Ta ženská je úplně mimo.

"On ale nemá žádné certifikáty na rozdíl od chův a hospodyň, které školením prochází."

Myslíte že člověk který dělá takové univerzální práce jako vaše hloupé přišroubování poličky až elektroinstalace, plyn, voda atd., že nepotřebuje třeba vyhlášku 50/1978 Sb a jiné školení a zkoušky.

Miluju ty řeči o druhé směně žen, když přijdou domů z práce. Si asi paní autorka knihy myslí, že každý chlap po práci sedne na gauč, nebo zajde na jedno a manželky doma kmitají. To je dnes myslím blbost a ani já, ani moji známí to tak jistě nemají. Prostě se s mojí drahou polovičkou o ty práce dělíme. Samozřejmě, že opravy domu, auta, štípání dříví a jiné těžší práce zastanu já a žena víc vaří a uklízí. Ale děti nás chtějí oba.

Na chůvu za 130 na hodinu prostě nemám dost peněz.

Jsem fakt exot?

A co když bydlí rodina v bytě? Ženě vaření, praní a úklid neodpadne, ale každodenní "chlapské" práce v bytě skoro nejsou. A že by se muži hrnuli do dělby práce jsem si tedy nevšimla.

Já tedy jednoznačněčnpozoruji absenci mezigenerační soudržnosti. Zatímco nás s manželkou, jako malé, velmi často hlídaly babičky a trávili jsme u nich velkou část prázdnin a naši rodiče se tedy mohli věnovat své práci a svým koníčkům, tváří se jak moje máti, tak i tchýně, že si na to nepamatují a zcela sobecky se nadále věnují samy sobě.

Aby bylo jasno, nepředstavuji si, že se nám budou permanentně starat od děti, ale oni nechctějí a nestarají se ani občas. Divné. Proto si raději najmeme chůvu, když chceme jít do kina, nebo divadla, než se doprošovat babiček.

Nicméně boží mlýny melou. Zatímco my jsme své babičky měli opravdu rádi a jezdili jsme za nimi i dospělosti a pomáhali, jak mohli, od našich dětí se se jejich babičky něčeho podobného nedočkají. V podstatě jsou to pro ně cizí lidé. Smutné, ale fakt. Z rozhovorů s kolegy v práci i sousedy jsem pochopil, že naše rodina není žádná výjimka. Zřejmě prarodiče příliš rozmazlili a zesobečtěli své děti, naše rodiče,

odchod babiček do důchodu se razantně posunul, místo hlídaní vnoučat hákujou v kolbence aby měli na nájem

Nikdo se nestará 24 hodin. Člověk obvykle také něco spí.

Proč to máme brát jako selhání? Máme se o svoje seniory v potu tváře nekompetentně starat a všechno hodit za hlavu? Nebo radši zkusit vydělat o něco víc a zaplatit jim odbornou péči?

nejen v potu tváře, ale také nervózně a uštvaně ... přilítnout k rodičům, rychle vytřít a ohřát oběd a utíkat domů či do práce ... anebo tohle nechat charitě, a v klidu si s nimi posedět u kafe a fotek.

Placená péče na rozdíl od těchto přísavek, které nic neprodukují, má neoddiskutovatelný smysl.

Já bych řekla, že ta knížka je nesmyslem.... Už proto, že dává dohromady agentury které venčí psy a agentury, které zajišťují domácí péči o seniora..... Lidé tyto věci vnímají velmi, velmi rozdílně.... A v agenturách zajišťujících osobní asistence a pečovatelství jsou i muži.

Tak jak to pojala tato socioložka z toho nemohlo vylézt nic než souhrn věcí, které dohromady tvoří od skutečnosti velmi vzdálený blábol.

Souhlasím, že se může zdát jako nesmysl dávat dohromady péči o zvířata a lidi. Ale to jenom na první pohled. Na druhý pohled už to smysl začíná dávat. Je to opravdu jenom o tom, že lidi stále můžou mít psychologický blok svěřit péči o svého blízkého, nebo třeba "jenom" o zvíře, někomu jinému. A o tom je potřeba mluvit - aby to nebylo nějak "tabuizované" téma, aby se o tom mluvilo, aby se ten blok odstranil.

A co se mužů v sociálních službách týká, tak to jsou čestné výjimky. Troufám si říct, že 98 % pracovníků jsou ženy.