Bitevníkem načerno. Nenápadný vojenský dříč dostal zuby přes odpor letců

OV-1 Mohawk se stal během své kariéry platformou pro sofistikované průzkumné systémy, ale osvědčil se i v jiných rolích, včetně přímé letecké podpory. Byl oblíbený mezi piloty i příslušníky pozemních jednotek. S vyřazením OV-1 přišla armáda o svůj poslední bojový letoun.
Pilot mohawku demonstruje výbornou ovladatelnost v nízkém průletu.

Pilot mohawku demonstruje výbornou ovladatelnost v nízkém průletu. | foto: US Army (volné dílo)

V prvním díle článku jsme se seznámili s vývojem nenápadného letounu OV-1 Mohawk, který původně měl vzniknout pro potřeby amerických vojáků i námořní pěchoty. Obě složky se ovšem nedokázaly dohodnout, a tak „mariňáci“ nakonec z projektu odešli. Zanechali v něm však dědictví, které se při nasazení stroje velmi osvědčilo.

Mohawky totiž byly určeny primárně k průzkumu a řízení palby jiných letadel či třeba dělostřelectva. Právě kvůli požadavkům námořní pěchoty byly totiž vybaveny podvěsy pro výzbroj pod křídly. Armáda měla problém si tento prvek prosadit pro odpor letectva, podle kterého by vojákům měly stačit zbraně na letadlech USAF.

Možnost nosit pestrou paletu výzbroje se osvědčila hlavně ve Vietnamu.

V armádě si ovšem uvědomovali, že osazenstvo nepřátelských pozemních objektů nebude jásat nad tím, že je osádky OV-1 hodlají zvěčnit objektivy svých kamer. A že by bylo vhodné dát pilotům do ruky prostředek, kterým by dokázali zchladit bojové nadšení nepřítele, alespoň na dobu nutnou k průzkumu.

Najednou se náramně hodilo, že každý letoun měl na křídle šest zesílených závěsných bodů pro připevnění zbraňových závěsníků a avioniku nachystanou pro ovládání zbraní včetně sekvenčních spínačů pro řízení odpalu neřízených raket z raketnic. Mohawky do té doby nosily jen jeden pár „mokrých“ závěsníků pro přídavné nádrže.

První dva „bitevníky“ byly postaveny z prototypů YOA-1A. Později bylo do Grumannova výrobního závodu vráceno celkem 57 OV-1A na dostrojení dalšími dvěma páry pylonů a montáž upraveného gyroskopického zaměřovače Mk.20 na palubní desku pilota. Takto vybavené „bitevníky“ nesly označení JOV-1A.

To bylo samozřejmě proti srsti důstojníkům USAF, kteří si žárlivě střežili monopol na vyzbrojené letouny a nevynechali jedinou příležitost k stížnostem u vrchního velení. Jedním z jejich úspěchů bylo definitivní pohřbení speciální bitevní varianty Mohawku s úzkou kabinou a sedačkami osádky za sebou.

Zrušený projekt speciální bitevní verze letounu OV-1 pro námořní pěchotu

OV-1B aneb pohled stranou

Varianta OV-1B (AO-1BF) byla určena pro radiolokační průzkum a jejím charakteristickým znakem bylo 5,48 m dlouhé laminátové pouzdro s radiolokátorem s bočním vyzařováním SLAR (Side Looking Airborne Radar) zavěšené asymetricky pod pravou polovinou trupu. Technologickým demonstrátorem této varianty byl letoun přestavěný z YAO-1AF, který poprvé vzlétl 13. září 1960.

Pouzdro s radiolokátorem nebylo jedinou změnou. Kvůli zvýšené hmotnosti bylo zvětšeno rozpětí (a plocha) křídel, aby zůstala zachována schopnost letounu stoupat i při vysazení jednoho motoru. První sériový OV-1B ještě nesl brzdicí štíty, ale na dalších už byly kvůli úspoře hmotnosti odstraněny, stejně jako řízení na místě operátora radiolokátoru.

Naopak avionika byla rozšířena o autopilota F-5, systém automatického řízení letu AN/ASW-12 a Dopplerovský navigační systém AN/APN-129 s cílem usnadnit pilotovi nudné létání po předepsaných protáhlých elipsách s přesně zalétanými zatáčkami v otočných bodech. Sériově stavěná „béčka“ byla vybavena motorem Lycoming T-53-L-15 s výkonem 857 kW.

Jádrem průzkumného systému byl radiolokátor Motorola AN/APS-94, vybavený indikátorem objektů pohybujících se na pevném pozadí. Obraz terénu byl automaticky zaznamenáván na dva 127mm filmové pásy v zásobníku RO-225 (zvlášť pro pevné a pohyblivé cíle) pro pozdější vyhodnocení. U každého filmového políčka byl záznam obsahující datum, čas, výšku a přesnou polohu letounu získanou z navigačního systému AN/ASN-64.

OV-1D Mohawk během údržby. „Krabice“ pod přídí je pouzdro radaru SLAR.

Zahraniční zájemci

O letouny s radiolokátorem SLAR projevily v roce 1963 zájem Německo a Francie. Byla vedena jednání o licenční výrobě ve firmě Breguet, uvažovalo se o výměně za licenční práva na letoun Breguet Atlantic. Zástupci firmy Grumman dokonce podepsali licenční dohodu. Evropská verze měla být poháněná výkonnějšími motory de Havilland-Gnôme, ale z realizace projektu nakonec sešlo kvůli politickým tahanicím.

Dva OV-1B byly vybaveny pevným nástavcem pro tankování za letu, ale do sériové výroby se tato úprava nedostala. Jako tankery sloužily KC-130 Hercules a DHC-4 Caribou.

Dalším zahraničním zájemcem o letoun byla filipínská vláda, která měla soustavné problémy s komunistickými povstalci podporovanými Libyí. Nutně potřebovala protipovstalecký letoun. Grumman se do soutěže přihlásil a nabízel 20 vyzbrojených OV-1B LARA (Light Armed Reconnaissance Aircraft – lehký vyzbrojený průzkumný letoun). Filipínci si vybrali Rockwellův OV-10A, vítěze projektu COIN (COunter INsurgency – protipovstalecký letoun), ale později objednávku odřekli kvůli finančním potížím.

„Béčka“ sloužila také ke zkouškám dvou typů lyžového podvozku. Grummanem navržené lyže byly určené pro provoz na sněhu. Testy probíhaly ve Fort Richardson na Aljašce.

Mohawk během testů s lyžovým podvozkem

Proti tomu lyže navržené All American Engineering ve Filadelfii umožňovaly provoz i na blátě nebo vzlety a přistání na vodě s následným vyjetím na upravený břeh nebo rampu se sklonem maximálně 15 stupňů. Jedinou podmínkou bylo, že rychlost „pojíždění“ nesměla klesnout pod 37 km/h. Pokud byla nižší, neměly lyže dostatečný dynamický vztlak a letoun se potopil.

Přestože testy byly úspěšné, ani jedna souprava nebyla používána operačně, zčásti proto, že armádní piloti se při představě „vodního lyžování“ s pětitunovým letadlem netvářili nijak nadšeně.

Celkem bylo do jara 1965 vyrobeno 101 letounů OV-1B.

Dvojice OV-1. Zadní letoun je verze B s původním pouzdrem radaru SLAR.

„Rudé oko“ na obloze

Podle počtu vyrobených kusů byla nejpočetnější variantou OV-1C, určená pro průzkum v infračerveném spektru. Letoun neměl žádný prototyp, protože změny nebyly nijak rozsáhlé. Klasická filmová kamera byla nahrazena infračerveným senzorem typu AN/AAS-14. Také v tomto případě se pořizoval kontrolní záznam na filmový pás a data bylo možné přenášet pomocí vysílače AN/ART-41 umístěného na spodní straně trupu pod dielektrickým krytem.

Citlivost senzoru byla dostatečná na to, aby odhalil „horkou“ stopu za výfukem nákladního automobilu i skrz hustý porost v džungli.

Céčka byla první variantou s klimatizační jednotkou, která značně usnadňovala život pilotům hlavně v horkém a vlhkém podnebí ve Vietnamu. Změnu zaznamenala také palubní deska. Většina „kulatých“ přístrojů pro kontrolu motoru byla nahrazena svislými indikátory, které byly přehlednější a zabíraly méně místa.

Celkem bylo vyrobeno 169 letounů OV-1C, z toho 48 ještě s původním, slabším motorem T53-L-7.

Mohawk přepravovaný v podvěsu těžkého vrtulníku CH-54 Tarhe

Univerzální „déčko“

Po vyhodnocení provozu letounů Mohawk dospěla armáda v roce 1967 k závěru, že místo tří specializovaných variant bude mnohem praktičtější používat jednu univerzální. Armáda požadovala možnost rychlé přestavby na kteroukoli variantu v polních podmínkách. Limit byl maximálně jedna hodina.

Tři draky OV-1C byly vráceny do výrobního závodu k přestavbě. Ta zahrnovala montáž tří fotografických kamer – svislé KA-76, panoramatické KA-60 a identické KA-60 v přídi, úpravu instalace pro rychlou montáž SLAR nebo IR senzoru a zesílení podvozku. Letouny dostaly označení YOV-1D a vizuálně byly identifikovatelné podle „vany“ na břišní straně trupu, která obsahovala panoramatickou kameru a IR senzor. Letouny také dostaly zpět brzdicí štíty, které na B/C nebyly.

Hlubokou modernizací prošlo palubní vybavení. Letoun byl vybaven inerciálním navigačním systémem s automatickým záznamem polohy letounu, dostal novou generaci komunikačního a identifikačního vybavení, infrasenzor byl nahrazen citlivějším, s vyšší rozlišovací schopností a záznam bylo možné pořizovat nejen na film, ale také na mnohem praktičtější video pásku, takže odpadla prodleva nutná na vyvolání filmu.

SLAR byl také nahrazen modernější verzí s jednostupňovou stabilizací. Operátor mohl promítaný obraz kdykoli „zmrazit“ a odeslat datovým terminálem, s automatickou skokovou změnou nosné frekvence, na zem. Pro zlepšení pracovních podmínek osádky byl letoun vybaven klimatizační jednotkou.

Po nezbytných vojskových zkouškách prototypů byly nové mohawky pod označením OV-1D zařazeny do výroby. Objednávka zněla na 37 nových kusů a dalších 62 bylo přestavěno ze starších OV-1B a C. Dodávky byly ukončeny do prosince 1970.

V roce 1980 byla na standard D přestavěna ještě jedna série 17 strojů. Sériové letouny OV-1D se od prototypů mírně lišily. Byly poháněné motory Lycoming T-53-701 s výkonem 857 kW, pro vlastní ochranu nesly vrhač klamných cílů M-130, aktivní IR rušič ALQ-147 „Hot Brick“, varovné přijímače a odpovídající rušiče a detektor infrastopy odpálených PLŘS. Celková hmotnost letounu se vyšplhala až na 8 215 kg.

Letouny dostaly standardně novou „low visibility“ šedou kamufláž, která omezovala signaturu letounu v IR spektru. Jedinou výjimkou byly OV-1D národní gardy státu Georgia, kterým zůstal původní kabát v barvě „Olive Drab“.

OV-1B při doplňování paliva za letu. Letu na jeden motor, jak si můžete snadno všimnout.

Pán v kokpitu Mohawku je budoucí prezident USA Jimmy Carter.

Elektronický vyzvědač

Ačkoli původně nebyl pro tuto úlohu určen, osvědčil se Mohawk i při pasivním elektronickém průzkumu ELINT (ELectronic INTelligence).

První pokusy proběhly už v roce 1960, kdy byly dva stroje v rámci programu „Silver Lance“ vybaveny pasivním systémem pro elektronický průzkum, zaměřování polohy a identifikaci zdrojů elektromagnetického záření, radiolokátorů a radiových pojítek. V roce 1969 byly dva OV-1C v rámci programu „Quick Look I“ vybaveny zdokonaleným systémem ELINT.

Na základě výsledků armáda objednala přestavbu 36 letounů OV-1B na standard RV-1D. Letouny měly demontovaný SLAR, kamery, IR senzor i veškeré jejich příslušenství. Letoun byl odlehčen. Demontáží veškerého příslušenství pro alternativní průzkumné systémy se podařilo ušetřit asi 250 kg hmotnosti.

Systém pro ELINT zahrnoval kontejnery AN/ALQ-133, vysílač datalinkového spojení, digitální počítač, modem a zdrojovou jednotku. Výroba byla zahájena v roce 1974, ale postaveno bylo jen 31 kusů. Letouny byly, stejně jako jejich předchůdci, hojně a poměrně úspěšně používány ze základen v SRN k průzkumu elektronických systémů Varšavské smlouvy.

Poslední postavenou variantou byl OV-1E (k přeznačení již nedošlo), který měl „skleněný kokpit“ vybavený velkoplošnými displeji a zdokonalenou avioniku. Zvýšení hmotnosti bylo kompenzováno montáží silnějších motorů Lycoming T-53-704 s výkonem 1 340 kW. Byly přestavěny jen dva (podle některých pramenů tři) kusy. Jeden vlastní American Wings Air Museum v Minnesotě.

V cizích službách

Letoun OV-1 byl exportován do Izraele. Ten zakoupil dva letouny OV-1D, které dostal v roce 1974 a používal je do doby, kdy byly nahrazeny modernějšími E-2C Hawkeye, což bylo relativně brzy. Již v roce 1976 byly oba letouny vráceny do USA.

Letouny nesly dvoubarevnou kamufláž a vojenskou i civilní imatrikulaci (4X-JRA a 4X-JRB). Později byly stejné letouny nabízeny k odprodeji Thajsku, ale tento obchod se nakonec neuskutečnil a oba letouny skončily na leteckých základnách US Army v Evropě.

Argentinský Mohawk v doprovodu IA 58 Pucará

V roce 1992 bylo 23 přebytečných mohawků z armádních zásob prodáno do Argentiny. USA nabízely původně dalších 11 kusů, ale na ty už v argentinském rozpočtu nezbyly prostředky. Argentinskou úpravou je záznam dat do paměti „zodolněné“ verze notebooku.

V civilu

Armádní mohawky pracovaly i pro civilní sektor. Poměrně běžné byly lety pro US Forest service (lesní stráž) při monitorování zbytků campingových ohnišť, která jsou častou příčinou rozsáhlých lesních požárů. Na potenciální ohniska požárů potom naváděly hlídky nebo požární jednotky.

Senzor AN/AAS-24 byl dokonce tak citlivý, že při použití filmu CDIR (Camouflage Detection Infra Red) dokázal rozlišit zdravé a „nemocné“ stromy. Mohawky tak pomohly při ozdravování rozsáhlých lesních porostů.

Při erupci vulkánu Svatá Helena v roce 1980 byly pro monitorování používány mohawky Národní gardy státu Oregon ze základny Salem. Pořizovaly záznamy v infraspektru, které pomohly předvídat rozsah erupcí a oblasti ohrožené lávovými proudy.

Mohawky pomáhaly také pobřežní stráži (USCG) a civilním leteckým hlídkám při pátrání po ztracených letadlech, plavidlech a osobách. Ve všech těchto případech se osvědčil citlivý SLAR a hlavně IR senzor AN/AAS-24, který fungoval spolehlivě i v horském terénu.

NASA používala mohawky s civilní imatrikulací N512NA a N637NA. Pro testy asymetrické hlukové zátěže nosily pod jedním křídlem zavěšen malý proudový motor. NASA zkoušela také sledování ledových ker a řízení lodní dopravy v oblasti Velkých jezer pomocí upraveného SLAR. Pittsburský ústav pro letectví zase používal OV-1A pro zkoušky motorů J-47.

Mohawk při testech asymetrické hlukové zátěže pro NASA

Začátkem roku 1970 používala jeden OV-1B se SLAR upraveným pro mapování terénu, hydrologické a geologické výzkumy agentura pro geologický výzkum.

Čtyři mohawky OV-1C a čtyři S-2D Tracker od USN používala od poloviny roku 1972 celní stráž při pronásledování pašeráků drog. Mohawky byly v Lockheedových závodech v Mariettě vybaveny otočnou věží s FLIR senzorem Texas Instruments v mírně prodlouženém krytu přídě. Rychlost byla omezena na 400 km/h.

Operace Linebacker (neplést se stejně pojmenovanou operací ve Vietnamu) byla prakticky otevřenou válkou. Střelba z automatických zbraní po letounech celní stáže nebyla ničím neobvyklým. Ačkoli piloti měli sto chutí využít zbraňové závěsníky a pořádně to pašerákům „natřít“, americké zákony vyzbrojení letounů zakazovaly, takže buď musely zasáhnout letouny USAF, případně USN, nebo museli být pašeráci chyceni na zemi. U celní stráže sloužily mohawky téměř 15 let, až do roku 1986.

V roce 1974 používala agentura pro geologický výzkum OV-1B pro sledování ropovodů na Aljašce a také pro výzkum ledovcových polí v Beaufortově moři. Při misích nad mořem na Aljašce nosil letoun v pouzdrech pod křídly nafukovací plováky a další vybavení pro přežití, pro případ nouzového přistání na vodu, neboť katapultáž do ledové vody se rovnala sebevraždě.

Zajímavostí je, že tato civilní organizace neměla v oblasti žádné piloty a nečekaným přidělením letounu byla poněkud zaskočena. Prvními piloty se tak staly dvě šedovlasé sekretářky (obě babičky od vnoučat), které už nebavila sedavá práce v kanceláři, tak hbitě využily nečekanou příležitost a udělaly si pilotní kurz na zajímavý letoun.

Další OV-1C používala agentura pro ochranu životního prostředí EPA. Ta využívala infračervený senzor pro monitorování jaderných provozů. Dokázal totiž zaznamenat nárůst teploty o 0,5 oC, což mělo být dostatečným varováním o tom, že se dole „něco děje“.

Všechny mohawky v civilních službách začínaly v „armádním kabátě“ a teprve později byly přestříkány novou kamufláží a dostaly civilní imatrikulaci.

Úplným exotem pak byl OV-1B, který sloužil v osmdesátých letech ve škole zkušebních pilotů US Navy v Patuxent River. Nesl červenobílé zbarvení cvičných letounů US Navy a marking US Army doplněný znaky školy.

Mnoho mohawků skončilo v soukromých rukách. Většinou si je koupili jejich bývalí piloti z Vietnamu nebo lidé, kteří podlehli jejich kouzlu. Tyto soukromé mohawky si zahrály i ve filmech, i když to byly poněkud prostoduché „Blue Thunder“ a „Air Wolf“. V obou případech hrály „zloduchy“. Mimochodem pilotem Mohawku byl i pozdější prezident USA Jimmy Carter.

Je jen málo letounů, kterých bylo vyrobeno poměrně málo (380 kusů), přitom vydržely ve službě tak dlouho, odvedly tolik práce pro vojáky i civilní sektor a zůstaly relativně stranou zájmu. Nevděk vládne i světem leteckým…

Konec II., závěrečného dílu. První díl najdete zde.

  • Nejčtenější

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

v diskusi je 125 příspěvků

26. března 2024

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo...

Z jaderné triády zbyly Britům už jen ponorky. A ty musejí posílit

v diskusi je 76 příspěvků

27. března 2024

Jadernou triádu tvoří strategické bombardéry s jadernými zbraněmi, mezikontinentální balistické...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 41 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Rusko zastavilo odlet na ISS s první Běloruskou, letět měla i Američanka

v diskusi je 50 příspěvků

21. března 2024  10:23,  aktualizováno  14:26

Ve čtvrtek 21. března se necelých deset minut před půl třetí odpoledne měla vydat na Mezinárodní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Načapali jsme otesánka, který se velkého sousta nezalekne. Boeing 747-400F

v diskusi je 8 příspěvků

21. března 2024

Poté, co na Letiště Václava Havla Praha přestaly v barvách Qatar Airways létat nákladní Boeingy...

Dočasná raketa se po téměř 70 letech loučí. Bude startovat naposledy

v diskusi jsou 4 příspěvky

28. března 2024  15:36,  aktualizováno  19:54

Tento čtvrtek stojí na startovací rampě mysu Canaveral poslední potomek raket Thor, nosič Delta IV...

Američané odepsali modul, který je vrátil po půl století na Měsíc

v diskusi je 20 příspěvků

28. března 2024,  aktualizováno  11:41

Od začátku letošního roku je na Měsíci a kolem něj poměrně rušno. Vedle řady sond, které zamířily...

Hlučínsko patří nám. Před 100 lety byl podepsán definitivní protokol o hranici

v diskusi je 41 příspěvků

28. března 2024

Před 100 lety definitivně skončily tahanice o československo-německé hranice. 28. března 1924 byl...

Úspěšný let prototypu XB-1 vrací do hry cestování nadzvukovou rychlostí

v diskusi je 34 příspěvků

27. března 2024  17:17

Po více než dvaceti letech, od ukončení provozu letounu Concorde, se možná opět dočkáme nadzvukové...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...