Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Architekti se trumfují, to ale není náš případ, říká tvůrce Archeoparku

  10:12aktualizováno  10:12
Kdyby maminka uchazeče o studium na brněnské architektuře Radko Květa nedonesla v roce 1974 bonboniéru asistentce děkana, možná by se její syn nestal architektem a „nenamaloval“ by se svým kolegou Pavlem Pijáčkem Archeopark v Pavlově.

Kromě architektonických návrhů tvoří Radko Květ také obrazy. Letos měl spolu s Valérem Kováčem výstavu v brněnské Galerii F. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

O netradiční stavbě zapadající do krajiny Pálavy letos hodně mluvili odborníci i laici, psaly o ní prestižní publikace a sbírala ceny doma i v zahraničí. „Když jsem stál na pomyslné bedně a přebíral Českou cenu za architekturu, děkoval jsem i své matce, která se jedinkrát v životě dopustila korupčního jednání, ale už je to 43 let, takže je to promlčené,“ směje se Radko Květ.

Fotogalerie

Čím to je, že je pavlovská stavba tak v kurzu?
Takových u nás asi moc není. Ne že by tu nebyli kolegové, kteří by to nezvládli, ale možná že jsme byli ve správný čas na správném místě. My jsme kdysi dávno na pavlovský archeopark dělali studii, a tím to pro mě skončilo. Myslel jsem si, že to vyšumí, ale dopadlo to jinak. Investor, což bylo Regionální muzeum v Mikulově, zřizované krajem, se poptával dál a dokázal sehnat dotace z evropských fondů, jinak by na muzeum nikdy peníze nebyly.

Stálo kolem sta milionů korun. To je hodně, nebo málo?
Vlastní objekt přišel asi na 65 milionů. Na 40 milionů infrastruktura, technologie, programy a expozice. To na takovou stavbu není mnoho.

Když jsem viděla archeopark poprvé na fotografii, přišlo mi to, jako kdyby obr sebral kusy stavebnice a rozhodil je na louku. Ale pak na místě jsem cítila, že je v tom určitý řád. Jak to tedy je?
Prostě to tak vyšlo. Architekti se trumfují, kdo udělá větší, širší, delší nebo bizarnější stavbu, která se pak stane ikonou. To ale není náš případ. Byli jsme limitovaní pozemkem, který je národní kulturní památkou. O tom, jestli se tam má stavět, debatovalo asi čtyři měsíce sedm odborníků na půdě Akademie věd. Nakonec rozhodli, že ano, ale s tím, že musíme stavět na ploše vykopávek z 60. let. Ale problémy s tím byly.

Jaké?
Když jsme někde kousek nutně potřebovali, musely se dodatečně udělat archeologické průzkumy. Archeologové byli vstřícní a dělali jako šrouby, jinak by se to protáhlo o další měsíce, možná roky. Další věc, která nás limitovala, byl terén. Tvoří vlnu a plošinu, na které stály chatrče. A to jsme chtěli zachovat. V jednom místě jsme se ale dostávali na výšku 2,30 metru, což je hodně nízko, a i když jsme to měli 3D vymodelované, měl jsem strach, že to bude na lidi pocitově padat. Dopadlo to ale dobře. A poslední problematickou věcí bylo, že šlo o stavbu v chráněné krajinné oblasti Pálava. Toho jsem se bál nejvíc.

Hodně jste je museli přesvědčovat?
Nakonec vůbec. Donesli jsme tam projekt, představili ho a za půl hodiny jsme měli kulaté razítko. Líbilo se jim, že naše věže korespondují s bílými pálavskými skálami kolem a že tam vnášíme i vlnu vinohradů.

Archeopark Pavlov

  • Plán vybudovat na místě nálezů pozůstatků doby lovců mamutů u Pavlova a Dolních Věstonic archeologický park vznikl už v roce 2002.
  • Projekt pro Regionální muzeum v Mikulově připravil architekt Radko Květ s Pavlem Pijáčkem.
  • Stavba vyšla na zhruba 100 milionů korun a její většina se nachází pod zemí, kde jsou do ní zakomponovány i skutečné vykopávky.
  • Slavnostně byl archeopark otevřen 28. května 2016.
  • Zejména v letošním roce pak získal celou řadu ocenění. Mezi nimi:

Česká cena za architekturu
Interiér roku 2016 
ICONIC Award Best of Best 
Cemex Building Award – nejlepší veřejná stavba z betonu 
Stavba Jihomoravského kraje 2016 
Stavba roku Česka 2016 a Zvláštní cena Agentury ochrany přírody a krajiny

A co ty věže, proč vykukují právě tam, kde vykukují?
Kde budou vykukovat a vlastně celé uspořádání muzea, bylo zase dané tím, kde můžeme stavět. Naplánovali jsme dlouhý vstup do haly s pokladnou, zázemím pro WC a výtvarným dílem naproti vstupu. To máte prakticky v každém muzeu. Na konci pohledové osy jsme původně naplánovali kapli s vrchním červeným osvětlením a venušemi, kterým měla kralovat ta z Věstonic. Nakonec jsme to museli změnit, protože se tam našla pravěká skládka mamutích a dalších kostí zvířat, která měla být podle předpokladů jinde. A vznikla expozice kostí „in situ“.

Co to je?
Že nálezy zůstávají na svém místě. Co se najde, jen se očistí a nechá se v původní poloze.

Postavili jste muzeum doby lovců mamutů. Jaký je váš vztah k pravěku?
Asi bych to neměl říkat, ale na začátku jsem se ptal sám sebe, jak je vlastně ta Věstonická venuše stará.

Tak jste si to dostudoval?
Na studium nebyl čas, ale něco jsem pochytil. Hlavě jsem zjistil, co je u muzea nejdůležitější. Aby si návštěvníci odnesli, kde byli, že to je světové naleziště a jak je staré. Zbytek si dohledají během 20 sekund v mobilu. A také jsem si uvědomil, že naši předkové nebyli žádní blbci. Pořád se vytahujeme, jak jsme chytří, létáme na Měsíc a pomalu na Mars, ale sehnat někoho, kdo umí udělat z cihel rovnou zeď, je horor. A oni uměli loupat kamení, tkát látky, dělali nádherné sošky, ženské se zdobily krásnými šperky. Všechno uměli. Jsou věci, ke kterým člověk přijde zkušenostmi a věkem.

A k čemu jste došel vy?
Třeba k tomu, že bych měl vědět něco o svých kořenech, a začal jsem jezdit do Bulharska, kde mám vzdálené příbuzné. Otec sepsal genealogii až do 17. století a je to hodně zajímavé čtení. Mám tu busty svého pradědečka Rudolfa Hesse a jeho ženy. Byl právník, jeho syn, můj děda, byl také právník, oba byli z Opavy ze Sudet, takže advokátní kancelář Hess by po válce nezněla nejlíp (jmenovec Rudolf Hess byl jedním z nejvýše postavených politiků nacistického Německa – pozn. red.). Tak si vzal jméno po mé babičce, která byla poloviční Bulharka a jmenovala se Cvetková, a počeštil ho. Moje jméno je čistě umělé, ale ještě v knize o slavných českých vilách je funkcionalistická vila mého dědečka v Opavě, kterou mu stavěli slavní architekti bratři Šlapetové, uvedená jako Hessova vila.

Takže vy jste z právnické rodiny. To se dědí. Jak to, že nejste právník?
Vždycky jsem toužit stát se umělcem. Líbila se mi svoboda. Maloval jsem a chodil do lidušky k panu profesoru Jaroslavu Škarohlídovi a Robertovi Hliněnskému a Petru Skácelovi, významným malířům, které režim nemiloval a museli si přivydělávat tím, že učili v lidušce. A pak jsem se přiženil do rodiny Bohumíra Matala, který patřil mezi významné představitele brněnské poválečné malby 20. století, a seděl v koutě a poslouchal. Pak mě napadlo, že bych je mohl poprosit o takovou večerní univerzitu. Jenže se konaly asi třikrát a pak mistr zemřel. Prostě jsem to prokoučoval.

A proč jste tedy nešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou?
Hlásil jsem se tam, ale neuspěl jsem. Tak jsem šel na architekturu, udělal jsem bez problémů zkoušky a suverénně počítal, že se tam dostanu. Jenže pak jsem se dozvěděl, že i když jsem byl mezi nejlepšími, hodinu se o mně dohadovali, protože moji rodiče nebyli ve straně. A tam spadá příběh s bonboniérou pro sekretářku. Nebýt toho, možná jsem se architektem nestal a archeopark by nestál.

A jsme zase u něj. To je asi váš a vašeho kolegy Pavla Pijáčka největší životní úspěch.
Určitě. Ale největší paradox je, že sbírá Jihomoravskému kraji, pod který patří muzeum v Mikulově, jednu cenu za druhou, ale přitom mě jiná organizace kraje z projektu archeoparku s římskou tematikou vyhodila pro absolutní profesní neschopnost a žaluje mě o miliony.

Můžete být konkrétnější? Nešlo o Římský vrch pro Thermal Pasohlávky?
Záležitost je otevřená a já doufám, že se s krajem dohodnu, proto bych se k tomu nerad vyjadřoval.

Jsme na začátku roku a to se obyčejně bilancuje ten předchozí. V čem byl pro vás rok 2017 zajímavý? Kromě archeoparku.
Pro mě v tom, že jsme s Valérem Kováčem měli vernisáž v Galerii F v Brně. Další díla jsem měl ve Vídni v nadzemce v designové obloukové kavárně a moje obrazy nyní visí ve vinném sklípku na Orlí.

A co malujete?
Témata, která jsou společné s architekturou. (Ukazuje na nezarámované obrazy opřené o stěnu) Tohle je třeba pohyb v Římě. Abstraktní půdorys. Tohle zase francouzský Menton. Také trochu fotím a hraju si přitom s prostorem a občas si pro radost udělám i nějaký výtvarný objekt. Jsem rád, že jsem se po letech zase vrátil ke kumštu. Jen kdybych na to měl víc času.

A na čem nyní pracujete jako architekt?
Na knihovně pro Litomyšl, na rekonstrukci části Špilberku a na projektu Celního muzea v bývalé celnici v Hatích, a dodělali jsme expozici 21. století u Dietrichsteinů pro Moravské zemské muzeum.

Archeopark je vysoká laťka, ale přece – máte nějaký architektonický sen, který byste si chtěl splnit?
Pravdou ale je, že archeopark a jeho úspěch je pro mě naplněním životního snu. Kdyby se ale něco velkého naskytlo, šel bych do toho s radostí.



Nejčtenější

Zničené plavky místo romantického zážitku. Největší molo v Česku lepí

Největší molo v Česku lepí, pouští smůlu

Brněnská přehrada má největší molo v republice za víc než tři miliony korun, návštěvníci se mu ale vyhýbají. Dřevěný...

Voda na příděl. Na vyschlé Moravě musí lidem stačit sto litrů denně

Starosta obce Maršov Jaroslav Bytešník ukazuje vyschlé toky, co vždy mely hodně...

Zákazy plnit z vodovodní sítě bazény a zalévat zahrady už nestačí. V šesti obcích na jižní Moravě platí ode dneška...



Zateplili školu, aby ušetřili. Nevyřešili ale větrání a za energie doplácí

Ilustrační snímek

V Hrušovanech u Brna zateplili školu, ale bez vzduchotechniky. Místo úspory teď musí pravidelně větrat. Nejen že úspor...

Z vily krále plísňových džínů Hošny je ruina, nový majitel ji přestaví

Podnikatel Rudolf Hošna byl v 90. letech v Brně pojmem. Stejně jako jeho vila.

Legendární Hošnova vila v brněnských Pisárkách je nyní útočištěm pro bezdomovce. Nový majitel chce zchátralý objekt,...

Úhyn ryb v největším moravském rybníce je vyšší. Ztráta je kolem 100 tun

V rybníku Nesyt na Břeclavsku kvůli horkému počasí, které způsobuje nedostatek...

V rybníce Nesyt na Břeclavsku kvůli horkému počasí, které způsobuje nedostatek kyslíku ve vodě, a nedostatku vody...

Další z rubriky

Městský okruh není jediný. Aktivisté blokují na jihu Moravy více staveb

Takto vypadá aktuální konec dálnice D35 za křižovatkou v Opatovicích nad Labem....

Napadení stavby části městského okruhu v Brně na Žabovřeské nedávno odložilo její zahájení na neurčito. Na jižní Moravě...

Na zalepené molo nastoupila četa. Čistila smůlu, která ničila plavky

Aktuální pohled na molo mezi Rakoveckou zátokou a loděnicí dopravního podniku....

Výrobce největšího mola v České republice, které se nachází na Brněnské přehradě, vyčistil povrch od smůly. Nápravu...

Záchranářů s puchýři přibývá. Látku z nového vybavení prověří experti

Nové oblečení záchranářů ZZS Jihomoravského kraje.

Kožních potíží u jihomoravských záchranářů přibývá. Podle jejich tvrzení za to může nové pracovní oblečení z funkčních...

HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů
HUBNUTÍ: Dvojnásobná maminka zhubla 20 kilogramů

Maminka pod přezdívkou Adenka84 dokazuje, že opravdu lze omládnout! Během pár měsíců zhubla dvacet kilogramů – se dvěma dětmi, při návratu do práce a potížích se štítnou žlázou.

Najdete na iDNES.cz