Libor Zábranský, majitel Komety: Vůbec netajím, že jsem brněnský patriot. Nedovedu si představit, že bych měl žít jinde, než tady nebo na jižní Moravě. Hrdý jsem na Kometu, na její historii a hráče, kteří něco dokázali. Třeba Bronislav Danda, Vlastimil Bubník nebo Josef Černý. Mám rád brněnský patriotismus, je to naše specifikum.
Daniela Ďurišová, úřednice: Nikdy bych Brno neměnila. Mám tady rodinu, známé, kamarády, práci. Mám pocit, že každého, na koho narazím, znám.
Zuzana Pecňová, koncipientka: Bydlím v Žabovřeskách, kde bydlí spíše starší lidé, kteří se starají o své okolí. Na Brno jsem hrdá. Je to studentské město a má pěkné centrum. Rychle se dá kamkoliv dostat. Lidé jsou skvělí, mám pocit, že město působí mladě.
Ondrej Dedek, student: V Brně je hodně pracovních nabídek. Ale vadí mi neosobitý přístup mezi lidmi. Každý má to svoje, každý si jde za tím svým. V menším městě bych však bydlet nechtěl.
Jitka Málková, knihovnice: Pocházím z malé vesnice a jsem ráda, že jsem se do Brna mohla dostat. Není tak velké jako třeba Praha a i lidé jsou příjemnější. Líbí se mi centrum a brněnská přehrada.
Růžena Hajnová, sexuoložka: Často říkám, že žiju na dálnici D1. Jsem důkazem toho, že každý Pražák je trochu Moravák. A naopak. Ale v Brně se nežije špatně a docela se mi tady líbí.
Čtěte v magazínu DNES
Brnu a tomu, jak je oblíbené a jak se v něm žije, se bude věnovat i čtvrteční Magazín MF DNES.
Petr Oslzlý, ředitel Divadla Husa na provázku: Těší mě, že Brno chce být městem velkého mezinárodního divadelního festivalu, jehož projekt brněnská divadla společně předložila primátorovi a on jej přijal. Brno tak má šanci mít další evropský rozměr. Ale úplně na vše hrdý nejsem. Vadí mi, že pomník Rudé armádě, která nás osvobodila, zostuzuje v Králově poli srp a kladivo, symbol komunismu, který nám ničil životy.
Josef Cupák, prodejce: Líbí se mi brněnská hantýrka. Když jsem někde jinde seděl v kavárně a slyšel jsem přes stůl brněnskou řeč, byl jsem spokojený.
Milena Flodrová, historička: Samozřejmě, že jsem na Brno hrdá. Celý život mám spjatý s Brnem a jeho historií. Je pro mě osudovým městem a raduji se z každého jeho úspěchu. Na otázku, zda je to maloměsto, se ptám, proč by to mělo být špatně. Mně to tak víc vyhovuje. Nanejvýš půl milionu obyvatel a pak už ani ránu. Potom už je to příliš neosobní město. Mám radši, když je takové přehlednější.
Maria Krajčková, na mateřské dovolené: Když Brno člověk pozná, tak není veliké, je to spíš velká vesnice. Ale je fajn, že je všechno na jedné kupě a člověk nemusí utíkat za vším mnoho kilometrů.
Julie Nestrojílová, důchodkyně: Z Brna bych se nestěhovala ani omylem. Za každým rohem je totiž zeleň, je tady krásně a s velkou Prahou se žití v Brně vůbec nedá srovnat.
Jan Šustera, majitel restaurace Lamplota: Brno je zlatý střed, mám tu celou rodinu a kamarády. Mrzí mě, že se tady nedá jít nikam na velký sportovní zápas. Sláva Zbrojovky a Zetoru je pryč. I když se lesk Komety teď trochu vrací.
Jana Drápalová, zastupitelka za SZ: Snažím se aktivně pracovat, abych hrdá být mohla. Brno má úžasnou vlastnost - je ideálně velké. Není to žádné velkoměsto, ale zároveň je dost velké na to, aby poskytlo dostatečnou nabídku pracovních míst. Zároveň tady nejsou problémy, se kterými se musí potýkat maloměsta.
Ivana Kožená, důchodkyně, maminka operní pěvkyně: Moc se mi tu líbí, bydlím v krásném místě a jsem zde spokojená a šťastná. V Maloměřicích můžu chodit k řece se psem, mám tady klid. Brno je přátelské město, všechno tady znám, je domáčtější. Cítím se tu opravdu doma, i když nejsem rodačka z Brna.
Pavel Číča Jelínek, propagátor hantecu: Hrdý jsem. Brno je takové nejmenší maloměsto. Často se tady vůbec nic neděje, všechno se stahuje do Prahy. Potřebovalo by to oživit, ale nejdřív se musí najít nějaké osobnosti, které by se toho chopily. Mladí se spíš věnují práci a vydělávání peněz. My za mlada jsme měli pořád nějakou zábavu.
Irena Výletová, důchodkyně: V Brně bydlím padesát šest let a jsem na město opravdu hrdá. Chtěla bych, aby se ještě víc spravovalo, i když ty opravené domy už jsou právem chloubou města.
Typičtí Brňáci pózovali pro Magazín o Brně"Mám čas deset minut," oznámil rezolutně primátor Roman Onderka redakční fotografce Nguyen Phuong Thao. On a dalších sedm známých osobností se pak vměstnalo na horní terasu Domu pánů z Lipé. Sešli se ke společnému snímku pro čtvrteční Magazín MF DNES, který vyjde zítra a jehož hlavním tématem je Brno. A proč vybrala MF DNES právě těchto osm lidí jako zástupce "typických Brňanů"? "Fotografie je jakousi novinářskou zkratkou na téma Brno. Měli to být lidé typičtí pro Brno, jak svým postavením a aktivitami, tak třeba prací. Proto řidič šaliny a soudkyně jedné z celostátních právnických institucí sídlících v Brně," vysvětlil vedoucí brněnské redakce MF DNES Karel Škrabal. Deset minut rychle uplynulo a fotografka uklidila objektivy. Rázem nikdo nikam nespěchal. V pozadí se ve slunci leskly věže kostela svatého Michala a silueta Špilberku. Motocyklový závodník Karel Abraham to vidí jasně. "Fakt mám tohle město rád, za Sydney bych ho nevyměnil." Je mu dvacet. Ale všichni mu to věří. Osm osobností si nakonec potřáslo rukama. Znají se a nad střechami domů zní vtípky, smích a pozvánky na kávu. Brno je malé, na tom se shodli všichni. Herec Břetislav Rychlík naposled dme hrdou hruď se zparodovaným logem Brna a doufá, že červená značka bude na fotce vidět. A soudkyně tvrdí, že Praha je zcela nezajímavá. Proč? O tom až ve čtvrtečním Magazínu MF DNES. |
