Když se řekne třígenerační soužití, vybavím si film Tři chlapi v chalupě. Jak moc je to vzdáleno realitě?
Přiznám se, že tenhle snímek moc neznám. Osobně jsem si představovala Takovou normální rodinku. A v některých případech to tak opravdu působilo. Ale materiál, se kterým jsme pracovali, byl specifický. Ti lidé tak nebydleli, protože je k tomu přinutily okolnosti, jako třeba „nemám na nájem, a tak bydlím s rodiči“. I když bychom takový model jistě taky našli. Zaměřili jsme se na ty, kteří spolu chtějí bydlet a mají na to prostory. Typicky velké domy v okrajových částech měst, v satelitech, domy, které dlouhodobě té rodině patří. A kde si děti, které se chtěly osamostatnit, přistavěly třeba podkroví.
Typický příklad je, že mi přijdou kamarádi a objeví se tam tchyně nebo maminka. Pořád jste v roli dcery nebo syna a rodiče mají tendenci vás kontrolovat.
