Moment absolutního štěstí. Tak doslovně popsal jeden z nejslavnějších skladatelů, Petr Iljič Čajkovský, zážitek z pražského představení jeho vlastního proslulého kusu Labutí jezero v choreografii boskovického rodáka Augustina Bergera z roku 1888.
Přitom nebýt souhry šťastných náhod, možná by se jméno jihomoravského umělce mezi milníky v historii jednoho z nejhranějších baletů světa nikdy nezapsalo.
Bergerův otec z něj chtěl totiž mít dřevorytce. Rukavičkáře Jana Ratzesbergera mohlo sotva napadnout, že z jeho třetího syna „Gustýnka“, který se narodil přesně před 160 lety, se nakonec stane spoluzakladatel českého baletu.
Jeho řemeslu se dařilo dobře už v Boskovicích, a když si později zařídil dílnu v brněnské Jezuitské ulici, živnost jen vzkvétala. Přestěhovala se za pak ním i rodina a budoucí baletní mistr nastoupil do školy u sv. Jakuba.
Malý Ratzesberger, který až mnohem později přijal umělecké jméno Berger, v Brně rád chodil na hrad Špilberk.
„Lákaly mě tam ponuré kasematy a zamyšleně jsem stával na prahu kobky, ve které byl vězněn baron Trenck, o němž nám také maminka vyprávěla, nebo italský básník Silvio Pellico,“ vzpomínal později v pamětech.
Poté, co vychodil čtvrtou třídu, se rodina usídlila v Praze, kde Berger poprvé čichl k divadlu. Od té doby už jej nepustilo, přestože otec byl silně proti. „Já mu to komediantství vyženu z hlavy,“ hromoval, synovi vyčinil a poslal ho rýt do dřeva.
Láska k primabaleríně
Náhoda však svedla Bergera do cesty ředitele souboru Teatro Salone Italiano, který mu slíbil třicet zlatých měsíčně a nakonec přemluvil i jeho otce. A tak místo dřevorytectví začal Berger tančit po Evropě. S krátkou přestávkou během angažmá ve Stavovském divadle vystupoval v Německu, Norsku, Francii, Španělsku či Itálii.
Otrok a HašišAugustin Berger si v sezoně 1884/85 střihl roli otroka Abdally v prvním samostatném baletu na půdě Národního divadla s pozoruhodným názvem Hašiš. Představení mělo pouze jedno dějství o dvou obrazech a jednoduchý příběh: tuniský bej Achmed se nudí v harému a díky droze přimíchané v čaji má halucinace. V baletním světě bývá kus považován také za první český novodobý balet, ale divácky úspěšný nebyl. Představení urychlilo odchod prvního baletního mistra Václava Reisingera, jehož nahradil právě Berger. |
Pak ho ovšem začaly nahánět úřady, aby se přihlásil k odvodům, a tak se musel vrátit do Čech. Zde ho zachránil talent – místo na vojnu nastoupil Berger v roce 1883 do Národního divadla a o rok později se stal baletním mistrem.
V roce 1888 pak připravil první zahraniční nastudování Labutího jezera, které Čajkovský spatřil. „V Praze sice předvedli pouze druhé dějství, ale bylo to skutečně první představení mimo Rusko,“ potvrzuje současný dramaturg baletu Národního divadla Brno Karel Littera s tím, že sám Berger tančil prince.
Princeznu vystřihla milánská primabalerína Guilleta Paltrinieriová, Bergerova první žena. Seznámili se na základě jejího angažmá v divadle a ihned se do ní zamiloval.
„Měla překrásné, hluboké oči. Bylo v nich něco záhadného, jako by v nich byl ukryt nějaký nevypověditelný smutek – vyjadřovaly však její krásnou duši, její lásku k umění a ke všemu, co dýchalo životem,“ popsal lásku na první pohled. Tu mu však záhy vzala předčasná smrt a Berger na ni nikdy nedokázal zapomenout.
Ani později se jeho kariéra neomezila na české země. V Drážďanech působil jako baletní mistr a choreograf deset let, dokonce si ho najala královská rodina, aby učil tanec její děti. Žádali jej také v Anglii, Itálii, Polsku a Rusku, v roce 1923 jej oslovili i z jedné z nejslavnějších světových scén, Metropolitní opery v New Yorku.
Protože se tehdy Berger nepohodl s šéfem činohry Národního divadla, rád na tuto nabídku kývl a baletní složku newyorské opery vedl devět let.
Řád od španělského krále
Chvály se mu dostalo nejen od Čajkovského, ale i od věhlasných skladatelů – Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha, princezny Luisy Toskánské či španělského krále Alfonse XIII., jenž mu udělil řád Isabel de Catolica.
Ačkoli Bergerovo jméno ani zdaleka není skloňováno tak často jako jména některých jeho žáků, jimiž byli Ivo Váňa Psota nebo první česká primabalerína Anna Korecká, o jeho významu pro balet není sporu.
„Jeho stopa je globální. Berger byl zásadní formující osobou pro balet nejen u nás, ale v celém světě,“ říká Ondřej Dostál z Kulturního zařízení města Boskovice. Spolu s malířem Otakarem Kubínem či krasovým badatelem Karlem Absolonem řadí Bergera do pětice největších osobností, které z regionu vzešly.
Ve spolupráci s Národním divadlem chystají v Boskovicích k dnešní oslavě jeho narozenin položení květin a v říjnu pak větší událost s promítáním filmu, výstavou a dalším programem. Ostatně ani Berger na rodné město nikdy nezapomněl.
„Nahoře u zříceniny jsme se potom usadili, hřáli se na sluníčku a hleděli dolů do kraje, na rodné město, na jeho starobylý gotický farní chrám sv. Jakuba, na neméně starobylý kostelík Všech svatých, na památnou radnici s vysokou věží, na zámek, do jehož krásné zahrady jsme tak rádi s maminkou chodívali,“ napsal.
