Voskovička jasanová, která do Evropy pronikla z Asie, už na některých místech zlikvidovala téměř všechny jasany.
„Na jižní Moravě s ní máme starosti zejména v porostech Lesní správy Znojmo. Hlavně v okolí Lechovic,“ říká Dalibor Šafařík z krajského ředitelství Lesů České republiky. A podobné je to i těsně za hranicemi Vyškovska.
Stromy ale mizí třeba i z lužních lesů na soutoku Moravy a Dyje na Břeclavsku, kam za krásami přírody míří tisíce turistů. „Jasany tu velmi rychle chřadnou a odumírají,“ poznamenal Šafařík.
Nejdříve začne opadávat listí, pak začnou usychat celé větve. A do dvou let je strom úplně mrtvý. Největší problém je právě v lužních lesích.
„Tam je podíl jasanů velmi významný. Tvoří až kolem třiceti procent porostu. Je to pro nás skutečně významná ztráta,“ vysvětluje Dalibor Šafařík.
Podobné ekonomické tragédii přitom lesníci nečelí poprvé. Stejný podíl lesů tvořily i jilmy, které napříč krajem podlehly obdobné houbové chorobě zhruba před dvaceti lety.
Jak se bránit, nikdo neví
Obrana přitom neexistuje. „Kdybychom měli postupovat jako například v zemědělství nějakým chemickým ošetřením, vyžadovalo by to velké letecké zásahy. Ovšem ani to není v této oblasti možné, protože tady narážíme na zájmy ochrany přírody. Jsou tu maloplošná i velkoplošná chráněná území či ptačí evropsky významné lokality chráněné soustavou Natura 2000,“ zdůvodňuje Šafařík.
„Musíme se prostě smířit s tím, že porosty odejdou,“ poznamenal s tím, že u jasanů jsou ztráty napříč všemi věkovými kategoriemi. Odumírají i mladé stromy ve stáří kolem dvaceti let. A postup je velmi rychlý.
Jasanové dřevo je přitom v ekonomice Lesů České republiky velmi důležité. Pro svou houževnatost a vysokou odolnost ohybu se dřív využívalo třeba při výrobě hokejek, tenisových raket nebo lyží. Dnes se z něj dělají hlavně podlahy, lodě nebo kanoe, ale třeba i strunné nástroje.
Odkud se nemoc jasanů v Česku vzala, přitom nikdo přesně neví. Odborníci z Mendelovy univerzity ji poprvé izolovali a popsali v křtinském arboretu v roce 2007. Až poté zjistili, že pochází z Dálného východu. Dobře ji znají v Koreji, Japonsku i Číně.
„Paradoxně v Asii nepůsobí žádné problémy, ale u nás ohrožuje jak lesní porosty, tak městské aleje,“ říká Libor Jankovský, vedoucí Ústavu ochrany lesů a myslivosti na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy univerzity v Brně.
„V lesích je to velký ekonomický problém. Teď řešíme, co s tím. Co vysazovat místo napadených stromů,“ poznamenal. Dodal, že v porostech už kromě jasanů podobně zmizely i jilmy nebo olše.
Nenápadní zabijáci z Asie
Proč je u nás dopad asijských chorob na dřeviny tak dramatický, vědci stále zkoumají. Choroba se totiž v novém prostředí chová úplně jinak.
„Říká se tomu teorie náhlého patogenu. Je to podobné, jako když se indiáni střední Ameriky setkali s neštovicemi, na které už byli Evropané imunní,“ přibližuje Jankovský.
Odborníci z Mendelovy univerzity teď spolu s dalšími vědci zkoumají, jaký vliv má na napadení stromů způsob jejich pěstování. Řeší také, čím umírající jasany nahradit.
Zatím totiž, zdá se, existuje jen jediná rozumná cesta – najít odolné jedince a ty dále šlechtit a rozšiřovat. A čekat, až si příroda s nemocí poradí. Přitom nejde jen o jasany.
„Netušíme, co nás z Asie ještě čeká. Dnes je možné se během 24 hodin dostat z jednoho konce světa na druhý. A stejně rychle jako my lidé cestují i choroby rostlin. Stačí, když si někdo vezme do batohu semínko nebo lístek. I v kontejnerech se zbožím, kterého k nám z Asie míří nesmírné množství, se taková choroba lehce přenese,“ vysvětluje Jankovský.
Podle něj vědci pracují hned na několika projektech, jejichž prostřednictvím zjišťují, co všechno ještě tuzemským rostlinám z Asie reálně hrozí.
Své o tom vědí například v zámeckém parku v Lednici, kde se letos museli poprat s masivním úhynem buksusů – keřů, z nichž se tvoří živé ploty. I za jejich nemoc může asijský původce, tentokrát malý motýlek zavíječ zimostrázový. I on má v Asii přirozené predátory, což ovšem o Evropě neplatí.
„Hlavně v anglickém parku je zavíječ v tak obrovském množství, že je jen otázkou přírody, jestli keře přežijí, nebo ne,“ poznamenal již na jaře správce zámeckého parku Oto Bernad.
