Autor hru prý psal osm let, když v duchu vyčítal zesnulé matce ústrky a neúspěchy, které mu přichystal život. Ze skvrny na zdi se mu nakonec nebožka zjevila a vyzvala ho, aby ji už konečně nechal žít.
Ve stejném okamžiku začíná také Rovnerova hra, kterou uvedli už v Ostravě a v pražském Divadle Na Vinohradech, kde hlavní postavy vytvořili Jiřina Jirásková a Václav Vydra. V Brně se ve stejných rolích představí Zdena Herfortová a čerstvý držitel Thálie Erik Pardus.
Titul je populární po celém světě - od své premiéry v Uruguayi jej hráli i na Kubě, v Izraeli či v USA.
Jak Emil Horváth upozorňuje nechce ze scénáře vykroužit žádnou lacinou estrádu nebo duchařskou veselohru. "Je tady řada velmi komických situací, kdy mrtví rozmlouvají se živými, ale text nabízí i hlubší rozměr," míní Horváth.
"V textu se mluví o hřbitovu, mrtvoly ostatně samy hovoří, ale vlastně je to hra o životě. Matka není žádné záhrobní monstrum, které se vrací na svět. Má velmi živý humor," uvedla Herfortová.
Matku i ostatní nebožtíky slyší a vidí pouze její syn. "V jihoamerickém umění není svět živých a mrtvých oddělen tak přísně jako u nás," dodal dramaturg Tomáš Steiner.
