Na začátku byl smutek ze ztráty blízkého člověka. Jakubu Žákovi před lety zemřel dědeček, protože se mu při potížích se srdcem nedostalo okamžité pomoci.
Když si pak amatérský sportovec z Těšan na Brněnsku předloni usmyslel, že pokoří deset polovičních ironmanů (1,9 km plavání, 90 km na kole a 21,1 km běh) během deseti dnů, a navíc že každý den pojede v jiné evropské zemi, rozhodl se spojit to s památkou na příbuzného.
 |
„Výzva 10/10/10 byla především prostředkem, jak na tuto problematiku upozornit,“ přiznal 27letý Žák v sobotu v cíli v Těšanech. „Mrzí mě, že u toho děda nemůže být. Ale všechno zlé je k něčemu dobré,“ povzdechl si. Rodné obci za část výtěžku z akce poté věnoval AED přístroj v hodnotě 40 tisíc korun, který bude umístěný v centru obce pro případ srdečního selhání.
Zároveň si bývalý baseballista posunul svá sportovní maxima. „Miluju výzvy. Rád chodím mimo svoji komfortní zónu a objevuji, co se stane,“ řekl s úsměvem.
Objevil toho víc než dost. Na Faerských ostrovech plaval ve vodě studené sedm stupňů Celsia a braly ho křeče kruté tak, že si v duchu nadával, do jakého projektu se to dal. Ve dvou neoprenech a rukavicích musel na vodě několik minut splývat, než byl schopen pokračovat.
„Na chlad jsem extrémně háklivý. Zároveň ale hodně pracuji s hlavou, a když jsem si řekl, že to zvládnu, tak jsem to měl v sobě. Dostal jsem ve vodě křeče, vypnuly mi nohy, ale dokázal jsem pokračovat a to bylo to nejdůležitější,“ohlédl se s hrdostí v hlase.
Po zvládnutí této zkoušky si začal být jistější, že pokud se nezraní nebo ho na některé z hranic nezastaví opatření proti koronaviru, do Těšan se desátý den od startu dostane. Z Faerských ostrovů na další trať do Dánska poprvé a naposled letěl, pak už přejížděl karavanem. Domovu se z Dánska následně přibližoval přes Německo, Nizozemí, Lucembursko, Švýcarsko, Francii, Itálii a Rakousko.
S sebou měl dvě kola, dva neopreny a spoustu jídla, kterého ještě hodně dovezl domů. Místo gelů a tyčinek do sebe ládoval tousty, pizzu, hamburgery a další běžná jídla, aby doplnil co nejvíc energie. Nejvíc prý spotřeboval dětských přesnídávek.
S plaváním začínal od píky
Do triatlonu se Jakub Žák zbláznil teprve před asi dvěma lety v Laponsku. Následně oslovil trenéra Petra Kopřivu, s jehož pomocí se vrhl do práce.
Kopřiva mu uvěřil, přestože Žák neuměl plavat kraulem a ještě svůj první poloviční ironman na rakouském Zell am See absolvoval prsařským stylem. Čas – poměrně slabý – tomu odpovídal.
„Plavání jsme se učili od píky, od splývání na hladině. To bylo asi nejtěžší. Viděl jsem, že si to umí nastavit v hlavě a že svému cíli obětuje maximum. Za takových okolností se to dá zvládnout,“ konstatoval Kopřiva.
Spolu pak oba borci vymysleli projekt, který nazvali 10/10/10. Trati chtěli v různých zemích co nejrozmanitější, aby prošli jak horami, tak rovinami, zimou i horkem. „Kuba přišel s tím, že pojedeme od severu na jih a pak domů. Pak si vytyčil trasy a já jsem mu je vyladil,“ popsal proces Kopřiva.
V tréninku zvládl Žák polovičních ironmanů padesát. Po sobě jich absolvoval maximálně osm. Deset v řadě jich zajel až „naostro“ minulý týden.
Ve Francii vyjel na kole na Alpe d’Huez, s nímž se potýkají cyklisté během Tour de France, a následně běhal nad jeho vrcholem ve vysoké nadmořské výšce. Do proslulých serpentin šlapal na kole ve skupině s trenérem a přítelkyní.
„Tam to bylo nejtěžší. Nahoře jsem plnil běžeckou část triatlonu a řval jsem bolestí. Pak jsem si už byl jist, že dokončím,“ řekl.
Spal jen pár hodin denně
Potkaly ho bouřky, vedra i prudký protivítr. V Nizozemí se přidal ke skupině rekreačních cyklistů, v Itálii ho podpořili i jeho přátelé, s nimiž jezdíval na dovolenou.
Spával vždy pár hodin v obytném karavanu, který většinou pro tyto účely na trase zastavil, aby Žák mohl dát odpočinout svému unavenému tělu.
„Jenže po ironmanu je tělo v takové euforii, že trvá nejméně hodinu, než se člověk nají. Pak ho čeká masáž a pak až může uvažovat o spánku. Ve skutečnosti Kuba spal akorát pár hodin denně,“ vyprávěla jeho přítelkyně Barbora, která několik cyklistických úseků ujela s ním.
Některé trati ještě celý tým upravoval až po příjezdu na místo. V zájmu karavany bylo, aby Žák už na kole a běžeckým úsekem „ukrojil“ co největší část z přejezdové trasy, která ho v noci čekala.
„Kuba se každý den zlepšoval, předposlední den si zaběhl svůj osobní rekord v půlmaratonu. Euforie rostla,“ chválila svého milého jeho partnerka.
Společně s nimi křižovala Evropu malá kolona dalších jedenácti lidí ve dvou karavanech a dalších dvou autech. Členy posádky byli i kameramani a fotograf, z jejichž záběrů by měl do konce roku vzniknout dokument.
