Arbeit macht frei. Autobus s reklamou láká do Osvětimi jako do lunaparku

Pojeďte do Osvětimi - Arbeit macht frei. Nevkusně polepený autobus lákající k výletu do koncentračního tábora pobouřil pamětníky holokaustu i Židovské muzeum. Jde o rekvizitu nového filmu režiséra Víta Klusáka, která však začala žít vlastním životem.

Dvoupatrovým autobusem Svatopluk Strava vozí běžné turisty, děti na školní výlety nebo lidi z dovolených ze zahraničí. | foto: archiv filmařů

Drží v rukou fotku a nevěřícně kroutí hlavou. Při pohledu na nápis Arbeit macht frei jí vyskakuje nespočet vzpomínek.

Erika Bezdíčková, která si jako dítě prošla peklem koncentračního tábora v Osvětimi, ví, že kdo před více než sedmi desítkami let naživo spatřil tento nápis, neměl moc velkou šanci na přežití.

Nyní ale toto heslo láká turisty na „výlet za emocemi“, jak stojí na obřích reklamních poutačích, kterými je polepený autobus, jenž brázdí nejen české silnice.

Pozornost poutá všude, kde se objeví. Z koncentračního tábora dělá lunaparkovou atrakci, již propaguje formou, která by se vyjímala na Matějské pouti.

Poznávací zájezdy do nacistického koncentračního tábora v polské Osvětimi nejsou ničím novým, lákají na ně mnohé cestovky. Někdy střízlivě, občas ale také značně nevkusně. Právě podobné hloupé slogany před časem inspirovaly známého dokumentaristu Víta Klusáka, který se rozhodl na tento fenomén upozornit ve svém připravovaném filmu.

Pronajmul si autobus, popsal jej hesly jako „Pojeďte do Osvětimi“, „Výlet za emocemi“ či „Naši průvodci mluví česky“ a polepil jej velkými snímky průčelí koncentračního tábora či obří židovskou hvězdou.

Z filmové rekvizity se stal pojízdný poutač

„Autobus jsme si půjčili od soukromníka a vyrobili z něho kulisu do filmu, který má český fenomén reklam na holokaust kriticky reflektovat. Jenže provozovatel autobusu nám po natáčení řekl, že pokud se nemýlí, tak že odlepení stojí slušné peníze,“ popisuje Vít Klusák.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

Týdeník 5plus2 najdete každý pátek ve stojanech na obvyklých místech.

„A tak si prý autobus nechá polepený, my že tím ušetříme a on to tak využije, protože do Osvětimi v poslední době jezdí a je to tak pro něj výtečná reklama,“ doplnil Klusák pro týdeník 5plus2, který na případ upozornil.

Autobus s kýčovitými reklamami na cesty do Osvětimi tak křižuje silnice i dávno po natáčení. A značně tím mnohé lidi popuzuje.

„S naprostým zděšením jsem uviděla autobus nabízející zájezd do Osvětimi nikoliv jako událost pro zájemce o historii, ale jako zábavnou emotivní akci. Velice mne to pobouřilo,“ reagovala v úvodu zmiňovaná Erika Bezdíčková, která coby 13letá dívka přišla v Osvětimi o většinu své rodiny.

„Myslím si, že z takové katastrofy, při níž bylo zavražděno šest milionů Židů, z toho 1,2 milionu právě v Osvětimi, může komerční záležitost udělat jen člověk bez jakéhokoliv smyslu pro morálku,“ oznamuje. „Podle mého je to nejen odsouzeníhodné, ale i trestné.“

Nic sundávat nebudu, reaguje majitel

Znechucení jsou i představitelé Židovského muzea v Praze. Podle ředitele Leo Pavláta by z takové reklamy mohla být i mezinárodní ostuda, nikde v zahraničí prý nic podobného neviděl.

„Polep inzeruje cestu do někdejšího vyhlazovacího tábora Osvětim stylem zážitkové turistiky a hrubě tak znevažuje památku obětí holokaustu a nacistického teroru vůbec. Je nejen nevkusný, ale svým vyzněním i urážlivý,“ uvedl Pavlát. „Dopravce jsme dopisem vyzvali, aby - pokud si snad tyto souvislosti neuvědomil - daný polep co nejdříve odstranil.“

Majitel autobusu Svatopluk Strava z Blučiny na Brněnsku ale zatím o odstranění provokativních polepů nechce slyšet.

„Ano, kontaktovali mě z pražského Židovského muzea, že prý to měla být jen rekvizita a že bylo domluveno s produkcí, že polep pak sundají. No já nevím, jak se kdo s kým domluvil, ale já zatím nic sundávat nebudu,“ reagoval na dotaz týdeníku 5plus2.

„Autobus využívám, nějak vydělávat musím a odstranění nálepek by mi zničilo lak. Odstranění by stálo asi 40 tisíc korun,“ vysvětluje svůj postoj Strava, který kromě dopravy podniká také v pohostinství.

S nejtemnějším momentem dějin se kšeftaří, mrzí režiséra

„Dvoupatrákem“ prý vozí jak běžné turisty, tak třeba školní děti na výlet. „Teď o prázdninách školy nejezdí. Je možné, že budu vozit lidi z dovolené, třeba i ze zahraničí. Někomu ty samolepky mohou vadit, jiný si řekne: No co, je to jen polep,“ dodává Strava.

Nutno podotknout, že kolotočářský způsob propagace zájezdů do Osvětimi není výjimkou. Stačí si zadat do internetového vyhledávače spojení „výlet do Osvětimi“ a vyskočí na vás různé slevové akce, které na zájezd lákají slogany jako „prohlédnete si komory, ve kterých umíraly tisíce dusících se lidí“.

„Inzerují to jako nějaký lunapark, na to chceme scénou s autobusem ve filmu poukázat. S nejtemnějším momentem dějin se kšeftaří, dělá se z toho turistická atrakce,“ říká filmař Klusák.

A má pravdu, stačí se podívat do zmiňovaných nabídek na internetu. Hned první odkaz na zlevněný výlet do Osvětimi láka na: „Dozvíte se více o doktorovi Mengelem a jeho pokusech. Za ostnatými dráty, dříve nabitými napětím 800 voltů, uvidíte ještě mnohem více a na závěr nahlédnete do jediné zde dochované plynové komory. A pokud si s sebou chcete připravit lahodnou svačinu, na našem blogu naleznete inspiraci.“

Zájezd je teď prý ve speciální prázdninové slevě...

Kšeft se dá udělat z čehokoliv, mrzí režiséra

„Sice jsme nevyrobili flotilu hnusných autobusů, ale stejně se cítím spoluvinen,“ přiznal pro 5plus2 dokumentarista Vít Klusák, když zjistil, že jeho filmová kulisa začala po natáčení žít vlastním životem a že slouží tomu, proti čemu ve svém připravovaném snímku brojí.

Autobus, který svými polepy kýčovitě láká na zájezd do Osvětimi, vzbudil vlnu negativních reakcí. Lidé nevěděli, že jde o součást připravovaného dokumentu. Kde jste se inspiroval?
Autobus se objeví v mém příštím filmu Svět podle Daliborka, což je zatím pracovní název. Ještě před vznikem dokumentu jsme viděli velice podobný autobus, který jezdíval do Terezína, a na něm bylo také napsáno heslo „Arbeit macht frei“. Slogan „Výlet za emocemi“ jsme si vzali z internetových stránek českých cestovek, které nabízejí výlety do Osvětimi. A obraz s židovskou hvězdou jsme také okopírovali z jiné reklamy, která láká mládež na návštěvu koncentračního tábora v Osvětimi. Některé cestovky prostě dělají z holokaustu show a scéna s autobusem to kriticky glosuje.

Co si o takto kontroverzních sloganech myslíte?
Připomnělo mi to titul jedné knihy s názvem Ubavit se k smrti. Žijeme v době, která se ze všeho snaží udělat šoubyznys. Něco ve stylu cynického zvolání „sranda musí bejt, i kdyby fotra věšeli“. Mně to připomíná i české předvolební mítinky, kde zpívá nějaký umělec, lidem se dává guláš a pivo, místo toho, aby politici zodpovědně vysvětlili, jak chtějí řešit problémy naší společnosti. Takové reklamy jsou způsob, jakým se dnes obracíme k dějinám. Vše se musí prodat jako estráda, jinak nikoho nezaujmete.

Jenže takto polepený autobus jezdí dál i po natáčení. Majitel, od kterého jste ho měli pronajatý, nechce reklamy sundat. Takže jste vlastně vyrobil další reklamní autobus, proti kterému brojíte...
Cítím se trochu spoluvinen, že pro účely filmu vznikla další taková věc, která z popudu majitele autobusu zůstala na silnicích. Na druhou stranu je to jako s naším filmem Český sen - také jsme nepostavili další hnusný supermarket, ale pokusili se tou mystifikací fenomén reklamních technik a trávení víkendů v supermarketech rozkrýt. A stejné je to s tím autobusem. Nevyrobili jsme ho pro peníze, je to rekvizita s kritickým sdělením.

Váš autobus rozrušil i pražské Židovské muzeum...
Ano, volali mi a nesmírně slušně zjišťovali, odkud se ten autobus vzal. Odkázal jsem je na provozovatele, který svým postojem dokazuje, že kšeft se dá udělat z čehokoliv.

Zpět k filmu. Kdy půjde do kin?
Bude hotový příští rok na jaře. Je otázka, jestli bude premiéra hned, či jestli s ním pojedeme na nějaký festival, nebo ho vypustíme až v září. Předběžně o něj projevil zájem americký festival nezávislých filmů Sundance.

Prozradíte hlavní postavu filmu?
Je to portrét 37letého českého neonacisty, který natáčí amatérské horory, a i proto ten film nyní žánrově zařazujeme jako „dokumentární horor“... Kromě Dalibora se ve filmu objeví jeho maminka, se kterou bydlí a která v některých těch videích hraje oběť.

Zaslechl jsem, že postava neonacisty Dalibora by měla na konci filmu prozřít a zjistit, že jeho ideologie je nesmyslná. Procitne?
Na to je těžké odpovědět, nevidím našim hlavním postavám do hlav. Ale i kdyby se tak nestalo, tak vás ubezpečuji, že diváci budou vědět, na jaké straně stojí.