Babička popáleného chlapce z Brna

Babička popáleného chlapce z Brna | foto: Monika Hlaváčová, MF DNES

Babička popáleného hocha: Úředníci se mi vysmáli

  • 43
Příští pátek oslaví Tomášek čtvrté narozeniny. Loni v říjnu ho jeho matka postavila do vany s vařící vodou. Způsobila mu popáleniny 3. stupně. Má za sebou téměř dvouměsíční hospitalizaci na jednotce intenzivní péče Popáleninové kliniky v Brně-Bohunicích i několik plastických operací. Dítě je nyní v péči babičky, která na dceru podala trestní oznámení.

Další operace chlapce čekají. Ze zranění se bude podle odborníků léčit ještě několik let. "Ženu stíháme za ublížení na zdraví. Způsobila těžkou újmu, proto jí hrozí až pět let vězení. Čekáme ještě na jeden posudek, do konce dubna by ale měla být věc ukončena s návrhem na podání obžaloby," uvedla policejní mluvčí Andrea Procházková.

Na týrání upozorňovala sociální pracovníky chlapcova babička už předloni. Požádala i soud, aby jí Tomáška svěřil do péče. Uspěla až dva měsíce po popálení chlapce.

"Myslím, že dcera Tomáška týrala už od narození, byla na něj hrubá, nestarala se o něj. Dva roky jsem na to upozorňovala úředníky. Ti ale jen hájí své posty, na děti kašlou," tvrdí babička Tomáše Vlasta R. (její jméno redakce zná, kvůli ochraně identity dítěte je neuvádí).
 
Sociální pracovníci se brání, o týrání chlapce prý neměli důkazy.

Když začala babička malého Tomáška podezírat svou dceru z týrání, obrátila se na odbor sociální péče. "To byla hrubá chyba. Měla jsem hned volat 158," říká babička.

Nohy popáleného chlapce z Brna

Se svým vnukem teď tráví čas ve Fakultní nemocnici v Brně-Bohunicích. Po několika plastických operacích lékaři chystají Tomáška na další zákroky. Bez nich by nemohl v dospělosti chodit.

Nemá mateřský pud, říká o dceři babička

Jak dlouho vaše dcera Tomáška týrala?
Byla na něj hrubá a nestarala se o něj už od narození. Nemá vůbec mateřský pud. Jednou taky utekla, protože už kluka nemohla snést a toho dohledu bylo na ni moc. Šla k bývalému manželovi a nějakou dobu pracovala na erotickém videochatu. Já si pořád myslím, že je psychicky nemocná.

Proč myslíte, že si ke svým dětem vytvořila tak nenávistný vztah?
Podle mě hraje velkou roli to, že byla jedináček. Když se narodil Tomášek, pozornost se samozřejmě obrátila k malému dítěti. No a ona přestala být tou obletovanou princeznou.

Jak se Tomášek teď cítí?
Je přátelská povaha a s každým hned kamarád. Ale když něco chce nebo když se mu něco nelíbí, je schopný si vše vyřvat. Dnes trochu zlobí, ale okřiknout ho nebo plácnout, to s ním nehne. Byl zvyklý na takové rány, po kterých by jiné dítě řvalo týden. Následky toho, jak se k němu chovala, si ale ponese hodně dlouho.

Je s ním v kontaktu jeho otec?
To je mladý kluk, asi čtyřiadvacet. Tomáška viděl poprvé až na jednotce intenzivní péče v prosinci minulého roku. Tomášek má hlavně mě na to, abych mu mohla pomoci. Hlavně s těma nožičkama. Teprve včera jsem se dozvěděla, že operace bude komplikovanější. Musejí provést zákrok, aby mu prsty nepřirostly ke šlapce. Aby mohl vůbec v dospělosti chodit.

Jak dlouho jste na týrání Tomáška upozorňovala?
Dva roky jsem atakovala Měnínskou bránu, že je dítě týrané, že je mu ubližováno. Říkala jsem jim, že byl uvazovaný řemínkem, že ho nechávala nahého se suchým chlebem. V podstatě se mi  tam vysmáli. Každý si tam jen píše své papíry a tím pro ně práce končí. Spisy jsou tajné, vy do nich nesmíte, protože nejste poškozený. Petr Havlíček (sociální pracovník) se mnou navíc nikdy nic nesepsal. Jen se na mě usmíval, mou dceru dokonce naváděl k tomu, ať to ještě chvíli vydrží, než mi soud zakáže kontakt. Tak jsem si stěžovala.

Jaká byla reakce úřadů?
Od devatenáctého prosince loňského roku, kdy je Tomášek oficiálně u mě, kluka nikdo neviděl kromě kontrolní komise minulý týden. Nikdo se nezajímal, jestli jsem kluka zabila nebo jestli ho netýrám náhodou taky. Kdyby byl Tomášek mrtvý, neštěkne po něm na úřadě ani pes. Myslela jsem si, že se tady o děti stará sociálka. To je ale hrubá chyba. Když jsem věděla o týrání, měla jsem hned volat policii. Tak mohl být už dávno v Klokánku.

Stěžovala jste si i na ministerstvu práce a sociálních věcí a u ombudsmana?
Asi na deseti institucích, ale všude to jen prošetřují. Uvěřila mi až ředitelka Nadace Naše dítě, Zuzana Baudyšová. Nechtěla vidět žádné dokumenty, poslala mě hned k právníkovi a poradila mi i obrátit se na televizi. Za to jsem jí moc vděčná. Žádné bláboly, ale konkrétní pomoc. Už vím, proč je Česko na jednom z prvních míst v týrání dětí na světě. Tomášek doteď není vedený v evidenci týraných dětí.

Jak je to možné?
Prostě hrubý nezájem úředníků o dítě. Aby vám týrání uvěřili, musí to dítě být mlácené dlouhodobě, mít staré neošetřované zlomeniny. Když uvidíte, že ho máma někde uvázala a trhala mu vlasy, tak to pro ně není týrání, protože to nedokážete. Navíc, když máte týrané dítě, tak nemáte vůbec právo na informace. Protože vy nejste postižený, pouze oznamovatel.

 

,