Desetiletá samice a o dva roky starší samec vlka hřivnatého se stali rodiči na sklonku loňského roku. A to již popáté.
„Po konzultaci s koordinátorkou chovu jsme je nechali spojené i v období páření. Šance, že samice zabřezne, byla minimální. Proto byl tento vrh pro nás překvapením,“ vysvětluje zooložka Lenka Štursová.
Odchov u vlků hřivnatých je komplikovaný nejen při vyšším věku potenciálních rodičů. Jsou to totiž velmi plachá a na stres citlivá zvířata. A i když se pracovníci zoo snaží, ne všem rušivým vlivům mohou zabránit.
„Celkem se narodila dvě mláďata, ale podobně jako u předchozího vrhu před třemi lety jedno z mláďat nepřežilo. Svou vinu na tom nesou i někteří návštěvníci, kterým neuniklo, že se v ubikaci něco děje, a pohybovali se i přes zákaz v distanční zóně bezprostředně u výběhu. Zvýšený ruch samici vyděsil natolik, že následně mládě usmrtila,“ uvádí Šustrová.
Přeživšímu mláděti se daří dobře, nachází se ve společném výběhu s rodiči, kteří se o něj vzorně starají. „Má za sebou očkování a odčervení a čeká je ještě přeočkování,“ doplňuje zooložka.
Kromě mateřského mléka se živí potravou, kterou mu rodiče vyvrhnou. Jakmile mládě povyroste, o jeho dalším umístění rozhodne koordinátorka chovu, která určí, do které zoo zvíře půjde.
Hodonínská zoo chová vlky hřivnaté už 21 let. Chovný samec tam přišel v říjnu 2009 z plzeňské zoo, o tři roky později k němu přibyla z polských Katovic samice. Ta nahradila původní, uhynulou samici. Prvoodchov vlků hřivnatých v hodonínské zoo se podařil v roce 2015. Jednalo se o dvě samičky. Další úspěšný odchov dvou samců následoval v roce 2017.
V přírodě se vlk hřivnatý vyskytuje v Jižní Americe, především na území Brazílie, severní Argentiny, Paraguaye, jižní Bolívie a jihovýchodního Peru. Jejich domovem jsou křovinaté lesy a savany bažinatým povrchem a bujnou vysokou vegetací. Jsou známí silným specifickým pachem moči samců.
Svým vzhledem vlk hřivnatý připomíná spíše lišku s extrémně dlouhýma nohama a nápadnou hřívou přes ramena. „Dlouhé nohy mu umožňují vidět přes vysokou trávu, zkosené drápy usnadňují pohyb v bažinatém prostředí. Typický je pro něj mimochod, což je pohyb, kdy se v kroku pohybují společně vždy nohy na jedné straně a následně na druhé straně,“ říká mluvčí hodonínské zoo Marie Blahová.
