Ve srovnání s průměrem předchozích šesti sezon poklesl loni výskyt chřipky v Evropě o 99,8 %. V Česku dokonce nebyl zaznamenán jediný potvrzený případ chřipky. Důvod? Možná to, že jsme všichni kvůli koronaviru nosili roušky a respirátory. Nebo že byli lidé při lockdownech izolovaní a po většinu roku byly doma i děti. Že jsme necestovali do zahraničí a cizinci k nám. Nebo že při potlačení chřipkových virů sehrála nějakou roli také „konkurence“ koronavirů. „ A možná jsme vir chřipky kvůli covidu-19 jen tolik netestovali,“ říká doktorka Adamcová.
Jako lékařka mnoha oborů jste se v minulosti účastnila i humanitární mise v Malawi v jihovýchodní Africe. Pracovala jste v česko-slovenské nemocnici v místech, kde byla do té doby zdravotní péče zcela nedostupná. Proč jste se tam vypravila?
Baví mě historie a četla jsem o Karlu IV., jaký to byl rváč a bojovník, který se na zapřenou účastnil rytířských turnajů, aby si dokázal své schopnosti. Jenomže jednou v Itálii měl vážné zranění, kdy dostal kopím ránu do spodiny čelistní a dutiny ústní. Došlo u něj k vyvrácení a zaražení dolní čelisti dozadu, což by bylo smrtelné zranění i dnes. Nicméně jeho ranhojiči ho dokázali zachránit, zabránili okamžitému otoku, zlomenou čelist mu vytáhli a zafixovali. Na pozdějších vyobrazeních už byl shrbený a trochu deformovaný, nicméně žil. Byli to tehdy velcí borci, že ho dokázali zachránit...
Byla jsem překvapená, že se ztratily záněty středního ucha, angíny i laryngitidy. Neprobíhal kontakt mezi lidmi. Ale už to zase začíná.
