Ročně nyní vychovají kolem 40 tisíc kusů, z nichž připravují i hotové pokrmy. „Šnek je delikatesa, kterou se mnozí lidé zbytečně bojí zkusit,“ usmívají se.
Když rodině po revoluci stát vrátil hospodářské pozemky, rozhodli se navázat na sedláckou tradici.
„Máme asi 150 hektarů polí, traktory, kombajn. Když vyprodukujeme tu hromadu obilí, přijede kamion, naloží ji a zase odjede. Vidíme už jen peníze, ale ne hodnotu. Chyběl nám kontakt s lidmi a výrobek, u něhož bychom mohli říci – tohle je naše,“ vysvětluje počátek šnečího byznysu Michal.
Když se sleze 40 tisíc hlemýžďů na krmení, je to úžasné divadlo. Lezou po sobě jak po žebříku, dokonce mlaskají a prdí.
