Jakou má munice pohřbená pod zemí životnost? Hádám, že se jen tak nezkazí.
Musím opakovat slova svých starších a zkušenějších kolegů: Nalezená munice obsahující účinné náplně zůstává nebezpečná i po mnoha desetiletích.
Ale například munice z první světové války by už nemusela být schopná exploze, ne?
Pro ni to platí samozřejmě též. I ta může být pořád ve velmi dobré kondici. Své by o tom mohli vyprávět kolegové z Belgie a Francie, kteří na tamních někdejších bojištích, právě z první světové války, pořád evidují časté nálezy. A to nejen konvenční munice, ale i dělostřeleckých granátů obsahujících bojové otravné látky. Například yperit.
Máte kvalifikovaný odhad, kdy by asi tak mohla být munice v zemi definitivně zneškodněná na základě přírodních procesů?
Pokud máte na mysli jen přírodu a rozklad materiálu formou oxidace, bude tisíc let pořád málo. Takový tříštivo-trhavý dělostřelecký granát ráže 75 milimetrů ztratil korozí od druhé světové války na průměru zhruba jeden, jeden a půl milimetru. Při síle stěny 12 až 15 milimetrů. Takže na přírodu nespoléhejme. A nezapomínejme, že tu stále zůstává účinná náplň. Trhavina a iniciátory. Jak s kolegou říkáme: Tritol a diamanty jsou věčné.
Nebezpečí se podceňuje
Pátráte někdy, například ve spolupráci s historiky, po tom, jak se munice na daném místě vyskytla?
Samozřejmě. Dost často využívám i archivní materiály. Nedávno jsem připravoval podklady pro akce v Pardubicích a v Plzni. K takovémuto pátrání se s úspěchem dají využít mapy dopadů leteckých pum, případně vyhodnocovací fotografie bombardovaného území. Právě k Pardubicím jsem před nedávnem získal mapku zákresů dopadů, pravděpodobně pochází od Luftschutzu, protektorátní služby protivzdušné ochrany.
Jak moc pečlivé jsou naše úřady, jde-li o pyrotechnický průzkum před stavební činností?
Snad jen Plzeň u nás funguje tak, jak by to mělo být. Před nedávnem se našla sovětská stokilová letecká puma při zemních pracích v centru Liberce. Bez předchozího pyrotechnického průzkumu. A přestože se ví, že byl Liberec v květnu 1945 bombardován sovětským letectvem. Ale letecká puma se před časem našla bez předchozího průzkumu i v Plzni.
Proč jsou podle vás úřady tak liknavé?
Přijde mi, že některým úředníkům je prostě jedno, jakým rizikům jsou lidé okolo stavby a ostatní obyvatelé vystaveni. Jen pro porovnání, v Německu nelze bez pyrotechnického průzkumu začít stavět. Musí ho mít každá stavba. Pochopitelně, bojová činnost na německém území byla mnohem intenzivnější, ale i tak.
Kde byste si u nás základy pro dům bez pyrotechnického průzkumu raději nehloubil?
Nelze opomenout okolí tehdy nejvíce bombardovaného místa protektorátu, chemické továrny v Záluží u Mostu. Svrženo tam bylo 22 500 leteckých pum. Rizikových míst bych však mohl zmínit víc. Stavební úřady nebezpečí bohužel mnohdy nechtějí vidět, nebo ho zlehčují. Jinak by tak často nedocházelo k poměrně hlubokým zásahům do terénu bez pyrotechnického průzkumu.
Dá se říct, že téma munice z válek poslední desetiletí „spalo“ a že dnes se z něj stává téma až s tím, jak expanduje nová zástavba na předměstí a do polí?
I tak by se to dalo vyjádřit. Víte, mnohdy se o oné spící hrozbě vědělo, ale řešilo se to, až když se začaly stávat průšvihy. Jako například na Břeclavsku, kde došlo k několika úrazům a úmrtím kvůli amatérskému rozebírání munice ze zrušeného skladu. Až poté se plošně asanoval.
Kde vás nález nevybuchlé munice překvapil?
Nezvyklý byl například nález leteckých pum u Krásného pole. Jedna, stokilová, byla sovětská, dvě, pětasedmdesátikilové, německé, ale byly na nich použity sovětské zapalovače, ještě k tomu nevhodným způsobem, takže selhaly. Před lety jsme dělali s kolegou průzkum u Kaplice v lomu, kde byla skautská základna. V roce 1945 tam americká armáda svezla opuštěnou munici německého vojska. V kamenolomu se to pokusili odpálit, ale nepovedlo se to na sto procent, část munice tedy rozházeli po okolí. Náš průzkum zahrnoval tábořiště, část Malše a přilehlou oblast lesa. Po okolí i v říčce byly rozházené dvacetimilimetrové náboje, samostatné střely, několik dělostřeleckých granátů 75mm. Přímo pod jedním z táborových ohnišť, v hloubce nějakých pětadvacet třicet centimetrů, jsme poté nalezli pětasedmdesátimilimetrový dělostřelecký průbojný granát.
Kde jsou u nás naopak místa, na nichž se s výskytem nevybuchlé munice počítá? Jistě mezi ně patří vojenské cvičební prostory, vybuchlé muniční továrny, bojiště…
Ano, například v Ralsku a oblasti Milovice-Mladá je nařízením vlády stanoven pyrotechnický průzkum přímo v katastru obcí. S ohledem na rozsáhlé aktivity československých, německých a sovětských vojsk. Mezi další patří bombardovaná území z období druhé světové války Praha, Plzeň, Brno, Pardubice. Výskyt munice se předpokládá i v objektech zrušených vojenských posádek nebo armádních skladů. V roce 1945 probíhaly vojenské operace například na Ostravsku, máme i místa menších bojových akcí z roku 1945.
Naše mapa je tedy potenciálně nebezpečnými lokalitami docela zaplněná.
Onen seznam jsme přitom určitě ještě nevyčerpali. Můžeme uvést i vybuchlé muniční sklady, ať už z války, jako je Boří les nedaleko Břeclavi, nebo nedávné doby, jako je sklad ve Vrběticích. Dále to jsou aktivní vojenské výcvikové prostory, ty jsou především v armádní kompetenci. Je však potřeba zachovat nadhled. Už se nám mnohokrát stalo, že takovéto lokality vydaly množství kovových předmětů, ale nikoliv nevybuchlou munici. A tu lze mnohdy naopak nalézt na místě, kde by ji člověk nečekal.
Detektor, nejlepší pomocník
Je nebezpečnější opuštěná munice, nebo vystřelená – nevybuchlá?
Ke každému nálezu munice je nutno přistupovat obezřetně a s respektem, ale nebezpečnější je rozhodně ta vystřelená a nevybuchlá. Došlo u ní k odjištění bezpečnostních prvků. A přitom nevíte, z jaké příčiny selhala a nevybuchla.
Že je vaším velkým pomocníkem detektor, tuší asi každý. Co vše však dovede?
Pokud mám v ruce klasický detektor kovů, ohlásí mi minci v hloubce asi 25 až 30 centimetrů. Kovový ruční granát, a ten mě samozřejmě zajímá mnohem víc, s ním najdu 40 centimetrů a dělostřelecký granát ráže 105 milimetrů až 75 centimetrů pod zemí. Hloubkový detektor kovů dovede najít dvacetilitrový kanystr nebo leteckou pumu jeden a půl metru pod zemí, potrubí o průměru 400 milimetrů ve třech metrech. Není určený pro hledání malých kovových předmětů, takže vás neobtěžuje drobnými signály.
K dispozici však máte i magnetometr, že?
V posledních letech přicházejí ke slovu čím dál více. Umožní poměrně rychlé zpracování větších ploch, máte možnost softwarově vidět prostor, který jste zpracoval, případně lehce odfiltrovat povrchovou vrstvu, a tím si zvýraznit hlouběji uložené detekované předměty. Na konci procesu však vždy zůstane v zemi zapíchnutá značka a vy berete do rukou detektor pro dohledání a lopatu.
Nakolik je pyrotechnický průzkum lokality úspěšný, definitivní? Dá se s jistotou říct, že když po hodinách či dnech dřiny odložíte detektory, je na sto procent čisto?
Ano, tak to musí být. V závěrečné zprávě stvrzujete, že jste nenašel žádnou munici a že stavebník nebo majitel pozemku může provádět zemní práce. Případně mu zemní práce povolíte do určité hloubky v terénu s ohledem na zadání a hloubku měření při průzkumu.
Při průzkumech velkých ploch někdy může pyrotechnikova práce připomínat houbaření mimo sezónu, ne?
Celkem trefné přirovnání. Když delší dobu nic nenacházíte, začínáte znovu kontrolovat detektor, jestli je správně nastavený, jestli je vše zapojené, jak má být… Nebo se dostanete na plochy, kde kopete plechovky, kusy plechu, kovové smetí…
Pavel BulíčekVede společnost AZ PYRO, která se zabývá pyrotechnickými průzkumy. V oboru pracuje od roku 2003. „Z větších akcí jsem se účastnil průzkumu na D47 od Lipníku nad Bečvou po Odru, část obchvatu Opavy, rychlostní komunikace I/11 od Ostravy po Hrabyni, obchvat Moravských Budějovic. |
Spěch se však nevyplácí…
Rozhodně ne při této práci. Vždy si říkám: Jestli to tady počkalo od války osmdesát let, patnáct minut nebo hodina navíc už na nic vliv mít nebude.
Dá se vyjádřit, jak často vyjíždíte do terénu „zbytečně“, protože pod zemí odpočíval jen kus šrotu, ne munice?
Zaměření naší práce nedává prostor pro spekulace, jestli to je zbytečné, nebo ne. Víc je samozřejmě zakázek, kdy se nenajde nic nebo jen neškodné fragmenty munice. Ale i to k tomu patří. Mnohdy je sám zadavatel průzkumu zklamaný, že nám vlastně platí za práci, i když jsme nic nenašli. Ale kdo je rozumný, chápe, že udělal pro bezpečí svoje, dělníků a sousedů, co mohl. A že může bez rizika stavět a pohybovat se ve vyčištěném prostoru beze strachu, že se časem někde něco objeví.
Příroda nebezpečí nevyzradí
Když se podíváte na lokalitu, kterou máte prozkoumat, co je pro vás zřejmou předzvěstí komplikací? Svažitý, podmáčený terén, bujná vegetace, ruiny staveb?
Ano, uvažujete logicky. Hlavní problém je bujná vegetace, tu je třeba odstranit nebo zredukovat, odpadky, zbytky oplocení, konstrukční prvky budov…
Při vyhledávání v terénu se orientujete jen podle detektorů? Jsou indicií například stromy pokroucené v důsledku toxických chemikálií unikajících z výbušniny?
Kdepak, příroda se s takovou zátěží alespoň na první pohled vyrovnává velmi dobře. Žádné takové deformace jsem na porostu zatím neviděl. Terén vám může napovědět, ale nakonec musíte věřit detektoru a svým zkušenostem.
A spočívá hledání vždy jen v procházení terénu s pištícím detektorem?
Většina lidí má pyrotechnický průzkum spojený s vidinou pyrotechniků mávajících „minohledačkou“. Pyrotechnický průzkum však může vypadat i tak, že ve spolupráci s bagristou pyrotechnik změří detektorem vrstvu zeminy, a pokud nevyšle pozitivní signál, je následně odtěžena. A podobně se postupuje dál, hlouběji. Specifická práce je ve vodě.
Takže se z pyrotechnika stává potápěč?
Ideální je provést pyrotechnický průzkum magnetometrem, když je hladina zamrzlá. Jinak se měří ze člunu. Případně se hladina sníží odpuštěním, pak však přichází nepříjemná část, procházka bahnem. Ve Staré Vsi pod Ondřejnicí, kde se čistilo koryto říčky, jsme sice našli dvě ruské dělostřelecké miny ráže 82 milimetrů, ale vykoupal jsem tam i detektor. Můj kolega kdysi v Malši u Kaplice pokřtil dva.
Dokážete spočítat nebo odhadnout, jak velkou rozlohu jste za svůj život „zbavil smrti“?
Vím, že někteří kolegové na tom v skrytu duše lpějí. Já se však statistiku nikdy vést nesnažil. Asi to budou stovky hektarů.
Rekordům a předhánění se v největším nálezu tedy nefandíte?
Zavání to poměřováním ryb mezi rybáři. Ano, mám v paměti například nález padesátky nábojů, osmaosmdesátek pro flak, u Opavy. Tři kusy leteckých pum za jeden den u Krásného Pole na Ostravsku nebo měsíc a půl strávený v blátě píseckého rybníka. Spíše si však v paměti nesu zážitky z práce s letitými kolegy, z krásy přírody u nás i na Slovensku.
