Hokej - ilustrační foto

Hokej - ilustrační foto | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Brankářova vzpomínka z univerziády? Strašili nás velkými Japonci

  • 0
Když se chystá obsazení olympijského hokejového turnaje, ví se o nominovaných dlouho dopředu. A pokud se dělají změny, tak jen kvůli zraněním. Pro hokejový turnaj na univerziádě něco takového vždy neplatí. A rozhodně ne letos.

"Ještě pár dnů před odletem jsme nevěděli, kdo všechno nastoupí," líčí brankář druholigové Břeclavi Jaroslav Chvátal, jenž jel na akci, která se do minulého týdne konala v tureckém městě Erzurum, jako gólman české reprezentace.

Týmu se nakonec příliš nevedlo. Hokejisté skončili sedmí, i když odjížděli s tím, že by rádi ještě vylepšili umístění svých předchůdců. Ti předloni uhráli aspoň bramborovou medaili. "Byli jsme z toho hodně zklamaní," povídá Chvátal.

To je však poslední špatná vzpomínka, která mu na univerziádu zůstane. Ostatně dlouho se nemusí trápit ani nad výsledkem, olympiáda vysokoškoláků má přece jen svoje specifika. Scházejí se na ní téměř nehokejová družstva, jako třeba letos Turecko nebo Španělsko, i mužstva složená z profesionálů nestudentů, kteří hrají načerno, jen aby se zvedla kvalita týmu.

Češi nepatřili ani do jednoho pytle. "V prvoligových týmech se moc vysokoškoláků nenajde, to už je přece jen normální zaměstnání, takže většina kluků hraje druhou ligu a u toho studuje," popisuje posluchač Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity a břeclavský brankář, jenž se v reprezentaci potkal ještě se dvěma spoluhráči.

I když mezi sebou se čeští reprezentanti znali, o soupeřích toho věděli jen málo. Na této úrovni se informace shání těžko. "Třeba ohledně Japonců nás všichni strašili, že budou velcí a rychlí. Nakonec byli malí a rychlí, ale zato lepší," popisuje s úsměvem Chvátal.

A není to naposledy, co se při líčení zážitků z Turecka směje. Třeba jen proto, že čeští hráči platili u místních obyvatel za velkou atrakci. "Nadšení byli už jen ze samotného hokeje, natož z nás, kteří jsme proti nim světlejší a někteří i s modrýma očima," vzpomíná Chvátal, jenž si pochvaluje také atmosféru akce, na kterou se sjelo víc než tisíc vysokoškoláků.

Po návratu domů už mu tak veselo není. Jeho domovská Břeclav se topí ve finančních problémech a on asi bude muset brzy řešit, co dál. Mohl by se naplno věnovat studiu nebo trénovat. Vždyť už dnes vede v Brně malé hokejisty. Tyto varianty však zatím odsunuje na později. "V první řadě se pokusím živit hokejem," sděluje Chvátal.