Starosta Moravského Krumlova Jaroslav Mokrý.

Starosta Moravského Krumlova Jaroslav Mokrý. | foto: Radek Miča, MAFRA

Bez epopeje nemáme na co nalákat, říká starosta Moravského Krumlova

  • 9
Éra vystavování Slovanské epopeje na zámku v Moravském Krumlově po téměř půlstoletí skončila. Město přijde o desítky tisíc turistů, kteří kvůli plátnům přijížděli. "Krumlov a epopej byly spojité nádoby. Na co budeme lákat turisty teď, nad tím se musíme zamyslet," říká starosta Jaroslav Mokrý.

Epopej jste propagovali na webu, místní hotel nese jméno Epopej. Jak se se ztrátou slavného díla vlastně město vyrovná?
Hotel Epopej určitě zůstane, protože je to jeho obchodní název. Webové stránky se upraví. Vymaže se, že nějaká epopej kdy v Krumlově existovala. A skončí fenomén, za kterým jezdilo do Krumlova 35 tisíc lidí ročně. To znamená, že třeba dvacet tisíc lidí už si tady nedá oběd. Deset tisíc lidí pak nepřijde do místních obchodů. Je to pro nás v podstatě ekonomická katastrofa, která se nedá odvrátit. (více čtěte zde)

Už jste přemýšleli, co jiného byste mohli nabídnout turistům?
Nyní je to jedině překrásné okolí, které Krumlov má – Krumlovsko-rokytenské slepence. Ale to je pár nadšenců, kteří přijdou. To rozhodně nejsou davy. Takže my davy nemáme nyní na co lákat.

O expozici Muchovy Slovanské epopeje v Moravském Krumlově byl den před jejím uzavřením obrovský zájem (14. červenec 2010)

Co bude se zámeckými prostory, až se ocitnou prázdné?
To jsme ještě neprobírali, protože my část prostor budeme potřebovat jako depozitum a na muzejní archiválie. Pod bankou a pod knížecím domem jsou vlhké sklepy. Takže ten nájem budeme potřebovat.

Od Prahy jste již dostali příslib pěti milionů korun jako kompenzaci za ztrátu epopeje. Co s nimi?
To je a ne ní příslib. Nabízeli nějakou kompenzaci, nikoliv finanční, ale spíše věcnou. Je totiž velmi složité vzít z účtu pět milionů a poslat je někomu na účet de facto za nic. To se nedá říct, je to kompenzace za péči, kterou jsme s tím měli. Ale věcně to jde. Třeba tak, že Praha řekne, že nám postaví kus chodníku. Zatím ale nevíme, jestli z toho nesejde.

Hovoří se také o nějaké jiné expozici, kterou by Praha mohla Krumlovu poskytnout.
O tom jsme ještě vůbec nejednali. Protože Praha má v depozitářích kvanta věcí, podle některých by se expozice tady mohla i obměňovat. Ale to je problém. Protože vyměňovat třeba po roce vystavené věci, na to sem lidi nedostaneme. Na zámek bychom přitom potřebovali dostat 15 tisíc lidí, aby se půlmilionový nájem zaplatil.

Slovanská epopej

Co podle vás bude nyní se zámkem? Jak s ním jeho majitel, společnost Incheba, naloží?
Neumím to odhadnout, ale myslím, že v současné ekonomické situaci je pro každého miliarda, kterou by opravy potřebovaly, velké sousto. A opravy jen pro opravy také nemají smysl, musí se najít smysluplné využití. Kdyby tato národní kulturní památka, klenot zaalpské renesance, byla ve státních rukou, tak by se pro ni nějaké využití našlo. Ale protože ji stát po převratu daroval za korunu společnosti Zámek a pak zámek dostaly banky, tak už je dlouho v soukromých rukou. Teď se těžko shání jak investor, smysluplné využití, tak i peníze na opravy.

Jak vlastně poslední boj radnice o epopej Krumlovští prožívali?
Zdejší lidi v podstatě stmelil. Ale ten boj nebyl nijak koordinován a byl vlastně i dost marný. (více čtěte zde)

Co vám v uplynulých dnech obyvatelé města říkali?
Abychom prostě epopej nenechali odvézt a co vlastně bude Krumlov bez epopeje? Já říkám, udělali jsme všechno, co jsme mohli. Udělali jsme všechno, co jsme mohli, a nepomohlo to.

Mohlo se tedy za zachování epopeje v Krumlově udělat více ze strany vysokých politiků?
Samozřejmě že šlo udělat víc. Praha má tolik pamětihodností a tolik věcí, že to zdaleka nestačí její návštěvníci prohlédnout. Očekával jsem proto od hlavního města určitou vstřícnost. V žádném případě jsem nenapadal vlastnictví, nabízel jsem Praze několikrát pomoc, že dílo může být u nás na zámku vystavováno do té doby, dokud nepostaví důstojný stánek, který si Alfons Mucha přál. V duchu jsem si říkal, že když se to za osmdesát let nepostavilo, tak by se to nemuselo podařit ani za dalších osmdesát let. A měli bychom epopej navždy. Nebylo to však vyslyšeno, to byla první věc.

Slovanská epopej

A dál?
Druhou věcí bylo, že kdyby Praha byla co k čemu, tak udělá gesto a řekne: Ano, my sice vlastníme epopej, ale daleko lépe a v přirozenějším prostředí je nedaleko Muchova rodiště(tím jsou Ivančice – pozn. red.). A buď natrvalo nebo na delší čas by nám epopej dál zapůjčila. Ani to se nestalo. A rovněž jsem očekával více i od jihomoravského hejtmana Michala Haška coby šéfa asociace krajů, jejímž je členem i pražský primátor Pavel Bém. Mohl mu jednoduše říct: Na co Praha epopej potřebuje? Památek tam máte dost, pro Krumlov je to ale to jediné, co má. Takže nestalo se ani jedno, ani druhé, ani třetí.

Připomeňte, kde vlastně byl prvopočátek myšlenky stěhování epopeje do Prahy.
Prvopočátek přesunu do Prahy byl hned po převratu. V Krumlově totiž bylo dílo už bez právního důvodu. Protože smlouva o zápůjčce do Krumlova byla uzavřena na dvacet let, od roku 1950 do roku 1970. A za socialismu, podle principu "všechno je naše", se na nic nehledělo a bylo v podstatě jedno, kde to je. Takže se neobnovovaly ani smlouvy. A tak následná smlouva o zápůjčce byla uzavřena až v roce 1999. To je mimochodem ta, ze které jsme dodneška žili. Tedy od roku 1970 do roku 1999 byla epopej v Krumlově bez právního důvodu. Praha si pak v roce 1993 nechala zapsat vlastnictví ministerstvem kultury. Od té doby usiluje o stěhování, jen se pořád hledalo místo. (více čtěte zde)

Nakolik v celé kauze tlačili na přestěhování do Prahy Muchovi dědicové?
Muchova rodina, jak její nadace, tak i fond, tlačí na to, aby se skutečně splnilo přání dárce a postavil se důstojný stánek a epopej se mohla v Praze vystavovat. Ale rozhodně netlačí na přesun do Prahy za jakoukoliv cenu, do jiného provizoria. Jsou ostře proti tomu. Dokonce podali dvakrát návrh na předběžné opatření, aby soud zakázal s epopejí manipulovat. Veškerá nynější manipulace s dílem je tak neregulérní, protože se stěhuje do jiného provizoria.

Nebáli se tak pražští představitelé, že o epopej Praha přijde, když nesplní podmínku Alfonse Muchy, a proto na stěhování raději tolik tlačili?
To s tím vůbec nesouvisí. Slovanská epopej nebyla předmětem dědictví, ale darovací smlouvy.

Co podle vás bude s epopejí tak za dva roky?
Teď jsou přislíbené prostory na šest až osm měsíců ve Veletržním paláci. Potom by se měla epopej restaurovat. Podle mého to ale nepotřebuje. Může to tedy znamenat, že pod záminkou restaurování se celé dílo stočí a zmizí v depozitáři. A stejně se to může stát i v případě, že by epopej nesplnila Praze její očekávání, aby na ni neustále proudily davy. Když k ní jen občas někdo zabloudí, nebude mít smysl ji vystavovat a udržovat v provozuschopném stavu.