„Povíš nám pravdu o válce, Oksano?“ pokládají mi tuhle otázku mí noví čeští kamarádi.
Tady je hořká pravda: Bombardují Vinnicu, Kremenčuk, Kropyvnyckyj, Oděsu…Taky Mykolajiv, Charkov, Cherson a Mariupol nepřetržitě… Všechno je to pravda! Jsem si jistá, že počet obětí znáte. Jsou to všechno teroristické útoky s účelem vraždy civilního obyvatelstva, rakety se dětem nevyhýbají.
V Olenivce minulý týden zavraždili okolo 50 zajatců. Slyšeli jste o Azovstalu? Zabíjeli právě je a ještě stovky dalších. Křičím kvůli nim! Mají být naživu a vrátit se na rodnou zem, kdo jim pomůže?
Ano, rašisti mučí, znásilňují, kastrují, a zabíjejí. Ruská vojska nemohou dobýt Ukrajinu, takže se snaží srovnat naše města se zemí. Snaží se zničit všechno živé. Bombardování a ostřelování je namátkové - cílí na nemocnice, školky, školy a na obytné budovy. Je jim jedno, co zasáhnou.
Při náletech umírají stovky dětí a dospělých každý den. Tisíce Ukrajinců žije ve sklepě zatímco nepřítel dělá z jejich domovů trosky.
Za takových podmínek je nejvíc důležité uzavřít vzdušný prostor nad Ukrajinou. Existuje snad jiný způsob, jak ukončit válku?
Ukrajina ale stále bojuje. Její síly slábnou, ale pořád bojuje. Jestli někdo začal věřit tomu, že je to zbytečné a měli bychom se vzdát, tak si neuvědomuje, že to, co Rusové dělají tisícům Ukrajinců, mohou udělat i vám.
Teror je jediné, co umí rašisti nabídnout. Dál nemají nic - ani svobodu, ani rozum, ani úspěchy.
Mohou nás zlomit jen psychologicky, stejně jako to kdysi dokázali pomocí hladomoru. Teror, psychologický nátlak a lživá propaganda je jejich hlavní zbraň. Určitě mají v plánu i přesun obyvatel poté, co zabijí ty nejvíc inteligentní, nadané a svobodné lidi.
Musíme vyhrát, abychom přežili. Musíme se pomstít, abychom konečně to zlo vymýtili. Nikdo by neměl zůstat bez trestu a dožít se vysokého věku. To, co udělali našim lidem, se musí stát i jim.
OSN je znovu znepokojena a šokována a opět demonstruje svou bezcennost. Vždycky jsem si myslela, že OSN má svůj smysl v tom, že má přístup tam, kde ostatní nemohou. Ale k čemu slouží tato organizace teď?
Místo toho, aby OSN skutečně zasáhla proti teroristickému státu, metastázuje jako rakovinový nádor na těle planety Země.
Deník UkrajinkyProjekt portálu iDNES.cz, který dává prostor ženám prchajícím před válkou. Své příběhy popisují v pravidelných denících. Odrážejí jejich cestu za svobodou, hledání střechy nad hlavou i jejich každodenní život v Česku. |
Ještě v březnu se Nejvyšší rada Ukrajiny obrátila na generálního tajemníka OSN, aby ukončil válku. No a co z toho?
Ukrajina je skvělá, velká země nejen co do velikosti. Jsme skvělí svým duchem, rozmanitostí, historií, kulturou a také naším ukrajinským borščem a vareniky...
Právě teď máme obrovskou příležitost se konečně odpoutat od říše zla a žít svůj vlastní, ukrajinský život. Ve kterém nebude místo pro ruský YouTube, písničky, filmy, vtipy, jazyk, lži a války. Protože budou ukrajinští hrdinové, historie, hrdost, mír a blahobyt.
Připomenu, že na Ukrajině probíhá šestý měsíc třídenní speciální operace osmileté války, která trvá více než 300 let.
A teď se dívám do očí stovkám dětí z různých částí Ukrajiny, které byly nuceny kvůli válce opustit své domovy a nyní odcházejí do adaptačních skupin v Brně, kde působím jako učitelka. Mnoho z nich zde již zůstává, protože se není kam vrátit. A děti mi dodávají naději!
Vidím v nich budoucí umělce, gymnasty, vědce, sportovce, inženýry a tanečníky. Pořád dokola zpívají písně Stephania a Chervona Kalyna. Pilně se učí český jazyk. Česká republika byla doplněna novou krví, novým plemenem se silnými vlohami. A Ukrajina?
Oksana Černij Je mi padesát let a pocházím z Volyňské oblasti. Vystudovala jsem pedagogiku a farmacii, s manželem jsme na Ukrajině měli firmu, která se zabývala včelařstvím. Před dvěma lety jsem se díky dokumentárnímu filmu Odstíny Ukrajiny spojila s mou rodinou v Česku, jsou to volyňští Češi. Po začátku války jsem u nich na pár dní našla útočiště i se svou maminkou, synem, dcerou a dvěma vnuky. Do Česka jsme přijeli 4. března. První díl jejího deníku: Tři dny a dvě noci jsem nespala kvůli popojíždění k hranici Druhý díl jejího deníku: Stýská se mi, ale učím se česky, abych si našla práci Třetí díl jejího deníku: Už nebydlíme v hotelu, nabídka práce snů bohužel nevyšla Čtvrtý díl jejího deníku: Dětem je nejlíp, už pochytávají česká slovíčka Pátý díl jejího deníku: Velikonoce mají duchovní význam, zdravíme se při nich jinak Šestý díl jejího deníku: Mám radost, že se lidé z východu ve velkém učí ukrajinsky Sedmý díl jejího deníku: Pro Čechy je Ukrajina druhořadý stát, nikdy tam však nebyli Osmý díl jejího deníku: Práci jsem nevzala, protože farmář měl jiné představy Devátý díl jejího deníku: Tady se řeší ceny energií, na Ukrajině, kolik lidí zemřelo Desátý díl jejího deníku: Kdysi jsem měla obyčejné sny, teď si přeji jen jednu věc Jedenáctý díl jejího deníku: Když si večer lehnu do postele, přichází na mě smutek Dvanáctý díl jejího deníku: Mámina sestřenice v Rusku říká, že jsme všichni fašisti Třináctý díl jejího deníku: Včelařství sice nevyšlo, ale budu pracovat jako učitelka Čtrnáctý díl jejího deníku: Jsme ve střehu a stále silnější, pomáhá nám hněv Patnáctý díl jejího deníku: Děti si s plyšáky hrají na evakuaci, chcete to i vy? |
