Ten má své „doma“ přímo ve městě na Hodonínsku a od roku 2018 je navíc i na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Kolekci Modrotisk stvořila jako klauzurní práci ve třetím ročníku oboru Móda, styling, média čtveřice Tereza Blažková, Viola Gajdošová, Nela Svrčinová a Natália Turkovičová z vlastnoručně navrženého a vytvořeného vzoru modrotiskové tkaniny s motivy české fauny a flóry. Studentky nejenom oděv navrhly a ušily, ale také samy potiskly materiál před šitím. Kolekce navíc vznikla ve spolupráci přímo se strážnickou modrotiskovou dílnou.
„V soutěži byly i jiné zajímavé výtvory, nicméně šlo na nich vidět, že jsou středoškolské. Je samozřejmě náročné něco dobře ušít, ve Strážnici se právě na tohle snažíme dávat důraz. Spousta místních žen na naší škole dříve šití studovala, s městem je spjatá i tradice výroby košil,“ popisuje umělecká vedoucí kolekce Johaníková Presová, která žákyně do soutěže přihlásila.
Porota, v níž také sama zasedla, kromě jiného ocenila právě preciznost šití. „Dokonce mi ostatní nevěřili, že kousky studentky ušily samy. Teoreticky jim samozřejmě pomáháte, ale vytvořit oblečení musí samy, na to se v soutěži klade velký důraz,“ upozorňuje.
Dvě barvy nejsou mnoho
Samotná tradiční technika modrotisku je podle jejích slov poměrně omezující, pracuje totiž pouze se dvěma barvami. „Chtěla jsem, aby oblečení nepůsobilo tak folklorně. Mám totiž pocit, že lidé, co s modrotiskem pracují, zůstávají u kolových nabíraných sukní s květinovými vzory. Neříkám, že jsou špatné, bývají nádherné, ale chtěla jsem, aby holky oblečení zmodernizovaly jak vzorem, tak samozřejmě střihem,“ líčí a dodává, že modrotisk tak má určitě své místo také v současné módě.
Každá studentka tedy vytvořila kousek oblečení s jedinečným autorským motivem, využily při tom látky z bavlny, lnu či kopřivy. „Kolekce jim zabrala určitě minimálně dva měsíce, jen vytvořit látku trvalo celkem asi osmnáct hodin. Zkušenost je to podle mě ale nezapomenutelná, odnesly si z ní trpělivost, viděly, že všechno není hned,“ míní.
Sukně „modračky“ vydržely, ženy je nosily nejen pro parádu, ale i při práci |
Jedna z dívek obtiskávala rostlinu lnu, další dokonce vytvořila klasickou dřevěnou raznici. „A pak jednu látku žákyně tiskla bramborem, to bylo také velice zajímavé. Posledním motivem byl brouk, ten je namalovaný štětcem,“ líčí Johaníková Presová vzory, se kterými její svěřenkyně zabodovaly.
„Například u košile s brouky jsme si nejdříve nakreslily návrh na střihový papír a pak složitě a dlouho řešily polohování střihu na látce. Stálo to však za to, najít tu rovnováhu. Je to svým způsobem spojení řemesla a umění,“ říká.
Také smetanově bílá
Zároveň studentky zjistily, že vzor látky nemusí využít prvoplánově. „Snažily jsme se do kolekce dostat další barvu, smetanově bílou, modelu velmi pomůže, když není celý z modrotisku,“ vysvětluje.
A důraz také kladla na využití přírodních materiálů. „Ty jsou samozřejmě dražší a složitější na zpracování, ale výsledný efekt je nenahraditelný. Jakoukoliv umělou látkou bychom celou práci shodily. Z polyesteru totiž podle mě ještě nikdy nic dobrého nevzniklo,“ směje se. Sama přitom kolekci inspirovanou folklorem v době středoškolských let také vytvořila.
Nedávnou zmínku ve Vogue považuje za velký úspěch. „Měla jsem obrovskou radost, studentky samozřejmě také, hlavně z toho, že se jim něco takového podařilo už na střední škole. Byla to taková pěkná tečka pro všechny. V závěru školního roku mají absolventskou přehlídku a myslím si, že určitě stojí za navštívení,“ uzavírá.
6. února 2023 |
