popu. Je na jižní Moravě nějaká vycházející hvězda?
Napadá mě třeba brněnské instrumentální duo Michal Janík a Lukáš Palán, které vystupuje pod názvem 1flfsoap. Ti jsou skvělí a podle mě je můžeme označit jako vycházející hvězdy klubové scény.
Kdybyste měl zhodnotit brněnskou klubovou scénu, jak si stála, než začal řádit covid?
Myslím, že skvěle. Když zrovna nejsou covidová opatření, je v Brně obrovská nabídka všeho. Byl jsem u toho, když v roce 2001 vznikla Fléda a klubová scéna byla mnohem menší. Transformovala se, zůstávaly tu kluby z 80. a 90. let, do toho vznikaly nové. Teď je tu pestrá nabídka klubů různých velikostí a všech žánrů, čímž vzniká i velká konkurence. Nehraje tu sice tolik zahraničních kapel jako třeba v Praze, ale pro Brňáka, který se rád chodí pobavit… Bohužel letos kluby dostávají hodně zabrat.
Nastává kvůli covidu dlouhodobý soumrak hudebním klubům, nebo věříte, že se opět vzchopí?
Těžko se to odhaduje a hodně nad tím přemýšlím. Do určité míry se klubová tvář změní po celém světě, některé podniky asi nepřežijí. Na Flédě jsem zažil ekonomickou krizi v roce 2008, která zasáhla také kluby, a nebyly to lehké časy. Zároveň je kulturní scéna životaschopná a plná entuziasmu, protože lidé to vždy dělali i z jiných důvodů než jen pro peníze. Díky tomu, že je to pro spoustu lidí vášeň a nedělají to primárně kvůli zisku, věřím, že kultura přežije, včetně klubové scény. I když to bude hodně bolet.
Mluví se v hudební branži o konkrétnějším výhledu, kdy se opět vrátíme k pořádání koncertů?
Většina velkých světových produkcí přesouvá koncerty a turné na rok 2022, což se shoduje s mnohými odhady, kdy by mohla být vakcína k dispozici širší veřejnosti a pořádat koncerty bude opravdu bezpečné. Chápu, že při nákladech, jaké mají masové produkce pro desítky tisíc lidí, jdou ztráty při přesunech do milionů. Osobně věřím a doufám, že k menším produkcím se budeme moci vrátit už během příštího roku.
