„Hrozny z beden opatrně vyskládáte na postýlky, to jsou ty dřevěné rámy s pletivem uprostřed. Položíte je tak, aby měl každý svůj prostor, rozhodně ne přes sebe. Až bude postel plná, povoláte silné muže a ti ji přenesou a naštosují.“
K různorodé skupině lidí ve vinicích Sonberku v Popicích na Břeclavsku směřují pokyny vinohradníka Romana Slouka, které dotyční poslušně plní.
 |
To už mají téměř tři desítky dobrovolníků za sebou první sběr ve vinohradu. Přijeli, aby před nepřízní počasí zachránili odrůdu Pálava, z níž se bude vyrábět luxusní slámové víno. Právě teď na Sonberku pod zvlněnou střechou s průzory začínají hrozny schnout.
„Bude to trvat asi do března. Sice sem tu a tam nasněží a mrzne, ale fouká tu vítr, který vysychání pomáhá,“ vysvětluje Slouk.
Sám si na roli učitele a organizátora musel chvíli zvykat. Pracovníky z tak různých profesí a málo znalých vinařiny ještě při sklizni na starost neměl. V úterý ráno proto vzal instruktáž důkladně. Vyslechla si ji skupina pomocníků z Břeclavska, Olomouce, Moravské Třebové, ale i Prahy, která sem zamířila poté, co vinařství na sociálních sítích vyhlásilo záchranný sběr.
„Poslední týden nám propršel, takže se sběr posunul, některé hrozny začínají hnít a dostávají zabrat. U Pálavy nás už opravdu tlačil čas. Cukry v hroznech letí docela nahoru a je potřeba je posbírat, dokud jsou zdravé. Zároveň dozrávají i jiné odrůdy, které jsou náchylnější na hnilobu a plíseň. Na ty jsou party stálých brigádníků, kteří nemůžou dělat všechno,“ sděluje obchodní ředitelka vinařství Dagmar Fialová.
„Nerada bych to pokazila“
Posily, které zareagovaly na výzvu, měly po celý den práci náročnou na soustředění.
„Vybírat se smějí jen ty nejkrásnější hrozny, které nejsou potlučené, nazobané od hmyzu nebo u nich nezačala hniloba. Bojovala jsem s tím, abych vybrala opravdu ty dokonalé, nerada bych jim to pokazila. I do beden se hrozny musí dávat opatrně a jen na dno, aby se neponičily. Ale není na nás tlak, ten si vytvářím sama,“ líčila s úsměvem jedna z dobrovolnic, Martina.
V nakladatelství, kde pracuje, si na celé úterý vzala dovolenou. A práci na vinohradě, kam přijela s kamarádkou, brala jako relax.
Na brigádu na Sonberk však přijeli i ti, kteří mají volno v práci z donucení. „Kvůli vládním opatřením je restaurace, kde pracujeme, uzavřená. Seděla bych doma a nudila se. Třeba budu jednou našim hostům říkat, že víno, které jim zrovna nalévám, jsem pomáhala sbírat,“ zamyslela se Zuzana Žáková. S kolegyní a kamarádkou Terezou Matouškovou přijely z mikulovského hotelu a restaurace. Odměnou je podle nich už jen to, že mohou něco dělat.
S částí dobrovolníků se však ředitelka vinařství domluvila i na finanční odměně. „Všichni tu od nás mají nachystané občerstvení. Udělali jsme škvarkovku a koláčky, je tu káva a čaj. Skupina je opravdu různorodá, část lidí pracuje na dohodu o provedení práce. Pomáháme si navzájem,“ popsala Fialová.
Mezi těmi, kteří si na Sonberku vydělali, byli třeba chlapci z dětského domova. „Kluci mají volnější dny kvůli distanční výuce, proto jsem jim chtěla ukázat něco nového, co ještě neznají. A vypadají, že je to baví,“ poukázala vychovatelka Veronika, která se svým týmem přijela z Moravské Třebové.
Dobrovolníků se podle Fialové ozvalo mnohem více, než pro kolik byla nachystaná práce. Pro náhradníky tak chce připravit ještě jeden dobrovolnický den mezi řádky.
Odbyt vína vázne
Na ten zřejmě dojde brzy. Mimořádně deštivý rok zvýrazněný sychravým podzimem totiž vinařům komplikuje práci.
„S těžkými stroji se nedostaneme do vinohradu. Traktory jezdí po cestách jen částečně, takže improvizujeme s vysokozdvižnými vozíky a jinou technikou. Za minulý týden spadlo téměř sto milimetrů vody, což je dávka jednoho měsíce. To je v tuto chvíli apokalypsa. Teď už se nikdo nemůže dívat na kvalitu, které bychom ještě chtěli dosáhnout, ale musíme co nejdřív sklidit,“ oznamuje Slouk.
Ačkoli si na Sonberku pomoci se záchranou hroznů před rozmary počasí váží, ten hlavní problém dobrovolníci vyřešit nemohou. Kvůli zavřeným restauracím odpadá vinařstvím část prodeje a na hromadící se lahve ve sklepech padá prach. „Je to hrozná myšlenka, ale možná by pro vinaře bylo lepší, kdyby se jeden rok hrozny vůbec neurodily,“ naříká Slouk.
Až polovina vína ze Sonberku míří do gastronomie, která je nyní ochromená. „Nejsme typické vinařství, nedáváme lahve do supermarketů. Trh opravdu upadl, což je vidět na obratech. Zároveň padá poptávka firem, které nakupovaly vína jako firemní dárky pro klienty, partnery nebo zaměstnance,“ bilancuje Fialová.
„O vinohrady se přitom musíme starat jako každý jiný rok. Náklady jsou pořád stejně vysoké, jenom ten odbyt není, což je šílené,“ stýská si.
