Samozvaný zakladatel hudebního žánru „cellofolk“ spolupracoval s řadou tuzemských hudebníků. Předskakoval Bratrům Ebenům, Anně K. i Davidu Kollerovi, vystupoval například s Pokáčem.
Nyní třiatřicetiletý Brňan Pavel Čadek, který je posledních pár měsíců písničkářem na plný úvazek, připravuje v pořadí již třetí album. Jako zpěvák doprovázející sám sebe na violoncello přitom ze začátku své hudební kariéry nechtěl ani zpívat, ani si psát vlastní texty.
S violoncellem začal už jako dítě. „Líbil se mi klavír, ale rodiče se rozhodli, že budu hrát na cello. Nejspíš jako odkaz mého dědy, který kdysi na něj hrál amatérsky a zemřel, když mi byly teprve tři roky,“ vzpomíná písničkář. Zpětně je za rozhodnutí rodičů rád. „Kdybych si prosadil klavír, asi bych už dneska hudbu nedělal,“ připouští.
Na brněnské konzervatoři vystudoval klasickou hru na violoncello. Cvičil několik hodin denně, vymetal soutěže s vážnou hudbou a miloval Dvořákův violoncellový koncert h moll. Během studia také založil instrumentální cello-rockovou kapelu The Eclipse inspirovanou finskou metalovou skupinou Apocalyptica. Od té se však odtrhl. „Takové uskupení je křehké, podobá se romantickému vztahu, který by měl fungovat mezi několika lidmi zároveň,“ vysvětluje.
Chtěl proto najít způsob, jak být nezávislý na ostatních a jejich časových možnostech. „Jeden z členů mi navíc řekl, že jsem vlastně spíš takový Nohavica. Tehdy mi nasadil brouka do hlavy,“ popisuje. Čadek je navíc totiž zakladatelem svého vlastního hudebního žánru – cellofolk. Ten vychází z žánru cellorock, k němuž se řadí i již zmíněna Apocalyptica. „Je to něco mezi Nohavicou a touto kapelou. Kousek z ní ve mně pořád je,“ dodává.
„Hraní je třeba si zjednodušit“
V roce 2015 se mu tedy v hlavě zrodil nápad stát se písničkářem. Na cestě mu ale stálo několik překážek. Neuměl a ani nechtěl zpívat, stejně tak neuměl a nechtěl psát písňové texty. „Málo se toho změnilo. Myslím si ale, že jsem se zlepšil v písňových textech. Nikdy ze mě nebude zpěvák jako Vojta Dyk, s tím je potřeba k písničkám taky přistupovat. Psát si melodie tak, aby se mi dobře zpívaly,“ přibližuje.
I přesto podle něj nejdou některé věci opravdu zahrát. „Je to také otázka úpravy stylu. Člověk si hraní musí trošku zjednodušit,“ nastiňuje. Dlouho se mu taky zdálo, že využití cella jako akordického doprovodného nástroje je nemožné. Do té doby jej takto totiž použilo jen pár lidí, tvořili především meditativní nebo melancholickou hudbu. „Myslel jsem si, že to prostě nejde. Jenže stejně nemožné mi dříve přišlo zahrát Dvořákův violoncellový koncert. A nakonec jsem ho přece zahrál, byť jsem ho musel dlouho cvičit,“ říká písničkář.
Vyčítají mi, že jsem jako chameleon, říká Bende koncertující z obýváku |
S vážnou hudbou je však v kontaktu čím dál méně. „Je to škoda, někdy ale využívám úryvky. Například v písni Tanči jsem prosadil linku talentované brněnské operní zpěvačky Hany Cupákové,“ odhaluje.
Nyní navíc spolupracuje s absolventy jazzové interpretace a často jim v dokreslování písní nechává volnou ruku. „Domýšlí si do písniček prvky, které jsou na hraně vážné hudby. Někdy jim ale řeknu, že už je to trochu moc, a občas jde cítit, že je kvůli tomu můj akordeonista smutný. Myslím si však, že hudba je o hledání kompromisu,“ odůvodňuje.
Připouští, že už necvičí tak intenzivně jako dřív. „Teď už je to spíše účelové. Například před turné, novým singlem. Trpí tím má technika, která je nyní rozhodně horší než na konzervatoři,“ svěřuje se.
Nekomerční tah
První Čadkovo album bylo souhrnem prvotních písniček, druhé zase popové a různorodé. Třetí album, na něž se fanoušci mohou těšit na podzim, je však promyšlené od začátku až do konce. „Vymyslel jsem ho koncepčně, každá píseň v něm má svůj význam. Doufám, že si ho posluchači přehrají celé stejně jako třeba film,“ přeje si Čadek.
Myslí si, že právě toto album bude jeho zatím největším hudebním úspěchem. Přiznává však, že je to poněkud nekomerční tah. „Nejspíš nebude tak posluchačsky úspěšné, a proto to asi nebude styl, kterého bych se držel trvale. Naopak další album plánuji spíš zase popovější. Měl jsem ale vnitřní pud udělat něco takového,“ odkrývá motivaci ke vzniku nové desky, která se od předchozích výrazně liší.
Podle jeho slov bude hlavně o opravdovosti, naději, vnitřním boji člověka se sebou samým a o krizi, která postupně graduje spolu s naštváním, zahořklostí a agresivitou. Ty se pak promění v pozitivní sílu směřující k vylepšení a klidu.
Ani dvě muzikálové Thálie úspěch v hudbě nezaručí, ví zpívající herec |
Opravdovost je ostatně téma, kterým se poslední dobou zabývá. „Líbilo by se mi, kdyby lidé byli více opravdoví. Nechci ale, aby to znělo jakkoli spasitelsky. Především chci, aby se posluchači pobavili, aby si moje písničky rádi pustili v době, kdy jim udělají radost. Nemusím měnit svět,“ usmívá se.
A kdy si můžou fanoušci poslechnout písničkáře naživo? Čadek právě dokončuje přípravy jarního turné, které se uskuteční koncem března a v dubnu. „Možná ještě i v květnu, to se teprve uvidí. Mezi potvrzenými městy je zatím Praha, Brno, Olomouc, Karlovy Vary, Plzeň a Jeseník,“ poodkrývá nejbližší plány.
Mimo to kývl na zajímavou spolupráci s legendární skupinou Folk Team. Společně vystoupí v červenci na akci Folkové léto v brněnských Řečkovicích. „Taková nabídka se neodmítá. Těším se, že oslovím i starší publikum, které mě nemusí ještě znát,“ uzavírá písničkář.
