Čím si na delších cestách připomínáte domov?
Spíše to budou vzpomínky. Mám to postaveno tak, že když cestuji světem, toužím fotit a procházet si Českou republiku. A když jezdím nebo přednáším po Česku, mám zase touhu cestovat po světě. Skutečně jsem často v exotickém místě jako Nový Zéland nebo Patagonie a těším se, jak budu cvakat snímky někde kolem Brna, Vysočiny nebo na některé z českých vrchovin. Myslím si, že my fotografové máme takové kreativní vidění a umíme si různé vjemy přetransformovat do jiného prostředí. Často mám v přírodě určitý pocit uvědomění, že ta krajina u nás je někdy diametrálně odlišná a jindy zase velmi podobná. Když je to například v pouštích, tak si představuji, jak je u nás všechno svěží a zelené. Tam je to naopak monochromní.
Když se tady na lidi usmívám a zdravím je, většinou se na mě dívají jako na blázna a ženy si pak přitahují kabelku.
