Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Aby se muž necítil ponížený aneb Indiánské léto

  13:04aktualizováno  13:04
Přijely k nám indiánky. Minulé úterý četla na Měsíci autorského čtení Eden Robinson, napůl z kmene Haislů, napůl Heitsuků, majitelka tak nádherného, srdečného a bezprostředního smíchu, že bychom jí odpustili, i kdyby říkala samé fráze o utiskovaném indiánském lidu.

Ilustrační foto | foto: Barbora ŘíhováiDNES.cz

A ona je navíc neříkala, naopak nám posloužila několika milými historkami a jednou svou oblíbenou pohádkou, kterou milovala jako dítě. Prý chtěla být astronautkou (nejspíš by se stala první indiánskou vesmírnou cestovatelkou v lidských dějinách), ale v sedmnácti si uvědomila, že už nikdy nevyroste do požadované výšky, i začala psát o běžném životě v indiánské komunitě.

. Na kafi

Diář Jany Soukupové Jana Soukupová

Vyprávěla nám třeba, že v jejich kmeni se jméno, které dítě dostane při narození, dědí po některém rodinném předkovi. Například její sestra se v překladu jmenuje Vrácený náčelník. Vysvětlení bylo kouzelné. Prabábu, po níž jméno zdědila, pojal za svou choť mocný pohlavár sousedního kmene a velmi se do sebe navzájem zamilovali. Jenže náčelník už byl ženat s jinými pěti ženami - a ty začaly na favoritku strašně žárlit. Veta bylo rázem po rodinné pohodě, a tak se manžel nakonec - byť s velmi těžkým srdcem - rozhodl, že se s milovanou ženou rozvede a vrátí ji její rodině.

Což ovšem znamená pro odvrženou dívku strašnou potupu. A tak - aby jí zajistil patřičnou úctu - udělal z ní také náčelníka. Jako vrácená náčelnice přinesla s sebou prabába do rodiny i nové jméno.

Eden Robinson se pak své babičky ptala, jestli i její jméno, které znamená v překladu z indiánského jazyka Big Lady, má za sebou také tak krásný příběh. Babička se prý jenom zaškaredila a řekla: "Neptej se, nemá."

A Edenina oblíbená pohádka? Je o tom, jak škeble zachránily svět. Dětem se hraje s jednoduchými maňásky navlečenými na prsty. Na počátku věků prý hořel na zemi obrovský oheň a lidé, zvířata i rostliny měli strach, že všichni shoří. Škeble se tedy odhodlaly k činu. Obstoupily oheň a když jim jejich náčelník zavelel, všechny naráz do výhně plivly - a požár uhasily. Tak zachránily celý svět. Jednoduché a milé, přímo ty škeble vidím.

Jo, a ještě jsme se dozvěděli, že na indiánské dveře se neklepá, protože tím člověk dává najevo své nadřazené postavení a mohl by domácí urazit. Místo toho návštěva hlubokým hrdelním hlasem do otvíraných dveří zahalasí jakési Jooo, což znamená prostě ahoj.

Nedokázala jsem si představit, že by indiánka z kmene Stó:lo Lee Maracle, která četla svou povídku o dva dny později, mohla mít větší charisma. Ale ona je setsakra měla. Díky téhle "čtyřnásobné matce i babičce" jsem poznala neuvěřitelnou kombinaci indiánské Virginie Woolfové (která ve svém textu dopodrobna rozebrala každé citové hnutí mezi matkou a jejími krásnými dcerami) a dokonalého ztělesnění archetypálně svobodné "divoké ženy".

Zpívala nám v jazyce svého lidu a vyprávěla, jak dětem místo pohádek četla Dickense a Shakespeara, "aby ji čtení taky bavilo", o kanadské vládě, která "si hraje na našem dvorečku, dobrá tedy, ale mohla by se s námi alespoň podělit o hračky", nebo o tom, jak je pro indiána důležitý západní vítr, který je zároveň dechem, v němž se tají hlas - a sdělení.

A po skončení oficiální části jsme si pak u piva a dýmky míru (startky a kanadské cigarety s těhotnou holkou místo našeho "varujícího ministra zdravotnictví" na krabičce) popovídaly o věcech opravdu nejdůležitějších. Že zlobivým dětem je třeba říkat, jak jsou skvělé a jak je milujeme. Že "dcery nám vždycky zůstanou" a pokud se nám odcizí syn, pak si při troše štěstí najde dobrou ženu, které vždycky můžeme zavolat a znovu přes ni navázat kontakt.

Ovšem nejvíc mě dostalo líčení, proč musí indiánka umět tančit a zpívat. Její manžel se totiž občas rozzuří, začne řvát, bít kolem sebe a strašně tím vyplaší děti. V té chvíli správná indiánská žena v tanci a zpěvu ukáže své pravé umění. To musí být natolik přesvědčivé, aby muže zklidnilo, upoutalo jeho pozornost a utišilo i děti. Když se to však podaří, může se muž cítit ponížený. Proto se k němu dobrá žena nakonec nakloní a vdechne mu zpět do úst ztracenou sílu.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Putování Ze sklepa do sklepa ve Velkých Bílovicích nabízí jedinečnou možnost...
Novela vinařského zákona působí zmatky, proti podvodníkům však pomohla

Už půl roku platí mnohými kritizovaná novela vinařského zákona. Její iniciátoři ji prosadili hlavně proto, že chtěli omezit falšování vína a potírat černý trh,...  celý článek

Ilustrační snímek
Muž se před strážníky svlékl. Potom jim vyčetl, že je polonahý

V poutech v úterý ráno zamířil na záchytnou stanici sedmadvacetiletý muž, který se hádal s brněnskými strážníky kvůli svému ošacení. Sám se před nimi svlékl do...  celý článek

Příznivci vojenské historie si každý rok v říjnu připomínají ve Slatině památku...
Připomněli si jediného amerického vojáka, který za války zemřel v Brně

Willam L. Kiggins byl americký letec, kterého jako jediného sestřelili Němci za 2. světové války v bojové akci nad Brnem. Jeho památku si o víkendu letos...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.