Před pár desítkami let, kdy Martinek vyrůstal, vlastnil počítač v jeho rodné Strážnici málokdo. „Když pak začaly být počítače běžnější, spousta lidí v mém okolí, včetně mě, najednou chtěla dělat počítačovou grafiku,“ vzpomíná na svá dětská léta.
Bavilo ho kreslit, na střední škole se věnoval grafickému designu, postupem času ho však vedle umění oslovila také filozofie a později teologie. Povolání ke kněžství prožil během prvního semestru na vysoké škole, vysvětit se nechal v plzeňské diecézi Církve československé husitské a přes Písek, Milevsko, Plzeň či Brno se dostal zpět do Strážnice.
„A to jsem knězem původně vůbec být nechtěl,“ přiznává s úsměvem Martinek, kněz Církve československé husitské.
Nyní ho jeho poslání naplňuje natolik, že si možnost sloužit mše ve strážnické kapli sv. Rocha s římskokatolickou církví a strážnickou římskokatolickou farností usmlouval vzdor podmínce, že nebude pobírat kněžský plat. Přistoupil na ni prý rád. Kromě mší často slouží také pohřby a nedávno i první svatbu.
Pro všestranného muže jde nejen o návrat ke kořenům, ale také o další ze zastávek na jeho rozmanité cestě. Zprvu ho vedla uměleckými obory, na které nezanevřel, byť studium grafického designu nenaplnilo jeho představy; více než o počítačovou grafiku, kterou v oboru doufal najít, šlo o tradiční rukodělné výtvarné techniky jako linoryt, dřevořez nebo lept.
Přesto se v umění snažil dál najít sebe i své uplatnění. „Zjistil jsem, že existují i jiné než tradiční výtvarné disciplíny. Hodně jsem se v tom průzkumu hrabal a otravoval s tím své učitele. Ve výsledku jsem narazil na akční umění nebo taky umění performance,“ dodává.
Nakonec se rozhodl studovat v ateliéru Tomáše Rullera obor intermediální a digitální tvorby. Vyhovovalo mu, že do své tvorby dokáže zakomponovat i svou druhou vášeň, a to filozofii. Tvořil performativní přednášky, do nichž zapojoval i myšlenky z dějin filozofie.
U státnic zvládl teorii, očekávání přijímací komise však pravděpodobně nenaplnil zvolenou filozofickou performativní přednáškou. To mu zamezilo v pokračování studia tohoto oboru.
„Mohl jsem se znovu přihlásit na přijímací zkoušky pro navazující studium. Jsem ale hrdý člověk a ve studiu jsem již dál nepokračoval,“ líčí Martinek milník, který byl pro jeho další směřování – tehdy nevědomky – zásadní.
Osudové setkání
Ve stejné době se Martinek seznámil s Tomášem Machulou, tehdejším rektorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kterého zaujal. Machula mu umožnil přihlásit se na studium filozofie na teologické fakultě i po ukončení podávání přihlášek. Během prvního semestru pak Martinek prožil zmíněné povolání ke kněžství a vyslyšel ho.
„S Bohem lze bojovat, ale nelze tento boj vyhrát,“ konstatuje rodák ze Strážnice věcně ke svému životnímu rozhodnutí.
Ani další jeho kroky nebyly právě obvyklé. Zalíbilo se mu totiž starokatolictví, které však v Česku není prominentní. Vysvětit se tedy nechal v plzeňské diecézi Církve československé husitské. Sloužil v různých městech, mimo jiné i v pečovatelském domě.
Kněz, který obléká montérky. Papež ocenil hodonínského děkana čestným křížem |
„Poté došlo v plzeňské diecézi k určitému krachu, a tak jsem přešel do brněnské, kde pro mě ale není místo,“ povzdechne si. Proto se domluvil ve Strážnici.
Mše slouží čelem k oltáři a zády k lidu, což bylo běžnou praktikou před druhým vatikánským koncilem. Takové volbě nahrává i uspořádání kaple, kde je oltář situován až u stěny. Původně kaple sv. Rocha sloužila jako hřbitovní kaple, přesto zde Martinek pohřeb ještě nevedl.
Cítí, že svým sklonem ke katolickým přístupům své církvi není příliš po chuti, a vnímá požadavek, aby byl víc protestantský. Přesto Martinek říká, že svou církev vidí do jisté míry jako českou obdobu anglikánů. Vzešli z římskokatolické církve, a mají tak k ní skutečně blízko. „S historickým husitstvím naopak nemáme nic společného,“ míní.
Domnívá se, že je potřeba církev i její přístupy zmodernizovat, aby se k ní vrátili mladí lidé a zastavil se odliv věřících.
Teolog musí mít zaujetí
Zájem o umění, filozofii i teologii má mladý kněz i nadále. Hlavní rozdíl mezi teologií a filozofií vidí v přístupu lidí.
„Filozofii může dělat i morální deviant. Někdo, kdo se neřídí pravidly, která přednáší. U teologa se předpokládá, že to bude věřící člověk. Teologii nelze dělat bez nějakého vnitřního zaujetí. Používá totiž jazyk, který mluví z nitra člověka. Ale stejně tak je spousta teologů nedokonalých a hříšných,“ povídá Martinek. Míní, že se často zapomíná na to, že jedním z hlavních přístupů k filozofii by měly být srdce a intelektuální vášeň.
Aktuálně se své vzdělání snaží promítnout do doktorské práce, která nese název Performativita jurodivosti – filosoficko-teologická výzva.
30. září 2023 |
