V části chráněné krajinné oblasti pár kilometrů za Libercem dávají i lišky dobrou noc. Zaječí důl (přezdívaný Zaječák) je příjemným místem k životu, takže si David před časem řekl, že jinde než tady se nechce probouzet.
Dům v horském údolí
Srnkám tu nechal postavit krmelec, který nemá široko daleko konkurenci. Do Jizerských hor, kde vyrůstal, se vrátil po třiceti pěti letech strávených v Praze.
„S manželkou jsme chtěli původně pořídit chalupu na horách, kam bychom s dětmi jezdili na víkendy. Dopadlo to jinak. Postavili jsme dům, v němž se dá bydlet napořád,“ začíná vyprávění.
A pokračuje: „Nějakou dobu to trvalo. První jsem našel na internetu lokalitu. Vyplatilo se už v této fázi oslovit architekty ze studia A1 architects. Při prohlídce pozemku společně s mojí maminkou objevili na sousední parcele v zarostlém sadu polorozpadlý dům, ale s neuvěřitelným kouzlem. Čekali jsme dva roky, než ho tehdejší majitelé prodali. Přes dvě stě let stará chalupa byla ve špatném stavu a s nedostačujícími základy. Rekonstrukce by neměla smysl, což potvrdily i odborné posudky dvou statiků.“
Dřevo a kámen kam se podíváš
Na svažitém půlhektarovém pozemku vyrostla dřevostavba kopírující odstraněnou stavbu v měřítku 1:1. Podle majitele nejde o repliku předchozího, ale moderní interpretaci. Rychlou výstavbu umožnil lehký skelet se sendvičovou konstrukcí pláště od českého výrobce TFH.
„Dům vypadá větší díky tomu, že je otevřen do krajiny. Na horizontu vidíme ještědský hřeben a Lužické hory. Okna jsou velká, takže skoro není kam pověsit obrázky,“ zmiňuje pobaveně David.
 |
S architekty si vyjasnil styl, definoval barvy i materiály. „Mnoho věcí by nebylo tak promyšlených a dotažených, kdybych je dělal sám. Jsem rád, že jsem stavbu zadal tomuto studiu. Mají totiž cit, nestavějí domy, ale budují domovy! Je štěstí mít architekta, jemuž můžete dát plnou důvěru,“ dodává majitel.
Než stavba začala, rovnal a odvodňoval se terén, stavěly se opěrné zídky. Kamenů z bouračky a výkopů bylo novou deskou pod domem. „Konstrukce má dostatečnou tloušťku, v podstatě je samonosná, přesto je bodově přichycená k plášti dřevostavby. Tým lidí, který ji vyskládal, sehnal investor. Takové řemeslníky dnes nepotkáte, věděli, co dělají, kameny skládali dokonale a s rozvahou. Vytvořili tím dojem, že všechno sem patří od nepaměti,“ chválí architekt David Maštálka.
Příběh překližky
Dům charakterizují přírodní materiály, kov a tři barvy, černá, šedá, červená. „Mám rád i modrou, ale ta je všude za oknem,“ komentuje majitel, jehož v životě provázejí dvě disciplíny, komunikace a kreativita.
Linka probíhá takřka podél celéstěny obytného přízemí. Nadpracovní deskou a na podlaze je keramický obklad.
Od divadla utekl v 90. letech do soukromých rádií, z nich do mezinárodních komunikačních agentur, v nichž byl kreativním ředitelem. Miluje jazz a třináct let připravuje pořady na Českém rozhlase Vltava. V posledních letech k láskám přibylo i víno, které do Čech dováží z extrémních horských či jinak nedostupných oblastí.
Inspirovalo ho zdejší prostředí a dům 500 metrů nad mořem. Potřebu mít doma designové věci z překližky, jež na českém trhu chyběly, vyřešil tím, že produkty značky Nils Holdost, ger Moormann začal dovážet. „Je to ideální materiál, pokud máte rádi minimalismus. V časopise Wallpaper mě kdysi nadchla knihovna FNP od Axela Kufuse. Překližka zaplnila můj pražský byt. Nábytek je samonosný, nepotřebuje moc spojovacího materiálu, tedy vruty a hřebíky,“ připomíná.
Vestavěný nábytek včetně kuchyňské linky z překližky stejně jako další nábytek z masivu vyrobili ve firmě Historický nábytek & truhlářství Novák. „S překližkou pracujeme rádi. Je konstrukčně pevná, desky nemusíte hranit. Z masivu je tu třeba jídelní stůl a truhláři použili historický druh spojování, takzvané motýlky,“ doplňují architekti.
Jednu z místností v patře rodina přejmenovala na „Lebedín“ kvůli atypické čalouněné lavici. Model nahradil i klasické pohovky v obytném přízemí. Tvarem a využitím navazuje na tradiční venkovský nábytek a majitel prozrazuje, že návštěvy na nich občas usnou a přespí.
Pec nám (ne)spadla
David neodmítá zabydlený interiér, ale chtěl se vyhnout všemu zdobnému. Shodou okolností měl před lety pronajatou pražskou vilu Winternitz od autora Adolfa Loose, který ornament v architektuře zavrhl.
„Asi nejvíc mi vyhovuje střídmý severský styl interiérů, takže třeba svítidla jsem vybral v obchodě Severskesvetlo.cz nebo od dánské značky Normann Copenhagen. Kuchyňský ostrůvek z nerezových desek na míru mi vyrobili v jabloneckém Nerroxu, kde se jinak věnují velkokapacitním zakázkám,“ prozrazuje.
Protože k domu vede jen přípojka elektřiny, odpovídala tomu volba typu vytápění, kombinace elektrokotle a podlahového vytápění. Stavba vykazuje pasivní parametry i díky kvalitním oknům s trojsklem a v dřevohliníkových rámech.
V podkroví jsou dětské pokoje. I tady se opakuje kombinace masivního dřeva, světlé barevnosti a typového nábytku z překližky.
Přestože topí elektřinou, zaplatí majitel ročně za energie spotřebované pětičlennou rodinou jen 35 000 korun. Stylovou horskou atmosféru podpořila pec (technicky jde akumulační sálavá kamna), kterou postavil kamnář Tomáš Jíra ze stejnojmenné firmy.
„Místo kachlů použil na jejím povrchu hladkou cementovou stěrku. Na míru vytvořil design kamen i vytápěcí plochu. Přitápíme si od podzimu do jara. Když dovnitř vložím dvanáct kilogramů dřeva, dalších 24 hodin na ně nemusím sáhnout,“ uzavírá David.
